Emil Perko
03. 07. 1905 Prešov - 17. 08. 1984 Banská Bystrica
Československý voják a odbojář. Slovenský vlastenec.
Generál Emil Perko se narodil 3. července 1905 v Prešově v rodině vojáka z povolání. Po ukončení základní školy studoval v letech 1915 - 1918 na nižší vojenské reálce, odkud přestoupil na reálné gymnázium v Prešově, na kterém maturoval v roce 1923. V letech 1923 - 1925 studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Byl vyřazen jako poručík dělostřelectva. Následně sloužil ve více posádkách v Československu, nejdéle ve svém rodném Prešově při dělostřeleckém pluku 202 a dělostřeleckém pluku v Kežmarku, kde po rozbití Československa a vzniku lidácké Slovenské republiky převzal velení pluku i posádky v hodnosti majora dělostřelectva. Potom sloužil v posádkách v Bratislavě, v Topolčanech av letech 1942 - 1943 spoluzakládal státní vojenskou reálku v Banské Bystrici, která se později přestěhovala do Martina. V roce 1943 byl Emil Perko poslán na východní frontu.
Do příprav Slovenského národního povstání se pplk. Emil Perko zapojil v roce 1944. V létě 1944 vojáci martinské posádky s jeho vědomím spolupracovali s partyzány. Dne 25. 8. 1944, v době, kdy se situace v oblasti Turca vyostřovala, poslal velitel ilegálního Vojenského ústředí pplk. Jan Golian pplk. Perkovi pokyn, aby Martinská posádka byla v pohotovosti. O den na to pplk. Golian navštívil Martin osobně a na poradě důstojnického sboru informoval přítomné o přípravě povstání. Pplk. Perko jménem všech přítomných složil slib věrnosti a podřídil se tak Vojenskému ústředí. Byla dohodnuta i spolupráce s partyzány. Dne 28. 8. 1944 představil pplk. Emil Perko martinskému důstojnickému sboru velitele 1.čs. partyzánské brigády MR Štefánika npor. rudé armády PA Veličku a mjr. Jugoslávské armády Ilji Deretiče.
Když první den povstání 29. 8. 1944 žilinská posádka zahájila boje s německými jednotkami, martinská posádka v počtu 800 mužů zaujala obranné postavení na linii Strečno - Domaša - Starý hrad. Pplk. Perko se stal velitelem obrany Turca. Po ústupu žilinské posádky, se přemístil do Sklabine a přenechal Strečno veliteli žilinské posádky mjr. Dobrovodskému. Dne 9. září byl jmenován velitelem V. taktické skupiny, která bránila oblast Turca. Pod rozvážným velením pplk. Perka dosahovala V. taktická skupina na svém úseku i úspěchy, přestože stála proti velké přesile. Po 21. září byly jednotky V. taktické skupiny nuceny ustoupit na Horehroní, kde v bojích budovaly obranné postavení. Postupně jednotlivé jednotky přešly na partyzánský způsob boje. Dne 5. listopadu se po několikadenním těžkém pochodu podařilo také pplk. Perkovi a části důstojníků, kteří s ním ustupovali, dostat do hor nad Ľubietovou, kde setrvali až do osvobození.
Po osvobození byl Emil Perko povýšen na plukovníka dělostřelectva a od roku 1947, s účinností od 1. října 1946 na brigádního generála. V letech 1945 - 1948 byl velitelem divize v Košicích, v letech 1948 - 1950 velitelem děl. 4. oblasti v Bratislavě av roce 1951 do 1. května velitelem děl. VÚ 4559 v Banské Bystrici. Ani generála Perka neobešly perzekuční praktiky komunistického totalitního režimu. K 1. květnu 1951 byl přeložen do zálohy. Nemohl si najít práci, nakonec pracoval v různých podnicích jako tesař a kopáč kanálů v Pozemních stavbách, dělník v cihelně a pod. Jedinou oporou mu byla jen jeho rodina. V roce 1965 odešel gen. Perko do důchodu s měsíčním důchodem 933 Kčs. Od roku 1970 do roku 1977 jako důchodce pracoval v Muzeu SNP, kde udělal kus záslužné práce. Zemřel dne 17. srpna 1984.