Cyril Daxner
20. července 1904, Tisovec – 7. června 1945, Bratislava
Cyril Svetozár Daxner se narodil 20. července 1904 v Tisovci. Už v dětství projevoval zájem o národní věci. Maturoval na Gymnáziu v Martině a pokračoval ve studiu práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po získání doktorátu z práva pracoval také jako redaktor Národních novin v Martině.
Význam Cyrila Daxnera je ve třech oblastech: v aktivní účasti v bojích během Malé války (1939), v organizaci SNP na východním Slovensku a v kulturní i církevní stopě, kterou zanechal v hornozemplínské oblasti. Vojenskou prezenční službu totiž vykonával jako důstojník dělostřelectva ve městě Vranov nad Topľou. Po složení advokátní zkoušky zde v roce 1934 otevřel kancelář.
Cyril Daxner byl známý originálními názory, společenským, církevním životem, advokátní praxí a pomocí obyčejným lidem. Jeho jméno je v regionu stále známé. Všímal si i evropského politického dění, v čemž mu napomáhaly jazykové znalosti. Ovládal ruštinu, maďarštinu a němčinu. Cyril Daxner nepatřil k žádnému politickému seskupení a jeho jedinou prioritou byla obrana národních práv Slováků. Byl jednoznačně proti nacismu a pangermanizmu.
V březnu 1939 po maďarském obsazení Podkarpatské Rusi se dobrovolně hlásil na velitelství v Prešově u Augustina Malára. Ten nasazoval na frontu narychlo sestavené slovenské jednotky lehkých tanků. Nadporučík dělostřelectva Cyril Daxner přijal velení nad útočnou vozbou slovenských obrněných vozidel proti postupujícím maďarským jednotkám. Během bojů osobně obsluhoval jedno obrněné vozidlo a po zásahu granátem jen o vlásek unikl smrti. Řadí se k hrdinům Malé války v roce 1939. K jeho skupině se přidávali i mladí dobrovolníci z prešovského telegrafního praporu. Cyril Daxner a jeho jednotka byli nasazeni do bojů v okolí Nižné Rybnice.
Později působil jako advokát v městě Vranov nad Topľou. Organizoval odboj a byl klíčovou postavou občanské rezistence na východním Slovensku s přípojkou na Bratislavu. Organizoval spojení s občanským skupinami v Humenném, Bardejově, Stropkově. Osobně se spolupracoval s Viliamem Žingorem a Ludvíkem Kukorellim. Na základě udání konfidenta ÚŠB byl prozrazen a 19. dubna 1944 zatčen spolu s manželkou. Od 15. května 1944 byl vězněn v Ilavě a později v Bratislavě. Gestapo ho v únoru 1945 odvleklo do koncentračního tábora Mauthausen-Gusen.
Po osvobození nemocný a podvyživený opustil lodí Rakousko a vrátil se do Bratislavy 24. května 1945. Pokusil se dostat k rodinnému příbuznému Janko Jesenskému, ale únavou usnul na ulici a z chladného počasí dostal zápal plic. Lékař prof. Sumba se ho snažil do poslední chvíle zachránit. Cyril Svetozár Daxner zemřel v nemocnici v Bratislavě na Hluboké cestě 7. června 1945 a je pohřben na hřbitově u Kozí brány.
Roku 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939; roku 1946 in memoriam Řádem Slovenského národního povstání I. třídy.; v roce 1939 byl za bojové nasazení v Malé válce vyznamenán Medailí za hrdinství a Pamětní medailí za obranu Slovenska. Poslední dvě ocenění mu však odebral komunistický režim po roce 1948.