Hans Raupach
*10. dubna 1903 v Praze - † 12. ledna 1997 v Söckingu
Německý právník , sociolog , ekonomický historik, voják a východoevropský badatel .
Jeho otec Gustav Raupach (1875–1956) pocházel z vesnice Stare Bogaczovice ležící blízko Svidnice v Polsku.(německy Alt-Reichenau), Jeho rodina se přestěhovala do Prahy, kde jeho otec sehnal práci. Tam se oženil s Alžbětou Stefanovou (1882-1939), dcerou Václava Stefana. Kromě Hanse měli manželé Raupachovi ještě mladšího syna Arthura (* 1905) a sestru Veru (* 1919).
Ve svém rodišti v Praze navštěvoval Hans Raupach německou státní střední školu. Po vzniku Československa se rodina v roce 1919 vrátila do Slezska , kde se usadila ve Slezských Teplicích (Bad Warmbrunn) v podhůří Krkonoš . Již jako školák se Raupach připojil k Wandervogel a později k hnutí Bündische jugend . V roce 1923 maturoval na střední škole v Jelení Hoře (Hirschberg) .
Poté studoval politologii a právo na univerzitách v Breslau a Berlíně . V roce 1926 se vrátil do Vratislavi , kde o rok později získal doktorát u sociologa Eugena Rosenstocka -Huessyho dizertací „Manželské majetkové právo Knihy Tovačovské. V roce 1928 složil první státní zkoušku. Kromě své právní praxe působil v letech 1928 až 1930 jako konzultant v právním oddělení Východoevropského institutu ve Vratislavi (Breslau). Poté vedl Boberhaus v Löwenbergu , který byl založen Schlesischen Jungmannschaft - slezským mládežnickým spolkem. V roce toto místo opustil, ale podařilo se mu získal Lincoln Fellowship pro koordinaci činnosti nezávislých organizací ve Slezsku.
8. března 1933 byl jedním z pěti členů německého Freischar , kteří veřejně deklarovali svou ochotu vstoupit do NSDAP z taktických důvodů, ale nebyli přijati. 1. ledna 1934 získal Raupach místo asistenta řečníka na Notgemeinschaft der Deutschen Wissenschaft - nouzové společností německé vědy. Pohotovostní komunitě německých věd v Berlíně. Tam dostal na starost „Ústředí pro pracovní služby v táborech lidu“, které bylo zřízeno jako ústřední koordinační místo pro federální a svobodné svazy pracovních služeb.
Od zimního semestru 1934/35 mu univerzita v Halle poskytla učitelské místo pro lidovou teorii pohraničí a cizích Němců a praktická zahraniční studia . 21. listopadu 1937 požádal o členství v NSDAP a byl přijat zpětně k 1. květnu 1937 (členské číslo 5 535 637). V témže roce se habilitoval ze sociálních a hospodářských dějin v Halle prací „Český raný nacionalismus. Příspěvek k sociální a intelektuální historii Vormärz“. Vydání tehdy psaných dějin Čechů a Slováků neschválila Říšská literární komora . V roce 1939 byl jedním z účastníků XIV. mezinárodního sociologického kongresu v Bukurešti.
Již v roce 1938 byl Raupach povolán do Wehrmachtu a přidělen do úřadu „Zahraničí/Obrana“, který vedl Wilhelm Canaris . Původně byl vycvičen jako důstojnický kandidát v Braniborské divizi a nasazen k 6. armádě , aby rekrutoval přeběhlíky . Jeho krycí jména byla „Rhode“ a „Stefan“. Pro své jazykové znalosti byl využíván i k výslechům vězňů a přeběhlíků. Za své služby ve speciální jednotce v ruském tažení obdržel Železný kříž 2. třídy . V roce 1945 byl zajat Američany. O měsíc později byl převezen do Anglie, kde byl po dobu tří měsíců vyslýchán počínaje 10. červnem 1945 (v jeho výslechových spisech je jako povolání uvedeno „univerzitní profesor“ a jako poslední adresa bydliště Wiesenstrasse 4, Dölau).
V dubnu 1944 ho univerzita v Halle jmenovala mimořádným profesorem v jeho nepřítomnosti. Přestože byl v roce 1946 propuštěn z amerického zajetí, nemohl pokračovat ve své akademické kariéře. Proto nejprve napsal knihu o „Skutečném portrétu Johanna Sebastiana Bacha“. Teprve v roce 1949 dostal náhradní místo na ekonomickém katedře na Technické univerzitě v Braunschweigu . V roce 1951 byl jmenován řádným profesorem ekonomie na Vysoké škole práce, politiky a ekonomie ve Wilhelmshaven - Rüstersiel , jejímž byl v letech 1958/59 rektorem. V roce 1956 se stal členem Braunschweig Scientific Society .
V letech 1962 až 1970 vyučoval Raupach jako řádný profesor ekonomie a společnosti ve východní Evropě na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově a v letech 1963 až 1975 byl ředitelem Východoevropského institutu v Mnichově . V roce 1968 byl zvolen řádným členem Bavorské akademie věd , jejímž byl v letech 1970 až 1976 prezidentem. V roce 1971 byl přijat na Bavorskou akademii výtvarných umění a v roce 1973 obdržel Bavorský řád za zásluhy . V roce 1986 byl vyznamenán bavorským Maxmiliánským řádem za vědu a umění .
Raupach byl ženatý s Emmou, rozenou Mosch (* 1906). Z manželství vzešli tři synové a dcera.