Eduard Winter

Příslušnost Wintera k SD

*16. září 1896 Hrádek nad Nisou - 3. března 1982 Berlín

Český duchovní a historik německého původu, vyučující na německé univerzitě v Praze a na Univerzitě Karlově, od roku 1945 v NDR na univerzitách v Halle (1947–52) a Berlíně (1952–66). Člen NSDAP, pracoval v nadaci R.Heydricha. Věnoval se především studiu osvícenství a josefinismu.

Narodil se do rodiny soukromého obuvníka , navštěvoval základní školu v Hoře Svatého Šebestiána a střední školu v České Lípě .

V letech 1915–1919 studoval na Katolické teologické fakultě Univerzity v Innsbrucku a v roce 1919 byl v litoměřické diecézi vysvěcen na římskokatolického kněze . K dalšímu studiu odešel na německou univerzitu v Praze . Během studií se stal v roce 1919 členem katolického studentského spolku KDStV Vandalia Praha v CV .  V roce 1920 založil katolické studentské hnutí „Vzdělávací a turistický spolek Staffelstein“. V roce 1921 získal doktorát teologie na Německé univerzitě v Praze.

Habilitoval se z teologie v roce 1922 a z filozofie v roce 1926. V zimě 1926/27 cestoval do Říma; po návratu získal nově vytvořený docent v oboru křesťanská filozofie . Dne 13. července 1934 vystřídal Augusta Naegla jako řádný profesor církevních dějin a patristiky na Teologické fakultě Německé univerzity v Praze.

V následujících letech se Winter odcizil církvi a přiblížil se sudetoněmeckým pozicím a národnímu socialismu . Od května 1939 byl členem NSDAP . V roce 1940 se oženil s kolegyní Marií Köglovou a ve stejném roce se jim narodilo první dítě. Požádal o jeho propuštění ; Došlo ke skandálu a jeho exkomunikaci . Na podzim roku 1941 byla Winterova předchozí katedra církevních dějin převedena na Filosofickou fakultu a přeměněna na vědeckou profesuru evropských intelektuálních dějin . Winter zůstal na univerzitě. Jeho hlavními výzkumnými zájmy se nyní stal reformní katolicismus, osvícenství a Josefinismus – vysloveně protiřímská tendence , kterou si udržoval až do konce života.  Winter byl vedoucím Ústavu pro východní evropské intelektuální dějiny při Nadaci Reinharda Heydricha v Praze .  Tvrzení na Wikipedii, že Winter nebyl členem SS a nepracoval pro bezpečnostní službu Reichsführer SS není pravdivé. V pramenu ABS sig.KR_649642_MV_1_2 je zmínka o jeho spolupráci s SD a působil rovněž jako poradce SS-Haupsturmführera Zubera. V roce 1944 vyšla Winterova kniha Byzanc a Řím v bitvě o Ukrajinu .

Koncem července 1945 byl Winter vyhnán z Prahy ; Nejprve přišel do Vídně , jeho rodina žila u jezera Achensee v Tyrolsku.

Winter se obrátil k socialistickému internacionalismu a v roce 1947 byl jmenován předsedou dějin východní Evropy na Univerzitě Martina Luthera v Halle-Wittenbergu . V říjnu 1948 se stal jejím rektorem jako nástupce Otto Eißfeldta . Jeho inaugurační projev označuje jeho nové výzkumné zaměření: Vatikán a rusko-francouzská aliance (1894).  Rektorem zůstal i v následujících letech až do roku 1951. Od roku 1951 až do svého odchodu do důchodu v roce 1966 vyučoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně a vedl Ústav pro dějiny národů SSSR . Od roku 1955 byl řádným členemNěmecké akademie věd v Berlíně , kde v letech 1955 až 1959 vedl historické oddělení Ústavu slavistiky, v letech 1956 až 1959 pracovní skupinu pro dějiny slovanských národů při Historickém ústavu a Kancelář pro německo-slovanskou vědeckou vztahy od roku 1961 do roku 1965 . V roce 1963 se stal členem korespondentem a o čtyři roky později řádným členem Académie Internationale d'histoire des sciences v Paříži .

Zdroj: Německá wikipedie