Hans Georg Dehmel
*28.září 1896 Vratislav - ?
Německý zpravodajský a letecký důstojník. V roce 1945 velitel části Komando Meldgebiet Prague.
Otec se jmenoval Max Dehmel a byl učitelem na obecné škole, zemřel v roce 1942. Matka Hilda rozená Langerové, byla dcerou soukromého rolníka ze Strigau(Střihom) v Dolním Slezsku, zemřela v roce 1919. Měl dva mladší sourozence, bratr Ernst byl zubním lékařem v Brandenburgu a sestra Margareta byla sestrou Červeného kříže. Rodina byla evangelického vyznání augšpurského směru.
Po absolvování obecné školy ve Vratislavi a gymnáziu ve Střihomi (Strigau) , maturoval na podzim v . roce 1915 jako vojín na dovolené. V srpnu 1914 vstoupil jako rekrut do náhradního praporu pěšího pluku 154. v Jauer(Jawor)ve Slezsku. V říjnu 1914 byl přiřazen k 9 rotě tohoto pluku a přesunut na západní frontu k Verdenu. Z devátou slezskou divizí se zúčastnil mnoha bitev na francouzské frontě např. Fort Douamont, Vaux, Chemin des Dam a na Sommě. Byl vícekrát raněn a povýšen na záložního poručíka. v roce 1918 byl velitelem roty. Před demobilizací v r. 1919 působil se 6. mysliveckým praporem při ostraze polsko-německých hranic. Od demobilizace až do roku 1937 údajně neměl kontakt s jakoukoli vojenskou organizací.
Po opuštění armády se živil příležitostnou prací jako důlní dělník, prodavač, domácí učitel a studoval přitom na univerzitě ve Vratislavi a později v Insbrucku. Jeho obory byla sociologie, národní hospodářství a pedagogika. Podle vlastních slov se neúčastnil politických rozmíšek v období Kappova či Hitlerova puče, plebiscitních bojů v Horním Slezku, bojů v Porůří. Po jistou dobu však stál v čele levicové demokratické skupiny ve studentském parlamentu ve Vratislavi. V roce 1923 využil zákona republiky o podpoře mládeže a byl zaměstnán v provinciálním výchovném ústavu ve Wohlau (Volov - Slezsko). Ten byl určen k výchově kriminálně závadné a „méněcenné“ mládeže a pracoval jako pomocník ředitele pověřeného reformou tohoto ústavu v demokratickém smyslu.
V roce 1926 se oženil s dcerou Brasovského kupce Hidou Rothovou. S ní měl tři syny Tilla , Michala a Petra.
Výsledky své práce z mládeží publikoval v časopisech a účastnil se mezinárodních konferencí v Paříži a Bruselu, a seznámil se i se sociální problematikou v Anglii a Americe Soziale Arbeitsgemeinschaft prof Zikmunda Schulze. Angažoval se v mládežnických skupinách a v „boy-scoutu“. Od léta 1927 do roku 1930 působil jako učitel státního občanského práva a sociálních otázek v národním vysokoškolském domově v Löwenbergu( zřejmě Lwowek Slaski). Obdržel Abraham Lincoln stipendium, které mu umožnilo studium v Lipsku v letech 1930-1932. Ve svém životopise uvádí angažování v protiválečných aktivitách východoevropských národů ČSR, Polska a Německa – Mírová Liga v roce 1931 v Löwenbergu.
V roce 1932 byl povolán jako referent dobrovolné pracovní služby do říšského ministerstva práce v Berlíně. Po nástupu NSDAP k moci se „bránil“ militarizaci a byl prý obviněn z „židomilství a pacifistické propagandy“ reichsarbeitsführerem Hierlem. Po vyhození ze zaměstnání se odstěhoval k rodině manželky Hildy do Brasova v Rumunsku.
Po uklidnění situace ve straně, přijal místo ve Wandererwerke v Chemnitz. Měl na starost výstavbu závodní osidlovací odbočky. Dle jeho výpovědi nepřihlížel k upřednostňování členů NSDAP a byl proto opět propuštěn. SD jej obviňovalo s marxistického smýšlení a styků – proto hledal zastání v armádě a rozhodl se v r.1936 pro reaktivaci jako doplňovací důstojník. Byl však zařazen jako důstojník ke III. odd. Abwehru – Hospodářství – letectvo. V roce 1937 působil na ochraně budování leteckého průmyslu. Od jara 1938 přešel ke II. oddělení a sloužil jako referent v Drážďanech,Vídni a Studgartu.
Při vstupu vojsk do Francie, obdržel rozkaz Ausland Amtu vyhledat alsaské poslance interonované v jižní Francii a převézt je zpět do Štrasburku. ¨
Po té v červenci 1940 byl u příprav vylodění do Anglie u armádní skupiny B. Poté působil v komisi sledující výsledky II. Vídeňské arbitráže – Maďarsko – Rumunské. Byl vyznamenán válečným záslužným křížem II.tř a EK II.tř-železný kříž.
V březnu 1940 se stal majorem, na podzim 1941 byl jmenován podplukovníkem a na podzim 1944 plukovníkem. Od října 1944 – do dubna 1945 byl jmenován velitelem informační oblasti v Praze. 30. dubna 1945 byl zraněn partyzány, ale podařilo se jej evakuovat na západ.
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek