Grigorij Vasilijevič Pavlovskij

1. května 1909 ve vesnici Ignatopol v Ovručském okrese Žitomirské oblasti na Ukrajině- ?

Sovětský voják a partyzán. Narodil se v rodině vesnického bezzemka. Prožil dětství v chudobě a po dosažení určitého věku začal pracovat v kamenolomu. V roce 1930 nastoupil do Rudé armády, kde se v roce 1932 stal zdravotnickým instruktorem a o dva roky později absolvoval vojenské felčarské učiliště. Po dokončení vzdělání se přestěhoval do Cernigova, kde pracoval jako starší pomocník lékaře u speciálního chemického útvaru. V roce 1937 se připojil k 440. dělostřeleckému skladu Kyjevského vojenského okruhu, který se rozprostíral až k západní hranici Sovětského svazu. Zde ho zastihla válka.

Bojoval v několika klíčových bitvách, včetně u Sepetovky, Berdičeva, Žitomíru a Kyjeva. Po těžkých bojích se setkáváme s Pavlovským v Borispolu, Berezani a Jagotinu, kde byla jeho jednotka obklíčena německými vojsky a rozbita. Po rozpuštění jednotky se Pavlovskij ukryl v osadě Tůmovka v Cernigovské oblasti, kde se zapojil do ilegálního hnutí. Byl však zrazen místním občanem a 25. března 1942 padl do rukou gestapa. Po výslechu byl převezen do města Něžin, kde byl uvězněn a odsouzen k smrti. 11. dubna se mu podařilo uprchnout, ale byl znovu chycen a poslán do zajateckého tábora v Dámici u Kyjeva.

V dubnu 1942 byl převezen do koncentračního tábora ve Fürstenbergu a později na práci do kamenolomu u Lince. Po nějaké době byl přesunut do Dachau a v srpnu 1943, společně s padesáti dalšími vězni, do podzemního závodu na výrobu reaktivních nábojů pro minomety, který se nacházel v oblasti u holandských hranic.

Díky pomoci německých antifašistů se Pavlovskému a jeho skupině podařilo utéct v zaplombovaných vagónech. Podařilo se jim dostat až do Mostu, kde však museli opustit vlak a pokračovali pěšky směrem k tehdejší protektorátní hranici. Překročili ji nedaleko Loun a pokračovali na východ směrem k frontě. Na Slovensku se zapojili do povstání a následně, v rámci 1. československé brigády Jana Žižky, přešli zpět na Moravu, kde se pohybovali v lesních masivech Hostýnských vrchů.

Zdeněk Jelínek: Zarevo