Bedřich Pokorný

Po absolvování čtyřletého reálného gymnázia vystudoval obchodní akademii s maturitou. Již v tomto období se stal členem levicového uměleckého svazu Devětsil. V říjnu 1924 vstoupil do Československé armády a v roce 1926 dokončil studium Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. V letech 1926−1927 absolvoval jednoroční důstojnickou aplikační školu pro pěší vojsko v Milovicích. Po další službě v armádě dokončil zpravodajský kurz při Zemském vojenském velitelství v Košicích a posléze byl ustanoven zpravodajským důstojníkem u 10. hraničního praporu 12. divize. V roce 1936 došlo k jeho převelení do tzv. předsunuté agenturní ústředny (PAU) v Michalovicích, později byl ustanoven do funkce vedoucího PAU v Košicích se zaměřením proti Maďarsku. Od prosince 1938 do března 1939 působil na PAU v Prešově. Po vzniku samostatného Slovenského státu, nacistické okupaci zbytku českých zemí a nucené demobilizaci armády nastoupil do funkce tajemníka revizní komise protektorátního ministerstva financí. Od dubna 1939 byl zároveň aktivní v komunistickém protinacistickém odboji. Post na ministerstvu financí zastával až do března 1945, kdy byl nucen odejít do ilegality. Ke konci okupace se v osvobozeném Brně stal velitelem nově se tvořících struktur Sboru národní bezpečnosti (SNB) a začátkem července 1945 nastoupil již coby člen Komunistické strany Československa (KSČ) na MV v Praze. Stal se přednostou obranného zpravodajství, které bylo součástí odboru pro politické zpravodajství MV. Dne 15. 1. 1946 byl povolán do čela celého odboru na místo uvolněné po gen. Josefu Bartíkovi. Na základě dohody mezi KSČ a sociálními demokraty byl 2. 12. 1946 nahrazen plk. Františkem Jandou, kterému dělal zástupce. Odbor pro politické zpravodajství byl zároveň reorganizován a přejmenován na odbor VII, jehož součástí se stal nově utvořený slovenský referát (VII-SL), do jehož čela byl Pokorný dosazen. V období komunistického únorového státního převratu v roce 1948 krátce působil v diplomatických službách a k 17. 11. 1949 se stal jedním ze zástupců odboru BA Skupiny I − Bezpečnost (Velitelství Státní bezpečnosti, StB). V letech 1949−1950 mu v rámci odboru BA podléhaly skupiny BAc (tzv. malá Státní bezpečnost − zabývala se např. retribucí, cenzurou), BAp (pasové oddělení) či skupina zabývající se od října 1949 tábory nucených prací (TNP). V září 1950 byl jmenován přednostou (od října 1950 zástupcem) vězeňského sektoru, jemuž podléhaly TNP a krajské věznice StB. Dne 28. 1. 1951 byl zatčen pro podezření z páchání „protistátní činnosti“ a do května 1953 dlel ve vyšetřovací vazbě.

Dne 23. 12. 1953 byl odsouzen v procesu s dalšími bývalými vysoce postavenými příslušníky StB k 16 letům vězení. Trest si odpykával v Leopoldově, na Mírově a na Pankráci. V polovině března 1953 mu byl trest přerušen ze zdravotních důvodů (plicní nádor). V důsledku revize procesu dosáhl v květnu 1960 snížení trestu, jehož zbytek mu byl prominut díky amnestii prezidenta republiky. Po propuštění žil v Brně jako invalidní důchodce a opětovně se stal aktivní ve strukturách KSČ. Na jeho psychiku těžce působil vývoj v KSČ a uvolnění ve společnosti vrcholící „pražským jarem“ v roce 1968. Dne 31. 3. 1968 byl nalezen oběšený v lese v Kanicích u Brna.

Bedřich Pokorný, narozený 6. března 1904 v Brně, byl české národnosti a československým státním příslušníkem. Jeho rodiči byli Ligorius Pokorný a Marie, rozená Strnadová. Byl ženatý, jeho manželkou byla Zdenka, rozená Hrachovinová. Po válce působil jako důchodce, dříve byl ministerským radou na ministerstvu vnitra. V době sepsání tohoto záznamu žil v Brně, na adrese Merhautova 148. Dříve bydlel v Brně na Křížové ulici a v Praze-Střešovicích na Cukrovarnické 699/43. Ovládal maďarský jazyk.

Pokorný absolvoval čtyři třídy reálného gymnázia a následně čtyři ročníky obchodní akademie, které ukončil maturitou. V letech 1926–1927 se účastnil aplikačního vojenského cvičení v Milovicích, později absolvoval armádní plynový kurz. V roce 1934 dokončil zpravodajský kurz při Zemském vojenském velitelství v Košicích a následně byl ustanoven zpravodajským důstojníkem u 10. hraničního praporu, který spadal pod 12. divizi. V té době měl hodnost nadporučíka pěchoty. Přestože byl hodnocen jako důstojník výtečných kvalit a bezvadného chování, byla proti jeho jmenování do zpravodajské funkce vznesena námitka – v minulosti byl totiž zpravodajsky podezřelý.

Ve funkci zpravodajského důstojníka u 10. hraničního praporu v Trebišově setrval až do roku 1937, kdy byl přeložen do Košic k 11. divizi. Zde vykonával stejnou funkci. V tomto roce absolvoval kurz obsluhy vysílací stanice při 2. oddělení Hlavního štábu ministerstva národní obrany. Následně byl zařazen u Předsunuté agenturní ústředny (PAU) v Michalovcích, která spadala pod vojenské zpravodajství v Košicích. V roce 1938 vedl PAU s krycím názvem „Rudolf“ v Košicích, zaměřenou proti Maďarsku. Od prosince 1938 do března 1939 působil u PAÚ v Prešově.

Po návratu ze Slovenska v březnu 1939 nastoupil na pobočku Ministerstva financí v Brně, kde pracoval jako aktuár v revizní tajné službě až do března 1945. Tehdy byl kvůli nebezpečí zatčení nucen uchýlit se do ilegality.

Do protinacistického odboje se zapojil již v dubnu 1939. V Brně sledoval pohyb německých jednotek a nacistických činitelů a informace předával bývalému podplukovníkovi Karlu Hanusovi a později štábnímu kapitánovi Josefu Schejbalovi. Oba odbojáři odjeli na podzim 1939 do Londýna. Poté se Pokorný zapojil do činnosti ilegální komunistické buňky složené z intelektuálů, v níž přednášel i Dr. Vašek Říha. Schůzky této skupiny se konaly v bytě Pokorného. Jejím členům se dařilo kolportovat ilegální tiskoviny, letáky a brožury.

Později se Pokorný napojil na další ilegální pracovníky – Adolfa Hrazdíru, obchodníka Žaloudka, paní Rotleckovou a Vladimíra Matulu, který se po osvobození Brna stal předsedou Národního výboru. Od prosince 1944 byl Pokorný v kontaktu s ilegální skupinou architekta Vladimíra Tišnovského z Brna. Tišnovský byl v březnu 1945 zatčen gestapem a během výslechů prozradil jména několika ilegálních pracovníků, mezi nimiž figuroval i Bedřich Pokorný.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - f. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-4.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Bedřicha Pokorného.

K dalšímu čtení

DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Bedřich Pokorný – vzestup a pád. In: Sborník Archivu ministerstva vnitra. Praha 2004, č. 2, s. 233–280. HANZLÍK, František: Případ kpt. Adolf Püchler. Svědectví agenta OBZ o nelegálním získávání financí zpravodajskou službou ministerstva vnitra 1946–1947. Praha: ÚDV, 2006, s. 151–154.

https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/pokorny-bedrich-34JXYx

ABS : Studijní ústav MV - Z 7 - 20