Viktor Emanuel Voska
.gif)
6. 11. 1875 Kutná Hora – 1. 4. 1960
Česko-americký podnikatel, novinář a politický činitel; původním povoláním kamenosochař. Před perzekucí, která mu hrozila za organizování sociálně demokratické manifestace, unikl 1894 do USA, kde se posléze stal úspěšným stavebním podnikatelem a spolumajitelem mramorových lomů. Aktivně pracoval v krajanských spolcích, založil první českou sekci americké Socialistické strany, působil v čele Dělnického Sokola a Volné myšlenky a vydával několik časopisů. Roku 1902 se sblížil s T.G. Masarykem, 1910 a 1912 organizoval jeho přednáškové cesty po USA. V červnu 1914 přijel do Prahy a jednal s Masarykem i s dalšími politiky o postupu české politické reprezentace v případě války. Po návratu do USA podnítil krajanské akce na podporu formujícího s čs. protirakouského odboje, k jehož financování sám významně přispíval. 1914-15 vytvořil kurýrní službu mezi zahraničním a domácím odbojem, 1915 vybudoval z řad české menšiny v USA kontrašpionážní síť, odhalující špionážní a diverzní činnost německých a rakousko-uherských agentů v USA. 1917 se stal styčným důstojníkem mezi americkou armádou a čs. legiemi, 1918-19 řídil středoevropské oddělení zpravodajské sekce amerického generálního štábu. Svými osobními kontakty působil jako prostředník mezi T. G. Masarykem a prezidentem Wilsonem. Od 1919 žil v ČSR jako obchodní podnikatel, politicky pracoval v sociálně demokratické straně a postupně publikoval řadu prací o čs. odboji za 1. světové války. Roku 1919 se podílel na založení Čs. červeného kříže. V 30. letech organizoval pomoc sociálně demokratickým emigrantům z hitlerovského Německa a z Rakouska; 1936-37 předseda Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. 16. 3. 1939 zatčen gestapem, záhy však ze zdravotních důvodů propuštěn; v červnu 1939 odjel do USA. 1941-45 působil jako americký zpravodajský důstojník v Turecku. V září 1945 se vrátil do ČSR. 1950 na základě vykonstruovaných obvinění zatčen a 1951 odsouzen k desetiletému žaláří; vzdor špatnému zdravotnímu stavu a stáří vězněn až do začátku roku 1960, kdy byl několik týdnů před svou smrtí podmíněně propuštěn.
- kutnohorský rodák, první spolupracovník prof. T.G.M. v odboji proti Rakousku, muž který nemalou měrou přispěl k rozboření Rakousko-Uherské říše a k utvoření československého státu.
Emanuel (Viktor) Voska se narodil 4.11.1875 v Kutné Hoře na předměstí Hloušky čp. 14 (nedaleko Loreckého pivovaru). Později se rodina přestěhovala do Třebonína u Čáslavi. Otec pracoval jako kameník. Když bylo E. Voskovi 6 let, zasypala otce náhle v lomu skála. Tak se paní Vosková ocitla sama s nezaopatřenými sirotky. Brzy však mladý Voska začal své matce finančně pomáhat i při svých studiích na odborné škole sochařsko-kamenické. Aby matce ušetřil vydání, chodil ještě při škole pracovat do sochařské dílny mistra Jana Šídla v Kutné Hoře.
Emanuel Voska byl již od mládí velmi aktivní, živě se zapojoval do společenského života a vždy rád vyhledával nespokojence s tehdejším režimem. Pilně četl socialistickou literaturu, navštěvoval přednášky a schůze sociálních demokratů. V šestnácti letech byl již členem vzdělávacího spolku Komenský a od té doby byl duší celého hnutí, které mělo hlavně tendenci vzdělávací. Byl pohotový a hbitý debatér, vynikl jako řečník, takže byl záhy vyslán na veřejné schůze. Dne 24.6. 1894 se účastnil veřejné schůze žen v kutnohorské sokolovně, která se mu stala osudnou. Zde Voska ostře kritizoval poměry v sedlecké tabákové továrně, čímž se dostal do konfliktu s okresním hejtmanem, který mu pohrozil vězením. Proto se dlouho nerozmýšlel, sehnal mezi příbuznými trochu peněz a na podzim r. 1894 odjel do Ameriky a za ním i jeho budoucí manželka Anna Ročňáková. V Americe musel začít s drobnými pracemi, které byly namáhavé a vysilující. Postupně se jeho životní podmínky zlepšily: zastával místo dělníka, tajemníka, redaktora, mistra a posléze byl majitelem továren a lomů. Vše zvládal i díky velké podpoře, kterou měl u své manželky. Ta se dobře starala o 6 dětí a dokázala jim nahradit i věčně zaměstnaného otce.
Pokud budeme sledovat politickou působnost E. Vosky v zámoří, datuje se dlouho ještě před válkou, kdy již měl styky s T.G. Masarykem. Masaryk přijel do Ameriky, aby získal informace a pořádal přednášky. Brzy se Voska seznámil s dalšími předními politiky a přejímal od nich zprávy o situaci v Rakousku. V jeho domě v New Yorku v 86. ulici byl hostem nejen Masaryk, ale i Štefánik, prof. Velemínský, dr. Bartošek, red. Pelant, Vojta Beneš, Habrman, Soukup, Klofáč a jiní. Styk s nimi, jistě přispěl rozšířit politický obzor Vosky. Češi žijící v Americe vedli hlavní voj odboje proti Rakousku. Z valné části to byli socialisté a všichni nesli již ze staré vlasti zárodek odboje. Opouštěli Rakousko buď proto, že zde nemohli nalézt obživu, nebo byli pro politické přesvědčení vyštváni. V ten čas byl Voska v Americe v čele českých novinářů a snažil se pro americký tisk získat pod krycím jménem „Viktor“ pokud možno co nejvíce nejrychlejších informací, týkajících se politické situace. Aby s tiskovými agenturami navázal styky, vydal se s dcerou Villou na jaře r. 1914 na cestu do Evropy. V červnu r. 1914 vyjednal v Londýně s kabelografickými a telegrafními společnostmi, aby přijímaly a odesílaly depeše zpravodajů amerického Svazu žurnalistů. Pokoušel se získat korespondenty i v Praze, Plzni a ve Vídni. V Čechách při té příležitosti na začátku války diskutoval s českými politiky včetně s T.G. Masarykem. Ten požádal Vosku, zda by nemohl vysondovat, na kterou stranu se přidá Itálie, Řecko a Osmanská říše. Když opouštěl Voska Rakousko- Uhersko měl v podrážkách boty a jeho dcera Villa ve šněrovačce informace vojenského a hospodářského charakteru s poselstvím od profesora Masaryka, které předal v Londýně Henrymu Wickhemovi Steedovi, politickému redaktorovi a vedoucímu zahraničního oddělení deníku The Times.
Po návratu do Ameriky zahájil kampaň za sjednocení amerických Čechů do Českého národního sdružení. Upevnil organizaci zahraničního odboje a sháněl potřebné finanční prostředky. Dokonce musel prodat i své lomy, aby získal potřebné finance. Mezi lety 1914 - 1915 vytvořil Voska ze své iniciativy organizaci, kterou pověřoval různými úkoly, které měly odhalovat nezákonnou činnost Centrálních mocností a tím zvyšovat význam Čechů pro boj Spojenců. V roce 1915 vydal prohlášení Českého zahraničního komitétu, formulující národní program. Dále se snažil přesvědčit americké občany o nepřátelských úmyslech Němců a Rakušanů a naopak o nezbytnosti americké pomoci státům Dohody. Američtí češi byli ve stálém kontaktu s T.G.M. v Londýně. Voska byl pověřen úkolem aby zajistil rakousko-uherské pasy pro Masarykovi kurýry v Londýně.
Po vstupu USA do války, předal Voska úřadům veškeré své materiály, aby mohly snáze pátrat po německých a rakouských vyzvědačích a sabotérech.Tato zpravodajská činnost přinesla úspěchy, Voska si tím získal důvěru i prezidenta Wilsona. To ovlivnilo propojení USA na spojenecké válečné organizace a přesvědčení americké společnosti o nutnosti vstupu do války proti Centrálním mocnostem. Voska byl jmenován šéfem diplomatické okružní mise do Japonska, Švédska a Ruska. V létě 1917 se v Rusku pokusil překazit nástup bolševikům, což se mu už nepodařilo. Ke konci války se vrátil do amerických služeb a v hodnosti kapitána zpravodajské služby vedl některé operace v Evropě. Vstoupil do britské tajné služby - Inteligent Service a založil zpravodajské oddělení pro Francii, Švýcarsko, Rakousko a Itálii.
Po vzniku Československa založil Voska organizaci „United Czechoslovak Relief“ v New Yorku, která řídila potravinovou pomoc pro nově vzniklou ČSR i Polsko. A s dopravní lodní společností „Czechoslovak Commercila Corporation of America“ dopravoval potřebné zásilky. Na Pařížské mírové konferenci byl poradcem prezidenta Wilsona a se stejným posláním i členem delegace ČSR. Mezi dvěma válkami byl stálým členem mise USA v ČSR v Praze. Byl spoluzakladatelem Čs. červeného kříže, spolupodílel se na občanských sbírkách zlata a stříbra pro státní poklad republiky. Dvacátá a třicátá léta prožil jako slavný a bohatý podnikatel v nově založené Československé republice. Jeho podnikatelská činnost zasáhla i Zbraslav. Mezi lety 1923 - 24 zde nechal postavit v ulici Žitavského novou budovu, v které provozoval hotel známý pod jménem Hotel Ritz, který později věnoval legionářům jako rekreační středisko. Roku 1936 kapitán Voska začal organizovat humanitární pomoc pro Španělsko, kde vypukla vzpoura proti nové vládě vyšlé z parlamentních voleb. Také začal vydávat nový časopis Španělsko.
Na počátku nacistické okupace Voska se svou rodinou uprchl do Spojených států. Ve Spojených státech pomáhal získávat lidi do nově se tvořící americké výzvědné služby OSS. On sám se uplatnil v úřadu pro válečné informace OWI. V tomto úřadu byl pověřen vykonáváním špionáže. Roku 1943 byl vyslán do Istanbulu, odkud navázal spojení se Slovenskem a s protektorátem. Pracoval tam dva roky.
Po válce se Voska opět navrátil do Prahy a jako sedmdesátiletý se opět pustil do podnikání a do společenského života. Znovu se ujal vedení společnosti Underwood na dovoz a servis amerických psacích strojů, kterou po dobu jeho nepřítomnosti řídil Jan Juráš. Po roce 1948 byl novou vládnoucí mocí považován za nebezpečného vyzvědače a v roce 1950 zatčen STB a zanedlouho byly zatčeny i jeho tři dcery. On sám byl obviněn ze špionáže ve prospěch USA. Jeho jméno figurovalo v procesu s Rudolfem Slánským (tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ). Po čtyřech letech vyšetřovací vazby odsoudili Emanuela Vosku na deset let do žaláře. Do vězení mu nesměli příbuzní posílat ani balíčky s potravinami. Již hodně starý Voska byl víc nemocný než zdravý, přesto rodina žádala o jeho propuštění. Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že vězeň nebyl dostatečně převychován. Teprve začátkem roku 1960 mu trest byl ze zdravotních důvodů na šest měsíců přerušen. Dva měsíce poté kapitán Emanuel Voska 1. dubna umírá doma mezi svými.
Ačkoliv minulý režim Emanuela Vosku za jeho politickou činnost odsoudil, dostalo se mu za jeho života i poté mnohá uznání, nejen za jeho záslužnou práci pro stát, ale i působení ve společnosti. V roce 1933 již byl čestným členem Archeologického sboru Vocel, kterému věnoval své osobní spisy, (korespondenci, fotografie atd.) pro výstavu „Památník odboje z r. 1914 – 1918“. Stejnou poctu získal i v roce 1935, kdy u příležitosti svých šedesátých narozenin byl jmenován čestným občanem města Kutné Hory. Naposledy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva byl Emanuelu Voskovi s rozhodnutí prezidenta České republiky Václava Havla ze dne 28. října 1998 udělen dokonce Řád TGM III. třídy in memoriam.
In: Krásné Město, 2010, č.4, s. 16 – 17
Kateřina Vobořilová