František Sazima
*28. 5. 1895 v obci Motyčín, okr. Slaný - †25. květen 1986, Olomouc
Československý legionář, voják a odbojář. Jeho otec František, obuvník a matka Julie vychovávali svých pět dětí, ve vlasteneckém duchu. Spolu s dětmi se angažovali v místní sokolské organizaci.
Po ukončení základního vzdělání vystudoval František Sazima průmyslovou školu a následně byl přijat jako technický úředník ve firmě Laurin - Klement, dnešní Škoda, v Mladé Boleslavi. V říjnu 1913 byl vyslán k zastupování zájmů této firmy v ruském Petrohradě.
Po zahájení Velké války v roce 1914, odmítá nárvrat do Rakouska a v srpnu téhož roku se na schůzi českého komitétu petrohradské kolonie, jako jeden z prvních dobrovolců, přihlásil do České družiny, autonomního vojenského útvaru v rámci ruské armády k boji proti Trojspolku - resp. Centrálním mocnostem.
Jako Starodružiník, legionář, se zúčastnil zejména jako průzkumník, všech velkých bojů České družiny a českých legií na Rusi a stal se tak jedním ze zakladatelů prvního českého vojenského útvaru od tragické Bílé Hory v roce 1620. Za své hrdinství v boji byl průběžně povyšován, vyznamenáván a pověřován velitelskými úkoly, které důstojně splnil i v památných bitvách u Zborova a u Bachmače. V průběhu ruských revolučních událostí byl jmenován velitelem obrněného vlaku Grosnij a úspěšně splnil i zadané úkoly v bojích proti bolševikům u Penzy a Samary.
V září 1918 ukončil ruskou leteckou školu, byl povýšen do hodnosti kapitána, nastoupil k českému vojsku a spolu s dalšími českými legionáři se v roce 1920 vrátil do vlasti.
Krátce po návratu do své mateřské firmy Laurin - Klement reagoval na výzvu vlády a vstoupil do řad budovatelů Československé armády. Byl vyslán do letecké školy francouzské armády a postupně velel letce v Chebu, leteckým plukům v Olomouci a v Piešťanech a v roce 1938 byl jmenován velitelem letectva 4. armády ČSR. Za svou činnost byl mnohokrát vyznamenán. Stal se jedním ze zakladatelů československé vojenské aviatiky.
Při plnění všech velitelských funkcí věnoval velkou pozornost spolupráci s územními státními orgány a společenskými organizacemi. Z dokumentů, které jsou k dispozici vyplývá , že tato jeho činnost byla úspěšná velmi pozitivně hodnocena.
Po okupaci ČSR nacistickým Německem a po vzniku Slovenského státu, byl z území Slovenska vypovězen. Spolu se svou manželkou našel dočasné ubytování v Praze. Od počátku okupace se zapojil do protinacistického odboje. Kvůli rozdílným názorům na vedení rezistence, se nepřipojil přímo do Obrany národa, ale úzce spolupracoval s některými odnožemi této největší nekomunistické organizace. Mezi jeho kontakty patřili například plk.let. Otakar Sviták, nebo plk.gšt. Tomáš Berka. Plukovník Sazima se angažoval i v distribuci ilegálních tiskovin, zejména časopisu "V boj". Podílí se i na převaděčských aktivitách ilegalistů na Slovensko, skrze jeho kontakty v Bzenci a Radějově u Strážnice.
Nejpozději od roku 1942, získává kontakt na škpt. v.z. Bohumila Hrazdila v Rychlově, Tomáše Ševčíka ve Frenštátě p. Radhoštěm a por. v.z. ing. V.Baďury v Olomouci.
Aktivně se zapojil do příprav a průběhu Pražského povstání ve dnech 5. - 9. května 1945. Jak je uvedeno v Pochvalném uznání velitele úseku S-lll, „byl plk. let. F. Sazima prvním důstojníkem, který se na samém počátku bojů o osvobození Prahy dne 5. května 1945 dostavil na policejní revír 25, podřídil si příslušníky uniformované policie a vydal první rozkazy pro jednotný postup při likvidaci německých odporů. Po navázání styku s Národním výborem a velitelem bojové skupiny Bubeneč zajistil spojení s velitelstvím Bartoš, navázal styk se sousedními policejními revíry a dal tak základ pro vytvoření skupiny S-lll....
Po příchodu sovětských oddílů do bojového prostoru S-lll nejprve telefonicky a později sám osobně, s nasazením vlastního života navázal a zajistil styk s velitelem tankové jednotky, informoval jej o jednotlivých místech odporu, upozornil na zaminovaná místa a zamezil tak jistým ztrátám na lidech a materiálu. Svým obezřetným jednáním a perfektní znalostí ruského jazyka zamezil ihned v zárodku mnoha nedorozuměním."
Po osvobození naší vlasti pomáhal plk. Sazima budování čs. armády v několika služebních funkcích. Tou poslední v roce 1949 byla práce ve Studijní skupině velitelství letectva a ve Vědeckém leteckém ústavu.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byl bezdůvodně psychicky, fyzicky a ekonomicky perzekuován, byl nucen se s manželkou odstěhovat z Prahy do Olomouce, kde v bytě její sestry žil do konce svého života. Zemřel 25. 5. 1986 a je pochován se svou manželkou, jediným svým synem, se svou setrou - mojí matkou a se svými rodiči na Ústředním hřbitově města Olomouce.25. 5. 1986
BUDE DOPLNĚNO
Zdroje: AVOS, Vzpomínka pana Richtra synovce F.Sazimy, Vlastní popis odbojové činnosti F.Sazimy.