Antonín Pachl
* 23.7.1910 Uherské Hradiště (okres Uherské Hradiště) – † 4.8.1944 Mírov (okres Šumperk)
Československý pedagog a odbojář.
Zapojen v odbojové organizaci Obrana národa. Zatčen 18. 12. 1939, při zatýkání postřelen gestapáky Raschkou a Kreugerem do paže. Vězněn v Uherském Hradišti, Brně, ve Schweidnitz, v Breslau, Diez, znovu Breslau. Zde odsouzen 25. 6. 1942 na 7 let káznice pro přípravu velezrady.
Vězněn ve Wohlau a Briegu, kde u něho propukla TBC. Proto 10. 7. 1944 převezen do věznice Mírov, zde zemřel a byl pochován na vězeňském hřbitově. Po osvobození ostatky exhumovány a zpopelněny, poté urna uložena v rodinném hrobě v Mařaticích.
Antonín Pachl se narodil 23. července 1910 v Uherském Hradišti jako prvorozený syn krejčího Maximiliána Pachla a Marie Pachlové. V rodném městě absolvoval obecnou školu a poté osmileté studium na reálném gymnáziu, kde v roce 1929 úspěšně maturoval. Následně pokračoval na učitelském ústavu v Olomouci a stal se učitelem základních škol.
V letech 1930–1932 absolvoval dvouletou vojenskou službu, během níž vynikl jako jeden z nejlepších absolventů školy 7. divize pro důstojníky v záloze. Od mládí byl aktivním členem skautského hnutí a Sokola, kde vynikal v atletice, lyžování a gymnastice. Kromě sportu měl i hudební nadání – hrál na housle a zpíval v pěveckém sdružení Svatopluk v Uherském Hradišti.
Jako pedagog působil nejprve na pokusné obecné škole ve Zlíně a od roku 1936 na diferencované měšťanské škole J. A. Komenského ve Zlíně-Zálešné. Byl oblíbeným učitelem, známým svou laskavostí, veselou povahou a výchovným přístupem.
Po okupaci Československa nacistickým Německem se již v dubnu 1939 zapojil do odbojové organizace Obrana národa, kde působil nejprve jako propagátor a později jako zástupce velitele okresu Zlín pod vedením odborného učitele Otty Ludvíka.
Struktura odbojové sítě však neunikla pozornosti gestapa a členové Obrany národa byli postupně zatýkáni. Antonín Pachl plánoval útěk na Slovensko, odkud chtěl pokračovat dále do zahraničí, ale jeho úmysl překazilo zlínské gestapo. Byl zatčen 18. prosince 1939 přímo ve škole na Zálešné agenty Kreugerem, Raškou a Kijovským.
Po zatčení prošel věznicemi v Uherském Hradišti, Brně (Kaunicovy koleje, Sušilovy koleje, věznice Pod kaštany) a později byl deportován do věznic v Kladsku, Vratislavi (Breslau) a německém Diezu, kde byl nucen pracovat v tkalcovně. V roce 1942 byl ve Vratislavi odsouzen za „přípravu velezrady“ k sedmiletému trestu. Ve svém dopise z vězení ironicky poznamenal, že „zápas prohrál 7:0“.
V následujících letech byl vězněn v káznicích ve Wohlau a Briegu (dnešní Polsko), kde v nelidských podmínkách onemocněl tuberkulózou. V červenci 1944 byl jako nevyléčitelně nemocný převezen na Mírov, kde 4. srpna 1944 zemřel. Vězeňský lékař MUDr. Žižlavský ve zprávě uvedl, že Antonín Pachl byl v tak zuboženém stavu, že smrt pro něj znamenala vysvobození.
Jeho ostatky byly nejprve uloženy na vězeňském hřbitově v Mírově, po válce v roce 1945 exhumovány a zpopelněny v Olomouci. Urna s jeho popelem spočívá v rodinném hrobě na hřbitově v Uherském Hradišti – Mařaticích.
Za svou statečnost byl po válce vyznamenán Československým válečným křížem 1939 in memoriam. Odbor školství ONV ve Zlíně jej posmrtně jmenoval ředitelem Základní devítileté školy v Zlíně-Zálešné.