Jan Babinec
*17. 7. 1917 Záričovo, okres Perečín na Podkarpatské Rusi - †31.10.2005 Praha
Československý voják a odbojář. Narodil se jako nejmladší z 5 sourozenců. Od obou rodičů se mu dostává výchovy v duchu československého vlastenectví.
V roce 1937 nastupuje prezenční vojenskou službu u 36. pěšího pluku, 12. divize v Užhorodu. Po okupaci Československa přechází ilegálně do Polska, kde v Malých Bronovicích vstupuje do tvořící se vojenské jednotky. Po zahájení druhé světové války se spolu s Česko-Slovenskou legií dostává na území Sovětského svazu. V červnu 1940 je příslušníky sovětské NKVD zatčen a krátce nato odsouzen za nedovolené překročení hranic na tři roky do tábora nucených prací. Následuje pobyt v pověstných trestaneckých lágrech, kde prožívá roky hrůzy, hladu a strádání.
Když po napadení SSSR v červnu 1941 sovětská vláda svoluje, aby někteří vězni, držení v Gulagu, byli zařazováni do vznikající československé vojenské jednotky, začátkem roku 1943 přichází řada i na Jana Babince.
14. 7. 1943 je prezentován u československého náhradního pluku v Buzuluku. Nedlouho poté se stává příslušníkem druhé československé parabrigády v SSSR. Absolvuje náročný výcvik.
22.. 7. 1944 je převelen k samostatné elitní jednotce -- oddílu pro Zvláštní úkoly, pod tehdejším velením štábního kapitána Josefa Knopa a kapitána Karla Černého. Spolu s dalšími frekventanty je odeslán k Československé vojenské misi v Moskvě, vedené generálem Heliodorem Píkou a dán k dispozici Ukrajinskému štábu partyzánského hnutí v Kyjevě. Ve Svjatošinu je Rudolfem Slánským zařazen do operační skupiny ZA SVOBODU ČESKOSLOVENSKA a jmenován zástupcem velitele výsadku.
Operační skupina je vysazena na východním Slovensku 27. 9. 1944. Zatímco se ostatní výsadkáři přesunuli na vlastní základnu v prostoru Užhorodu, Jan Babinec je pověřen dostat se do povstalecké Banské Bystrice. Zde působí ve štábu generála Jána Goliana až do potlačení Slovenského národního povstání. Poté se ujímá velení roty partyzánského oddílu, s nímž v týlu německé a maďarské armády bojuje do přechodu fronty. Jako příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR a zúčastňuje osvobozování vlasti. Některé prameny uvádějí, že bojoval na Vsetínsku. (ABS - KR-7008 MV- Václav Neumann)
Vítězný konec války se mu však proměňuje v pocit bezmocné hořkosti. Co naplat, že nadporučíku Janu Babincovi je udělen v pořadí třetí Čs. válečný kříž 1939, dvě medaile Za Chrabrost, včetně Řádu Slovenského národního povstání I. třídy i několika dalších sovětských vyznamenání.
Na samém prahu vítězství se dozvídá, že jeho bratr - podporučík Jiří Babinec - během přestřelky s jednotkou SS, padl u Kroměříže. A potom - podobně jako většina Podkarpatorusů -- již delší dobu s obavami sleduje vývoj ve svém rodišti. Sleduje, jak odpadlík Ivan Turjanica, spolu s neblaze proslulým Bedřichem Reicinem a dr. Karlem Vašem a dalšími komunisty, zde podnikají teror proti československy smýšlejícím Podkarpatorusům, kteří jsou jimi zatýkáni a odvlékáni do sovětských lágrů. Vrcholem zklamání je, když na základě vynucené smlouvy je Podkarpatská Rus odtržena od Československa a připojena k stalinskému impériu.
Mnohokrát vyznamenaný válečný hrdina Jan Babinec - jako bývalý vězeň gulagu, jenž dobře poznal sovětskou realitu i spiklenecké metody českých, slovenských a podkarpatoruských komunistů, se odporem vůči nim nijak netají. O charakterových kvalitách jejich představitelů se vyjádřuje zcela otevřeně. V roce 1949, po osobním konfliktu s Rudolfem Slánským je z armády vyhozen a Reicinovými agenty nadále sledován. Jeho váleční druhové jsou Gottwaldovým režimem pronásledováni, zavíráni a podobně jako v případě generála Heliodora Píky -- popravováni.
Nečeká, až na něho přijde řada. Spolu s dalšími se mu daří ilegálně přejít do západního pásma Německa. Nabízí své služby britské a posléze americké rozvědce. Z popudu generála Sergeje Ingra vzniká v rámci americké armády v Německu takzvaná Československá strážní rota. Pokud by vypukla válka mezi Východem a Západem, má se tato rota a další podobné jednotky stát zárodkem československého vojska třetího odboje.
Jan Babinec, nyní vystupující pod krycím jménem BUNTY, zde působí jako velitel čety a instruktor. Opět se setkává s velitelem z parabrigády - majorem Karlem Černým. V té době jsou do Německa komunistickou rozvědkou vysíláni tajní agenti. Někteří s úkolem unést zpět do Československa některého z důstojníků Strážní roty. I na dopadení Jana Babince je vypsána vysoká odměna.
Když k válce mezi Východem a Západem nedochází, Babinec je z bezpečnostních důvodů přemístěn do Anglie a poté do USA. Odchází do civilu, studuje práva. Angažuje se v krajanských spolcích, kde pomáhá dalším příchozím exulantům, dlouhá léta je starostou newyorkského Sokola. Jako zaměstnanec společnosti Pan American, v době války ve Vietnamu, spoluorganizuje transporty raněných a mrtvých amerických vojáků. U letecké společnosti zůstává až do odchodu do penze.
Generál Jan Babinec, jehož jméno, podobně jako u jiných vlastenců, se za minulého režimu dlouhá léta oficiálně nesmělo ani vyslovit, se po roce 1989 natrvalo vrátil. Ač občan USA, v srdci zůstal Čechoslovákem - Podkarpatorusem, jenž přísahu republice nikdy neporušil. Však jeho nepřátelé-zarytí komunisté, mu nikdy nezapomněli. V tzv. Domově pro veterány, mu do posledních chvil jeho pobyt všelijak znepříjemňovali...
Generál Jan Babinec zemřel po dlouhé a těžké nemoci, kterou ovlivnila i prožitá válečná strádání. Zůstal šlechticem ducha - hrdým, skutečným chlapem, jehož slovo vždy beze zbytku platilo. S jeho osobou, s lidmi, jako byl právě on, odchází generace skutečných hrdinů.
Zdroj: Britské listy - musíme zpřesnithttps://legacy.blisty.cz/art/25668.html