Viktor Emanuel Voska

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktor Emanuel Voska

4. 11. 1875 Kutná Hora – 1. 4. 1960

Česko-americký podnikatel, novinář a politický činitel; původním povoláním kamenosochař. Před perzekucí, která mu hrozila za organizování sociálně demokratické manifestace, unikl 1894 do USA, kde se posléze stal úspěšným stavebním podnikatelem a spolumajitelem mramorových lomů. Aktivně pracoval v krajanských spolcích, založil první českou sekci americké Socialistické strany, působil v čele Dělnického Sokola a Volné myšlenky a vydával několik časopisů. Roku 1902 se sblížil s T.G. Masarykem, 1910 a 1912 organizoval jeho přednáškové cesty po USA. V červnu 1914 přijel do Prahy a jednal s Masarykem i s dalšími politiky o postupu české politické reprezentace v případě války. Po návratu do USA podnítil krajanské akce na podporu formujícího s čs. protirakouského odboje, k jehož financování sám významně přispíval. 1914-15 vytvořil kurýrní službu mezi zahraničním a domácím odbojem, 1915 vybudoval z řad české menšiny v USA kontrašpionážní síť, odhalující špionážní a diverzní činnost německých a rakousko-uherských agentů v USA. 1917 se stal styčným důstojníkem mezi americkou armádou a čs. legiemi, 1918-19 řídil středoevropské oddělení zpravodajské sekce amerického generálního štábu. Svými osobními kontakty působil jako prostředník mezi T. G. Masarykem a prezidentem Wilsonem. Od 1919 žil v ČSR jako obchodní podnikatel, politicky pracoval v sociálně demokratické straně a postupně publikoval řadu prací o čs. odboji za 1. světové války. Roku 1919 se podílel na založení Čs. červeného kříže. V 30. letech organizoval pomoc sociálně demokratickým emigrantům z hitlerovského Německa a z Rakouska; 1936-37 předseda Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. 16. 3. 1939 zatčen gestapem, záhy však ze zdravotních důvodů propuštěn; v červnu 1939 odjel do USA. 1941-45 působil jako americký zpravodajský důstojník v Turecku. V září 1945 se vrátil do ČSR. 1950 na základě vykonstruovaných obvinění zatčen a 1951 odsouzen k desetiletému žaláří; vzdor špatnému zdravotnímu stavu a stáří vězněn až do začátku roku 1960, kdy byl několik týdnů před svou smrtí podmíněně propuštěn.