Bedřich Beneš

*3.květen 1895 - †23.červenec 1939

Československý voják.

Bedřich Beneš se narodil ve Střílkách v kroměřížském okrese 3. května 1895. Po studiu na české vyšší reálce v Kroměříži v letech 1907 - 1914 vystudoval ve školním roce 1914 -1915 jako externista IV. ročník učitelského ústavu sídlícího tamtéž. Dne 12. 3. 1915 byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Kroměříži a o tři dny později byl již prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. zeměbraneckého pluku č. 14 v Hallu v Tyrolsku k výkonu prezenční služby. Zde absolvoval základní výcvik a sloužil zde až do 7.12.1916, kdy odešel s c. k. pracovním oddílem č. 253/14 na frontu. Ve dnech 21.6. - 31.12.1917 byl přidělen k c. k. zeměbraneckému pluku č. 24 v Innsbrucku, kde byl zařazen jako frekventant školy na výchovu důstojníků v záloze do čety jednoročních dobrovolníků. Po skončení školy se 1.1.1918 vrátil zpět k c. k. zeměbraneckému pluku č. 14 v Hallu, kde působil jako instruktor až do konce května 1918. Od 1.6. do 4.11.1918 bojoval na italské frontě jako velitel čety a zástupce velitele roty u c. k. zeměbranecké roty č. 225. Dne 4. 11. 1918 padl v hodnosti podporučíka v záloze do italského zajetí a byl převezen do zajateckého tábora čs. důstojníků ve Veroně. Zde se 5. 11. 1918 při hromadné přihlášce čs. zajatců zaslané čs. vyslanectví v Římě přihlásil i on do čs. zahraniční armády. Od 5.11.1918 pobýval nejprve v zajateckém táboře ve Veroně, po onemocnění byl odeslán do nemocničního ošetřování v Urbinu. Službu v čs. armádě nastoupil až po vyléčení, tedy 28. 1.1919. Od 28.1. do 20. 5.1919 byl přidělen u 3. čs. domobraneckého praporu v Cuirone v Itálii, a to jako velitel čety u 1. německé roty. S tímto útvarem se také 21. 5. 1919 vrátil zpět do vlasti. Od 21.5.1919 do 9.1.1920 působil postupně v Kojetíně a později v Kroměříži jako velitel kulometné čety pěšího pluku 23 (s ním se 3. čs. domobranecký prapor unifikoval). V období od 10.1.1920 do 8. 6.1921 byl přidělen u hrubého dělostřeleckého pluku 109 v Bratislavě, kde prošel funkcemi velitele čety a velitele baterie. V mezidobí byl dnem 1.11.1920 přeložen do kategorie důstojníků z povolání a absolvoval taktický kurs dělostřelectva pro velitele baterií v Malackách. Od 9.6.1921 do 30.9.1924 sloužil jako brigádní pobočník u velitelství 9. polní dělostřelecké brigády v Trnavě. Dnem 1.10.1924 nastoupil jako frekventant do dělostřelecké aplikační školy při dělostřeleckém učilišti v Olomouci, kterou ukončil 28. 3. 1925. Od 29.3. 1925 do 14. 2. 1926 působil opět u hrubého dělostřeleckého pluku 109 v Bratislavě jako velitel čety, později velitel baterie. Dnem 15. 2.1926 byl jako nad- početný v dělostřeleckém pluku 109 pře-místěn k olomouckému dělostřeleckému učilišti, kde pak od 15. 2. 1926 do 30. 9. 1928 sloužil jako pobočník velitele učiliště a současně vyučoval předměty válečné dějiny a služební řády (v roce 1928 pak navíc pracoval i jako instruktor v aplikační škole). Dnem 30. 9. 1928 byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 102 v Rokycanech a následujícího dne se stal posluchačem I. ročníku Válečné školy v Praze, v jehož rámci absolvoval zkušené u různých zbraní a v roce 1928 úspěšně ukončil automobilní kurs v Praze a o rok později armádní plynový kurs v Olomouci a telegrafní kurs v Turnově. Dnem 1.10.1929 byl vyslán ke studiu na Vysoké válečné škole v Paříži, kterou absolvoval jako posluchač 1. a II. ročníku v termínu od 1. 10. 1929 do 31. 7. 1931. Dnem 31.7.1931 byl přeložen do kategorie důstojníků generálního štábu. Po návratu do Československa nastoupil 1. 10. 1931 službu u ZVV Brno, kde působil nejdříve jako přidělený důstojník generálního štábu ve 3. oddělení, od 1. 10. 1932 pak ve 4. oddělení štábu ZVV. Od 4. 9. 1933 do 29.6.1937 byl profesorem všeobecné taktiky, později profesorem taktiky dělostřelectva na Válečné škole, od 1. 10.1934 na Vysoké škole válečné v Praze. Od 30. 6. 1937 do 15.3.1939 působil u MNO - hlavního štábu v Praze jako přidělený důstojník 2. oddělení, od 1. 10. 1937 jako přednosta zahraniční skupiny 2. oddělení. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával funkci přednosty skupiny F (cizích vojenských misí a válečných zpravodajů) 2. oddělení Štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Dnem 15.3.1939, tedy paradoxně dnem vzniku Protektorátu Čechy a Morava, byl ustanoven vojenským atašé ČSR v Paříži. Vzhledem ke změněné mezinárodně-politické situaci jeho předchůdce v úřadu plk.gšt. Václav Kalina svou funkci neopustil a podplukovník Beneš tak nemohl být akreditován a působil v Paříži jen jako jakýsi Kalinův zástupce. V dubnu 1939 byl vyzván protektorátní vládou, podobně jako ostatní vojenští přidělenci, aby ke 30.4.1939 svůj úřad likvidoval, předal jej říšským zástupcům a i s podřízeným personálem se vrátil do Prahy. Bedřich Beneš příkazu z Prahy neuposlechl a do Protektorátu se nevrátil. Nevyjasněná profesní situace, naprostý nedostatek finančních prostředků k obživě, které mu nikdo nemínil poskytnout, a snad i osobní problémy jej vedly k tomu, že dne 23. června 1939 ukončil v Paříži svůj život sebevraždou - skokem z Eiffelovy věže. Dva měsíce po jeho smrti - 22.8.1939 - byla na něj a čtyři další bývalé čs. vojenské diplomaty (pplk.let. Josefa Kallu v Londýně, již zmíněného plk.gšt. Václava Kalinu v Paříži a plk.gšt. Prokopa Kumpošta a mjr.pěch. Alexandra Fritschera ve Varšavě) podána nejvyšším říšským žalobcem u Volksgerichtu v Berlíně žaloba pro přípravu velezrady a velezrádného spolčení proti říši, jehož se měli dopustit tím, že se odmítli vrátit zpět do Prahy a nepředali své úřady Němcům. O tom se však již pod- plukovník Bedřich Beneš nikdy nedozvěděl, stejně jako o tom, že byl sice po osvobození Československa in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939, ale k jeho posmrtnému povýšení nikdy nedošlo.

Zdroj: Vlast a čest byla jim víc nežli život - E.Stehlík