Alois Vicherek
*20. června 1892 , Petřvald – †15. ledna 1956 , Praha Československý vojenský voják, legionář, účastník první a druhé světové války .
Byl jedním z 12 dětí havířské rodiny Jany a Aloisie Vicherkových. V roce 1915 byl odveden do rakouské armády a odešel na východní frontu. 21. července 1916 se dostal do ruského zajetí a přihlásil se do Československého vojska na Rusi . Jako příslušník legií v rámci 5. pěšího pluku střeleckého TG Masaryka se zúčastnil bojovníků proti bolševikům na Sibiři [3] . V roce 1919 se stal leteckým důstojníkem a prováděl přesun letecké školy z Omska do Nikolska Usurijska. Po návratu do vlasti působil v leteckém útvaru v Chebu. V letech 1924–1927 studoval na prestižní École Supérieure d'Aeronautique (Vysoká škola letecká) v Paříži, jediný svého druhu v Evropě, který získal titul inženýra letectví a strojní mechaniky.
Jako sportovní letec získal v roce 1925 pět československých rekordů. V říjnu 1925 se konal prezident ČSR, TG Masaryk oficiální návštěva ve Francii. Tento let pilotoval škpt. Alois Vicherek av Paříži byl francouzským presidentem Doumerguem dekorován vyznamenáním "Chevalier de la Légion d'honneur" (rytíř Řádu čestné legie ).
Ve dnech 6.–7. června 1928 stanovil světový rekord na uzavřené trati, kdy uletěl 2 500 km za 19:53 hod. na letadle Avia BH-11b s motorem Walter 60HP . Na stejném letadle vystartoval 5. října 1928, aby se podařilo překonat světový rekord na přímé trati. Trasa vedla přes Polsko a pobaltské státy do Sovětského svazu a cílem mělo být město Omsk . Let skončil havárií ve sněhové bouři nedaleko města Bědnoděmjanovsk ( Spassk ), při kterém byl Vicherek zraněn. Přesto byl let s délkou 2011 km uznán jako platný světový rekord.
V roce 1933 přešel na Ministerstvo národní obrany ČSR av r. 1937 byl povýšen na brigádního generála.
Po polské okupaci Těšínska v roce 1938 se účastní Slezského odboje a vojenských letů se na odchodu českých vojenských let do zahraničí přes Těšínsko do Polska a pak přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii do Francie a Anglie. Hrozilo do zahraničí mu bezprostřední zatčení Gestapem, a proto 15. ledna 1940 odešel do. Stal se velitelem československého letectva ve Francii a poté ve Spojeném království . Začal používat krycí jméno Josef Slezák . V Anglii ho ve velení letectva nahradil gen. K. Janoušek. A. Vicherek žádal, aby byl jako prostý dobrovolník – pilot zařazen do bombardovací perutě, ale nebylo mu vyhověno. V roce 1941 onemocněl těžkou trombózou, ale po třech měsících nemoc překonal.
V ČSR zůstala jeho žena Božena Vicherková, která byla v sedmém měsíci těhotenství, a dvouletá dcera. Po odchodu svého manžela pokračovala v ilegální činnosti, mimo jiné byla činná v odbojové skupině pplk. J. Mašína a kpt. V. Morávka. Dne 3. 7. 1942 byla zatčena a již 24. 10. 1942 zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen. Děti se podařilo příbuzným zachránit.
V roce 1943 byl A. Vicherek pověřen výkonem funkce předsedy Československého Červeného kříže. Od března poloviny 1945 velel československé letecké jednotce v Sovětském svazu .
Po ukončení druhé světové války byl na doporučení prezidenta E. Beneše jmenován velitelem letectva a povýšen na divisního a poté na sborového generála . Za účast v I. i II. světové válce av odboji obdržel mnoho vyznamenání. Po upevnění moci komunistů po únoru 1948 se stal faktickým velitelem letectva plk. J. Hanuš, člen KSČ. Vicherek nebyl politicky angažován, avšak v lednu 1949 podepsal dopis, na základě kterého byli západní letci perzekvováni. V této době se čekalo narození svého dalšího potomka druhou manželkou Marií.
V roce 1950 byl však komunisty označen jako režim nepřizpůsobivý a byl penzionován a perzekvován. Měl problém sehnat zaměstnání az existenčních důvodů byl nucen nastoupit jako laborant do pražského podniku Regula Nusle (původně 1918-50 ETA Nusle, 1950–64 Regula Nusle, potom ZPA Nusle v dnešní Bartoškově ulici, do roku 1948 ulice Dr. Engla v Praze XIV- Nuslích). Zemřel v Praze 15. ledna 1956 a byl pohřben bez vojenských poct.