František Franěk
*18. ledna 1912 v Dobřejovicích u Českých Budějovic -†22. července 1995
Československý voják, elektrotechnik a odbojář.
Narodil se v rodině drobného zemědělce Františka Fraňka, jako první z celkem devíti dětí. Roky Velké války 1914 – 1918 strávil otec na frontě, v řadách českobudějovického 91. pěšího pluku Rakousko – uherské armády.
Po ukončení obecné školy v Dobřejovicích František Franěk nastoupil v září 1924 do měšťanské školy v Jírovcově ulici v Českých Budějovicích a po třech letech se pod dojmem elektrifikace rodné obce vyučil v českobudějovické firmě bratří Švehlů elektrotechnikem2. Současně v letech 1927-1930 navštěvoval i Odbornou školu pokračovací při Státní průmyslové škole strojnické v Českých Budějovicích.
Po vyučení se pokoušel získat zaměstnání ve svém oboru. V době nastupující krize se jako jedna možnost jevilo odejít pracovat jako elektromontér do Jugoslávie. Podmínkou však bylo absolvování vojenské základní služby. Proto 30. září 1930 v Českých Budějovicích požádal o dobrovolný odvod4 k telegrafnímu vojsku do Kutné Hory, nebo Čáslavi.
26. října 1930 se František Franěk dostavil k Doplňovacímu okresnímu velitelství v Českých Budějovicích, odkud byl odeslán k telegrafnímu praporu v Trnavě. Cesta vlakem do Trnavy trvala 31 hodin a tak přijel k útvaru až 28. října 1930 v 11,00 hod. Zmeškal tak slavnostní vojenskou přísahu a přesto, že v armádě odsloužil přes 40 let, nikdy nepřísahal.
U telegrafního praporu č. 3 byl zařazen k 9. rotě a zakrátko, vzhledem ke svým znalostem byl jako vojín – nováček ustanoven instruktorem výuky Morseových značek.
Již 15. listopadu téhož roku byl vybrán pro funkci „Specialista telegrafního vojska“ a odeslán do „Školy specialistů telegrafního vojska v Turnově“ . Po absolvování této školy byl jako první z 80 absolventů odeslán v červenci 1931 k „Cvičné radiogoniometrické stanici II/3“ ve slovenském Lučenci. Zde byl ustanoven do funkce zástupce velitele stanice. V roce 1932 desátník František Franěk ukončil 18 měsíční základní vojenskou službu a od 29. dubna téhož roku mu bylo povoleno „dobrovolné konání další činné služby“.
K 1. září 1932 byl povýšen do hodnosti četaře v další službě. V Lučenci také absolvoval 4. ročník měšťanské školy a naučil se velmi dobře maďarsky. V srpnu 1935 byl odeslán opět do Vojenského telegrafního učiliště v Turnově, kde v dubnu následujícího roku ukončil Školu na rotmistry telegrafního vojska jako sedmý v pořadí a byl odeslán k „Ústředně vojenských radiostanic“9 na pražském Petříně. V 11. únoru 1936 byl převelen k nově vytvořené „Vyhodnocovací skupině radiové“, která byla podřízena 2. oddělení (zprav.) Hlavního štábu Československé armády. Zde byl 1. července 1936 jmenován rotmistrem z povolání. V Praze v této době také vystudoval Vyšší elektrotechnickou školu a 28. 6. 1937 složil maturitu. O rok později se v kostele sv. Ignáce oženil se slečnou Františkou Fialovou.
Částečnou mobilizaci v květnu 1938 prožil rotmistr Franěk v slovenské Trnavě, kde bylo sídlo Hlavního velitelství operujících vojsk Československé armády. Zářijovou mobilizaci12 pak strávil ve Vyškově, kde sídlilo 2. oddělení (zprav) Hlavního štábu.
V období druhé republiky se Vyhodnocovací radiová skupina zabývala především vyhledáváním ilegálních radiostanic německých agentů. Poslední depeši vojenské vysílačky Československé armády přijal službu konající radiotelegrafista rtm. Franěk v „Ústředně naslouchací, zaměřovací a vyhodnocovací“ dne 15. března 1939 ve 4,00 hod ráno. Vysílačka PAÚ Ostrava13 hlásila: „Němci obsazují Ostravsko od 4 hodin, žádám o úkoly pro mě.“.
Následovalo pálení spisů na dvoře Hlavního štábu a v 09,00 hod začal být Hlavní štáb obsazován příslušníky Wehrmachtu. V následujících dnech se rotmistru Fraňkovi podařilo z objektů Hlavního štábu odvézt nákladní automobil plný spojovacího materiálu, který uschoval ve svém bytě, v bytě svojí tchyně paní Fialové a několika dalších sklepech a garážích. Již 18. března se účastnil konspirační schůzky v kanceláři mjr. hl. št. Jaroslava Hájíčka, na které byli přítomni i další budoucí členové spojovací skupiny Obrany národa. Zde byly vytyčeny dva hlavní úkoly – vnitřní spojení domácí odbojové sítě a spojení domácího odboje s exilovým vedením. Zde byl František Franěk také pověřen stavbou radiostanic pro tyto potřeby.
Aby měl možnost výběru vhodných radistů, byl též ustanoven členem „Umisťovací komise MNO pro telegrafní vojsko“. Spolehliví vojáci – radisté tak mohli být umisťováni na pracovní pozice zejména ve státní správě po celém území Protektorátu. On sám byl takto umístěn jako spojař k Požární ústředně Magistrátu hlavního města Praha a byl zde pověřen výstavbou rádiového spojení mezi jednotlivými požárními stanicemi a později i mezi ústřednou a jednotlivými požárními vozy. Toto pověření mu umožnilo nákup spojovacího materiálu a stavbu vysílaček.
Do svého zatčení v prosinci 1939 tak František Franěk postavil z vojenského i civilního materiálu 13 přijímačů a stejný počet vysílaček, které dokázal vestavět do malých kufříků o rozměrech 30 x 20 x 12 cm. V té době již mjr. Hájíček zorganizoval základní schéma spojovací skupiny zpravodajské sekce Obrany národa a stanovil požadavky na její činnost. Vnitřní spojení na území Protektorátu mělo být zabezpečeno mezi Prahou, Plzní, Českými Budějovicemi, Brnem, Moravskou Ostravou a Mladou Boleslaví. Spojení do zahraničí pak vyžadovalo komunikaci Prahy s Varšavou, Paříží a Londýnem.
Za vnitřní spojení odpovídal pplk. hl. št. Štěpán Adler, za spojení zahraniční pak přímo mjr. hl. št. Jaroslav Hájíček. Personální a logistickou stránku zajišťoval škpt. Karel Divina a v této činnosti mu vydatně pomáhal František Franěk. Poskytl Divinovi několik typů na bývalé kolegy – radisty ze zrušené „Naslouchací a zaměřovací služby MNO“, mezi nimiž byl i jeho bratr des. tel. Josef Franěk. Pomocí krytí „Obchodního zástupce pro prodej radiopřijímačů“ se mohl volně pohybovat po Protektorátu a kontaktovat budoucí velitele radiospojení vnitřní sítě Obrany národa v jednotlivých městech. Na konci dubna 1939 bylo toto vnitřní spojení hotovo, prakticky vyzkoušeno a pak už jen občasně kontrolováno.
Poté se František Franěk plně věnoval navázání spojení se zahraničím a toto úsilí bylo završeno 4. května 1939, kdy ve 23,15 hod zachytil volání vysílačky čs. zpravodajské expozitury ve Varšavě (krycí jméno MARIE) a přijal dvě depeše. Toto spojení s Varšavou bezvadně fungovalo až do září 1939, kdy se v důsledku postupu německých vojsk radiostanice MARIE musela přesunout z Polska do rumunské Bukurešti, odkud navázala spojení s Prahou v noci z 30. září na 1. října 1939.
Základním nedostatkem v této době však zůstávala absence přímého spojení s londýnským exilovým centrem a zejména s tamní zpravodajskou skupinou plk. gšt. Fr. Moravce. Tento závažný problém vyřešil až vznik Vojenské rádiové ústředny (VRÚ) ve Velké Británii. Její počátky spadají do září 1939, kdy Fraňkův kolega radiotelegrafista rotmistr Karel Barva zahájil pokusný provoz rádiové stanice umístěné ve vile na londýnském předměstí West Dulwich.
První oboustranné spojení s Paříží navázal rotmistr Barva 15. září 1939. V té době rádiové stanice domácího odboje o dosažení přímého spojení s Londýnem či Paříží opakovaně marně usilovaly. Po složitém předávání depeší prostřednictvím kurýrů se 7. listopadu 1939 podařilo poprvé navázat přímé rádiové spojení mezi Prahou a Londýnem. Domácí stanici obsluhoval rotmistr František Franěk, stanici umístěnou ve West Dulwich rotmistr Karel Barva. O den později Vojenská rádiová ústředna zpravodajského odboru londýnského MNO odeslala do Prahy první depeši, kterou Praha úspěšně potvrdila. V březnu 1940 se VRÚ s pomocí Britů přestěhovala do vhodnějších objektů ve Woldinghamu, kde zůstala dislokována až do konce války.
Koncem září 1939 se František Franěk na žádost dr. Vladimíra Miklendy z Ministerstva veřejných prací setkal s členem Komunistické strany Československa Antonínem Zápotockým a zprovoznil pro něj leteckou vysílačku, získanou z ruzyňského letiště pro komunikaci s Moskvou.
Rádiové spojení se zahraničím bezvadně fungovalo až do počátku prosince 1939, kdy se brněnskému gestapu podařilo proniknout do tamní organizace Obrany národa. Při preventivní prohlídce biografu, kde se mělo konat jakési shromáždění Gestapa byla nalezena vysílačka, kterou zde ukryl majitel biografu mjr. Vladimír Kadeřávek.
Z Brna vedla přímá cesta do Prahy k vedoucího vnitřního spojení pplk. hl. št. Štěpánu Adlerovi, který byl zatčen v Praze 7. prosince 1939 a převezen k výslechům do Brna. 13. prosince následovalo zatčení vedoucího vnějšího spojení škpt. Karla Diviny a o tři dny později, v sobotu 16. prosince 1939 byl v 13,00 hod zatčen v budově magistrátu Praha – Košíře i František Franěk.
K tomuto datu odeslal v rámci zahraničního a vnitřního spojení Obrany národa 780 (1180) depeší a 210 jich přijal. Ještě ten den byla zatčena i jeho manželka20 a František Franěk byl v Petschkově paláci podroben předběžnému výslechu. Podle předkládaných protokolů výpovědí, se kterými byl konfrontován zjistil, že před ním byli zatčeni kromě pplk. hl št. Štěpána Adlera a škpt. Karla Diviny ještě mjr. Vladimír
Kadeřávek, RNDr. Vladimír Miklenda21, Phdr. František Raus22, Ing. Miroslav Schäferling23, Ing. Zdeněk Svoboda24, Jindřich Rohn25, Jan Bína26 a Václav Jírů27.
Již při příchodu do Pankrácké věznice německý bachař Františku Fraňkovi na „uvítanou“ ukopl levou ledvinu28. V pondělí 18. prosince začaly nekonečné výslechy, vedené šéfem referátu II. BM29 pražského gestapa dr. Bauerem. Během nich byl konfrontován s dr. Miklendou, výpověďmi pplk. Adlera, zabavenými vysílačkami a dešifrovanými depešemi. Přes použití zostřených vyšetřovacích metod30 i příslibů beztrestnosti však František Franěk odmítl vypovídat. K úspěchu nevedlo ani nasazení spoluvězňů na jeho celu a odposlech jejich hovorů.
Po 185 dnech vyšetřovací vazby v Pankrácké věznici, během kterých prodělal 76 výslechů byl 1. června 1940 předán do vazby ve věznici na Karlově náměstí. Odsud byl 4. července 1940 převezen do věznice gestapa v terezínské Malé Pevnosti a 20. července téhož roku vlakem odtransportován do soudní věznice Alt Moabit v Berlíně.
Manželka získala pro Františka Fraňka jako obhájce pražského advokáta JUDr. Klingera, který však nezískal souhlas k zastupování obžalovaného před soudem. Potom dokázala získat známého berlínského advokáta JUDr. Kunzeho, který byl přítelem předsedajícího soudu JUDr. Thieracka31. Tento šťastný krok a odolnost Františka Fraňka při dlouhotrvajícím vyšetřování jej pravděpodobně zachránily od trestu smrti.
Po 180 dnech byl 20. ledna 1941 transportován z Alt Moabitu do věznice Gollnow u polského Štětína.
Po dalších 269 dnech byl František Franěk 16. října 1941 odeslán k Lidovému soudu do Berlína. Obžalobu, čítajících 94 stránek obdržel 27. října 1941. Štěpán Adler a spol. zde byli obžalováni „z přípravy násilím, nebo hrozbou násilím velezrádného odtržení od Říše území náležejícího Říši, jmenovitě Protektorátu Čechy a Morava, Sudetské župy a dalších územních částí; obžalovaný dr. Miklenda navíc nevyhověl nařízení o držení zbraní na území Protektorátu Čechy a Morava“33.
1. Senát soudního dvora Lidového soudu v Berlíně zasedal ve dnech 2. – 3. října 1941 za předsednictví JUDr. Otto Thieracka. Na konci soudního líčení byl vynesen rozsudek:
Pplk. hl. št. Štěpán Adler, RNDr. Vladimír Miklenda a mjr. Vladimír Kadeřávek – odsouzeni k trestu smrti,
Jindřich Rohn a Ing. Zdeněk Svoboda – odsouzeni k doživotnímu trestu odnětí svobody,
Jan Bína a František Franěk – odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 15 let,
PhDr. František Raus a škpt. Karel Divina – odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 10 let,
Václav Jírů – odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 5 let,
Ing. Miroslav Schäferling – osvobozen34.
Odsouzenci na smrt byli odeslání do berlínské věznice Plötzensee35 a ostatní zpět do Alt Moabitu. 20. ledna 1942 byl František Franěk odtransportován k výkonu trestu do káznice Ebrach36. Zde mu po 26 měsících skončila samovazba. Po více než dvou letech byl umístěn do cely s dalšími osmi spoluvězni.
Během výkonu trestu v Ebrachu byl zaměstnán v krejčovské dílně a od září 1942 v elektrodílně u vězeňské telefonní ústředny. Zde si po nějaké době zhotovil telefonní sluchátko a odposlouchané hovory předával ostatním vězňům. Po šesti měsících se ocitl v podezření a byl přeřazen do kovářské dílny. Postupně se však opět vrátil ke své profesi a nakonec v mechanické dílně opravoval radiopřijímače pro personál věznice včetně jejího ředitele.
V únoru 1945 se k Ebrachu přiblížila americká armáda a vězni byli přinuceni pracovat na silničních zátarasech v okolí města. 5. března 1945 byli vězňové vyhnáni z cel a v 13,00 vyrazilo asi 2 500 vězňů a 12 selských povozů na pěší pochod do koncentračního tábora Dachau37. Hned za městem museli své nemocné spoluvězně naházet do příkopu a pokračovat v cestě, která trvala bez jídla a pití celých sedm dní. Po celou dobu pochodu byla vězeňská kolona pod kontrolou amerických letadel, která přilétala vždy po dvou hodinách a na znamení vězni rozvinutého prostěradla vždy zamávala křídly.
Po té co se kolona pochodujících vězňů přiblížila k mnichovské autostrádě a postupovala podél ní, se však stala nechtěným cílem amerických stíhacích bombardérů, které útočily na ustupující německé kolony. Při tomto útoku zahynulo asi šest vězňů a také mnoho zvířat z cirkusového zvěřince, který se pohyboval v blízkosti vězeňské kolony. Maso zabitých zvířat posloužilo jako první strava po sedmi dnech a většině vězňů, kteří v té době vážili méně, než 50 kg zachránilo život.
Devátý den pochodu dorazila po asi 170 km vysílená kolona do věznice v městečku Amberg38. 23. dubna 1945 v 09,00 hod přijel k věznici průzkumný tančík a o hodinu později dorazilo osm středních tanků a přibližně dvacet nákladních automobilů s proviantem a léčivy. Američané zajali 142 dozorců a dozorkyň z řad SS a předali je Vězeňskému výboru39, kterému předsedal Čech JUDr. Cebe – Haberský40. Vězeňská odplata byla rychlá, ale spravedlivá a dozorci, kterým byla prokázána vražda byli vězeňským komandem popravováni u zdi věznice. K takto pojatému zúčtování přispěl i objev tří sudů s otrávenou marmeládou, kterou již esesáci vězňům nestačili vydat.
František Franěk se z pověření Vězeňského výboru vypravil do města a od amerického velitele získal povolení k převzetí radiomateriálu od starosty a všech obchodníků ve městě. S pomocí takto získaného materiálu sestavil amatérskou vysílačku, se kterou se (bohužel neúspěšně) pokusil navázat kontakt s Prahou. Dále založil ve věznici Amberg „Naslouchací skupinu“ a zprávy z rádia začal uveřejňovat v deníku „Informační služba svobodných vězňů Amberg“, který pomáhal tisknout ve vězeňské tiskárně. Naslouchací skupina fungovala a deník vycházel až do 17. května 1945, kdy byli českoslovenští vězni přepraveni do vlasti. Ve večerních hodinách téhož dne kolona amerických nákladních vozů s osvobozenými vězni dorazila do Plzně. Po přespání v hotelu byli vězňové v 09,00 hod odvezeni na vlakové nádraží a 18. května 1945 v 16,00 hod vlak dorazil z Plzně do Prahy.
Ještě ten den se František Franěk setkal se svou manželkou a po 5 letech, 5 měsících a 2 dnech věznění pro něj začal nový život svobodného člověka.
Již 20. května se hlásil v budově Hlavního štábu v pražských Dejvicích. Jeho prvním úkolem bylo povolat do služby důstojníky a rotmistry telegrafního vojska, vytvořit „Naslouchací a zaměřovací službu rádiovou“, překontrolovat a převzít spojovací materiál na Petříně a ve Kbelích. Rodiče a sourozence v rodných Dobřejovicích u Českých Budějovic navštívil až koncem června 1945.
Během dvou měsíců skutečně zorganizoval a uvedl do provozu „Naslouchací a zaměřovací službu rádiovou“, která nadále pracovala pod krycím názvem „Ústřední meteorologická služba“. Do konce roku 1946 se podařilo odhalit 46 ilegálních vysílaček německého podzemí nejen na území Československa, ale i v okupovaném Německu, Rakousku, Jugoslávii a Itálii. Ve spolupráci se Státní prokuraturou se podílel i na výsleších Velitele německé zaměřovací rádiové služby v Protektorátu oblt. L. Kosche41.
Po návratu z vězení vstoupil František Franěk podobně jako mnozí z jeho spolubojovníků z domácího odboje, západní i východní fronty do Československé obce legionářské, jejímž členem zůstal až do zrušení obce v červenci 1949.
Postupně prošel mnoha velitelskými i technickými funkcemi ve spojovacím vojsku. V letech 1958 – 63 dálkově vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT obor slaboproud – radiotechnika.
Svou vojenskou kariéru plukovník Ing. František Franěk zakončil po čtyřiceti letech služby k 31. lednu 1970, jako Náčelník vojenské katedry elektrotechnické fakulty ČVUT a člen vědecké rady ČVUT. I po odchodu do výslužby však zůstal velmi aktivní. Ve svém bydlišti v Říčanech u Prahy dále pracoval jako Samostatný stavbyvedoucí Městského národního výboru a od roku 1975 přijal v národním podniku „Tesla – Radiospoj Hloubětín“ funkci „Samostatného vývojového a výzkumného pracovníka v oboru barevné televize a kamery“. Z této pozice odešel Ing. František Franěk po více než devíti letech, 30. července 1983 na zasloužený odpočinek. V dalších letech se věnoval práci na svém domku, sepisování pamětí a rodokmenu rodiny Fraňkových.
Plukovník ve výslužbě, inženýr František Franěk zemřel po krátké nemoci 22. července 1995.
Zdroj: