Antonín Hluchý
10. května 1895, Podolí u Opavy – ?
Československý legionář a odbojář.
Antonín Hluchý byl významnou osobností protinacistického odboje na Valašsku. Narodil se 10. května 1895 v Podolí u Opavy a byl příslušný k Ostravě. Během druhé světové války žil v Hošťálkové čp. 84 v okrese Vsetín.
Od 1. června 1941 se zapojil do odbojových aktivit jako velitel ozbrojeného podzemního hnutí v obcích Kateřinice a Hošťálková, kde spolupracoval s Ludvíkem Bačou, bývalým četnickým št.strážmistrem. Bača byl společně se svou manželkou Vlastou v roce 1942, v období heydrichiády, zatčen gestapem a téhož roku popraven v Brně spolu s dalšími sedmi členy odboje.
Antonín Hluchý byl dne 1. září 1942 rovněž zatčen gestapem a držen ve vyšetřovací vazbě po dobu sedmi dní. Z vazby byl propuštěn na základě protokolu sepsaného s jeho manželkou Zuzanou Hluchou, která byla také členkou odboje a veškerou manželovu činnost popřela. Po propuštění byl sice pod policejním dohledem, avšak ve své odbojové činnosti pokračoval.
V Kateřinicích spolupracoval s politickým činitelem, ředitelem školy Josefem Konečným, který byl 2. ledna 1945 zatčen gestapem a v dubnu téhož roku zavražděn na pochodu smrti z Kounicových kasáren v Brně. Jeho vojenským zástupcem byl František Šimčík, domkář z Kateřinic, který s Hluchého pomocí zorganizoval četu 70 mužů, včetně odboje v Hošťálkové. Tito muži se aktivně zapojili do partyzánských akcí a 5. května 1945 se úspěšně podíleli na osvobození Kateřinic a Hošťálkové.
Po svém propuštění z vazby navázal Hluchý další kontakty s odbojem, včetně Jaroslava Češka, syna zavražděných rodičů z roku 1942, který se později stal velitelem čety partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova pod vedením majora Murzina. Spolupracoval také s Františkem Zástěrovou skupinou "Pro Vlast" a dalšími odbojovými organizacemi.
V květnu 1944 Hluchý prostřednictvím nadpraporčíka Františka Juppy navázal kontakt s organizací "Sousedík" na Vsetíně. Po zatčení vůdčích činitelů této organizace pokračoval ve vedení svého odboje a připravoval svů oddíl na finální útok proti okupantům, který proběhl 5. května 1945.
Během léta 1944 se Hluchý aktivně podílel na ukrývání a podporování ruských zajatců v lesích a na pasekách, poskytoval jim šatstvo, jídlo a organizoval jejich přechody na Slovensko. Současně vyzbrojoval a budoval bunkry, které sloužily jako útek pro partyzány i prchající osoby pronásledované gestapem.
V srpnu 1944 navázal první kontakt s kapitánem Rudé armády Alexejevem(Tyrtyšnyj? Kotljarov?) a jeho družinou, mezi nimiž byli čeští i ruští odbojáři z Kateřinic. Později, 14. října 1944, vstoupil ve styky s kapitánem Rudé armády a komisařem 1. partyzánské brigády Jana Žižky Ivanem Štěpanovem, pro nějž působil jako příležitostná spojka.
Díky Antonínu Hluchému a jeho odhodlanému vedení se podařilo zformovat a udržet silný partyzánský odpor v regionu, který vyvrcholil aktivní účastí na osvobození v květnu 1945.
Zdroj: VHA