Alois Macek

9. dubna 1909, Borský Mikuláš – 21. června 1975, Řím

Slovenský politik a funkcionář HSĽS, který se za Slovenského štátu stal poslancem Sněmu Slovenské republiky a výrazně se prosadil především v čele Hlinkovy mládeže.

Pocházel z rolnické rodiny. Základní školu navštěvoval v rodné obci, v letech 1921–1929 studoval gymnázium v Trnavě a poté pokračoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě (1931–1937), studia však nedokončil. Už jako student se angažoval v katolickém spolku Orel a ve skautském hnutí. V letech 1931–1938 pracoval jako novinář a zároveň působil jako zaměstnanec zemského úřadu v Bratislavě. Po roce 1938 se zapojil do organizování Hlinkovy mládeže; od roku 1939 zastával pozici sborového vůdce a v letech 1940–1945 byl jejím hlavním velitelem. Podílel se na proměně této organizace v duchu militantního totalitního katolicismu. Současně byl v letech 1942–1945 hlavním velitelem Slovenské pracovní služby a od roku 1944 do roku 1945 působil jako komisař vnitřní veřejné správy. Během Slovenského národního povstání inicioval vznik protipovstaleckých oddílů a na konci války se podílel i na paramilitárním výcviku Hlinkovy mládeže. V letech 1943–1945 zastával funkci místopředsedy slovenského Červeného kříže.

Dne 25. listopadu 1941 se v rámci hromadné kooptace stal poslancem Sněmu Slovenské republiky a mandát vykonával až do roku 1945. Po skončení války odešel do emigrace: do roku 1948 žil v Rakousku, následně v Argentině. V roce 1947 jej československý Národní soud v nepřítomnosti odsoudil k doživotnímu trestu. V exilu se nadále politicky angažoval, působil v krajanských a exilových strukturách a kritizoval poválečný politický a státoprávní vývoj v Československu. V letech 1949–1950 redigoval časopis Slovenské mládeže v zahraničí, byl místopředsedou Slovenského osvobozeneckého výboru, od roku 1960 tajemníkem Slovenské osvobozenecké rady a místopředsedou Světového kongresu Slováků. Zemřel roku 1975 v Římě.