Ferdinand Houdek

*19. srpna 1892 se v Hrazené Lhotě - †27. června 1942, Osvětim

Československý legionář, voják a odbojář.

Dne 19. srpna 1892 se v Hražené (dnes Hrazené) Lhotě u Vlašimi narodil manželům Houdkovým syn Ferdinand. Po ukončení základního vzdělání byl na podzim 1910 přijat na učitelský ústav v Jičíně, který zakončil 6. 7. 1914 úspěšným složením maturitní zkoušky. Dne 16. 6. 1914 byl odveden k výkonu prezenční služby a proto mohl být již 25. 8. 1914 v rámci mobilizace prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. zeměbraneckého pluku 1 ve Vídni k „činné službě ve válce". Dnem 16. 9. 1914 byl přemístěn k c. k. zeměbraneckému pluku 25 v Kroměříži, kde absolvoval základní výcvik a na přelomu roku 1914 -1915 i školu na důstojníky pěchoty v záloze. Se svým plukem byl poté jako novopečený velitel čety odeslán na ruskou frontu, kde byl 17. 9. 1915 v hodnosti podporučíka pěchoty v záloze zajat. Postupně prošel několika ruskými zajateckými tábory, až nakonec skončil v Carycinu, kde se 23. 3. 1916 přihlásil do činné služby v čs. legiích. Protože nebyly možnosti služby v čs. vojenských jednotkách v Rusku dosud zcela vyjasněné, rozhodl se déle nečekat, využil nabídnutou příležitost a 19. 5. 1916 vstoupil do srbské dobrovolnické divize v Oděse. Těžko tehdy tušil, že v jejích řadách zůstane bez několika dní plné dva roky. Dnem 20. 5.1916 byl jmenován poručíkem srbské armády a byl přidělen k 2. srbskému pěšímu pluku u kterého poté sloužil jako velitel čety a později velitel roty až do 2.5.1918. V létě 1916 absolvoval v Oděse srbskou brigádní školu a poté odešel se svým plukem na frontu v Dobrudži, kde byl 6.8.1916 těžce raněn. Dobu od 6. 8. do 23.12. 1916 strávil v nemocničním ošetřování a poté se opět vrátil na frontu. Ještě předtím však absolvoval kurs pro důstojníky úderných praporů. Společně se srbskou divizí opustil v létě 1917 Rusko a odešel přes Sibiř, Mandžusko, Singapur a Egypt na soluňskou frontu do Řecka. Odtud byl odeslán k čs. legiím ve Francii, kde byl přidělen k 21. čs. střeleckému pluku Cognacu, odkud byl o několik dní později odeslán k nově zřízenému 22. čs. střeleckému pluku v Jamacu, kde konal službu jako velitel čety až do 6. 9. 1918. Mezitím absolvoval v době od 24. 5. do . 8.1918 důstojnický kurs v St. Maixent. Dne 7. 9.1918 byl lehce raněn a po návratu z nemocničního ošetřování byl až do 21.12.1918 přidělen jako velitel čety, později velitel roty u 23. čs. střeleckého pluku v Cognacu. Dnem 22.12.1918 byl přemístěn zpět k 21. čs. střeleckému pluku, nímž se vrátil 6. 1.1919 v hodnosti nadporučíka francouzských legií do vlasti. Ve dnech 22. 1. - 20. 3. 1919 se spolu se svým plukem zúčastnil bojů proti Polákům na Těšínsku a poté konal od 30.4. do 5.6.1919 službu u II. odboru MNO v Praze. Dne 6. 6. 1919 opět zamířil na frontu a jako náčelník štábu pěší brigády u velitelství 7. divize se zapojil do bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku. Od 1.10. 1919 do 30.11. 1921 sloužil jako mobilizační referent u velitelství 1. divize v Praze. Dnem 1. 12. 1921 byl přidělen k pražskému Vojenskému zeměpisnému ústavu, kde nejprve v letech 1921 - 1922 úspěšně absolvoval topografický kurs a poté zde působil jako pobočník přednosty topografického odboru. Od 20. 4. 1925 do 30. 9. 1927 byl posluchačem l.-II. ročníku Válečné školy v Praze, přičemž v rámci předepsaných zkušených u zbraní absolvoval v roce 1925 stáže v Učilišti pro pěší vojsko v Milovicích, v Učilišti pro jezdectvo v Pardubicích, v Učilišti pro vzduchoplavectvo v Chebu a rovněž telegrafní kurs v Kutné Hoře. Po skončení studia byl dnem 30. 9.1927 přeložen v hodnosti majora do skupiny důstojníků generálního štábu a týmž dnem přemístěn k velitelství 8. divize v Opavě, kde poté působil ve štábu divize až do 14.3.1928. V mezidobí absolvoval v Olomouci s výborným prospěchem armádní plynový kurs. Od 15.3.1928 do30.9.1931 konal službu u MNO - hlavního štábu v Praze jako koncipient mobilizační skupiny 1. oddělení. V té době byl dnem 28. 2. 1931 přemístěn k pěšímu pluku 20, ovšem s ponecháním v dosavadním přidělení. Drnem 1. 10. 1931 nastoupil opět u Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, kde následující čtyři roky působil jako konceptní důstojník v odboru pro popis a statistiku válečných jevišť. V době od 1.10.1935 do 30.9.1936 vykonával funkci velitele praporu u pěšího pluku 39 v Bratislavě, odkud byl dnem 1. 10. 1936 přemístěn k pěšímu pluku 41 v Žilině. Zde poté působil jako velitel praporu až do vyhlášení samostatnosti Slovenska 14. 3. 1939. Za branné pohotovosti státu byl od 25. 9. do 17. 11. 1938 náčelníkem štábu 20. divize v Mutěnicích. Ve druhé polovině března 1939 se vrátil zpět do Čech a po skončení likvidace čs. branné moci odešel v hodnosti podplukovníka generálního štábu do civilního zaměstnání. Do protinacistického odboje se zapojil v rámci Obrany národa, pravděpodobně v některé ze složek Oblastního velitelství ON -Velká Praha. Podle dosud neověřených údajů se podílel společně s plk.gšt. Josefem Churavým na ukrývání materiálu Vojenského zeměpisného ústavu. Pravděpodobně v souvislosti s touto činností byl v únoru 1940 zatčen gestapem, vězněn v Petschkově paláci a v Praze na Pankráci, odkud byl v blíže nezjištěné době převezen do koncentračního tábora Osvětim. Zde byl 27. června 1942 za neznámých okolnosti umučen. Osvobozená vlast ocenila nejvyšší oběť pplk.gšt. Ferdinanda Houdka udělením Československého válečného kříže 1939 a v roce 1947 jeho povýšením do hodnosti plukovníka generálního štábu in memoriam.

Zdroj: Vlast a čest byla jim bližší nežli život - E.Stehlík, AVOS