Jan Hájek
22. 7. 1883, Přepychy u Opočna – 10. 8. 1969, Praha
Československý diplomat a odbojář.
Vystudoval státní průmyslovou školu, v l. 1901-04 a 1907-09 působil jako sociálně demokratický novinář ve Francii a po návratu jako redaktor českých socialistických periodik, mj. Práva Lidu a také Akademie. Již před 1. světovou válkou se jako redaktor jihočeského listu Jiskra sblížil s E. Benešem (viz), od počátku se také podílel na organizování domácího protirakouského odboje a byl jedním z organizátorů spojení tzv. Maffie s rodícím se českým exilem na Západě. Od října 1915 do července 1917 byl rakouskou policií vězněn, poté se znovu zapojil do protirakouských aktivit. Po vzniku ČSR napomáhal organizovat tiskovou službu Prezídia ministerské rady, r. 1919 vedl tzv. tiskovou kancelář čs. delegace na mírové konferenci. Po návratu do Prahy v září 1919 se stal přednostou zpravodajské sekce MZV, kterou postupně vybudoval do funkčního mechanismu, sloužícího nejen k informování MZV o pohledech ciziny na republiku, ale pokoušejícího se prostřednictvím kontaktů s vybranými novináři o její optimistickou sebeprezentaci v zahraničí v duchu názorů T. G. Masaryka a E. Beneše. V rámci své funkce se mj. podílel na založení Sborníku zahraniční politiky, vůbec prvního periodika, věnovaného v ČSR mezinárodněpolitické problematice, na jaře 1921 také spoluzaložil vydavatelskou agenturu Orbis a především oficiózní deník Prager Presse, jenž měl v liberálně demokratickém duchu informovat cizinu o středoevropských otázkách. Zpravodajskou sekci MZV vedl JH až do podzimu 1938, podílel se mj. i na přípravách organizování čs. diplomacie v exilu v případě okupace státu. Po Mnichovu byl z MZV jako jeden z nejbližších spolupracovníků E. Beneše (viz) propuštěn, od září 1939 až do jara 1945 pak byl internován Němci v KT Buchenwald. V l. 1945-48 byl předsedou správní rady pojišťovny Slavia a ještě v letech 1956-60 byl znovu vězněn, tentokráte komunisty.