Jan Krček
* 8. 6. 1901 Přemysl (Polsko) - + 24. 3. 1961
Čs. voják. podplukovník gšt. (plukovník gšt.), velitel 3. praporu 1. československé divize ve Francii, velitel 1. čs. smíšené brigády ve Velké Británii, přednosta studijního oddělení 4. odboru MV
Syn Josefa a Marie, roz. Hammerové. Manželka Jarmila. V letech 1911-1915 navštěvoval Reálné gymnázium s vyučovací řečí českou v Praze. Po jeho skončení zahájil tříletou Vyšší vojenskou reálku v Hranicích a v Krakově; následně byl přijat do prvního ročníku Technické vojenské akademie v Modlingu u Vídně. 1. 11. 1918 se jako vojenský akademik dobrovolně přihlásil k vojenské službě u p. pl. 28 v Praze, kde byl v hodnosti podporučíka jmenován do funkce velitele čety. Koncem ledna 1919 odešel v sestavě 3. roty k obraně hranic na Těšínsko a od 21. 3. do poloviny dubna 1920 (s výjimkou čtyř měsíčního kursu ve vojenské instrukční škole v Milovicích) bojoval na jižním Slovensku. Po absolvování důstojnického kursu ve VA v Hranicích byl 1. 10. 1920 v hodnosti por. přemístěn k p. pl. 19 do Mukačeva, u něhož ve funk-cích pobočníka sloužil až do poloviny července 1922, kdy byl jako spojovací důstojník odvelen k technické rotě p. pl. 36 do Užhorodu. Později zastupoval velitele roty a rovněž byl zbrojným referentem; od dubna 1923 až do poloviny března 1927 velel četě. 15. 3. 1927 byl v hodnosti npor. přidělen k II. praporu p. pl. 28 do Milovic. Zde sloužil ve velitelských funkcích na úrovni čety a roty až do poloviny dubna 1934, kdy byl přijat na VŠV, kterou úspěšně ukončil v r. 1936. Mezitím byla v československé armádě zahájena rozsáhlá přestavba, která upřednostnila vznik nových velitelství armádních sborů, sdružujících několik divizí; kpt.gšt. Krček byl počátkem srpna 1936 přidělen na 3. odděl. štábu 2. divize do Plzně, ale již od ledna 1937 sloužil u I. armádního sboru v Praze, kde po půl roce postoupil na místo přednosty 2. odděl. štábu. Po demobilizaci byl počátkem prosince přidělen k IV. armádnímu sboru do Olomouce. V době březnového zániku Česko-Slovenska se ze služebních důvodu zdržoval na Podkarpatské Rusi, odkud se 22. 3. 1939 navrátil do Prahy. Odmítl vstup jak do vládního vojska, tak do státních služeb a okamžitě na to nastoupil dovolenou.
Dne 12. 8. 1939 překročil u Šenova za doprovodu převaděče polskou státní hranici. Vzápětí byl však chycen a eskortován na policii do Polského Těšína, odkud uprchnul a o osm dní později se již hlásil na československém vyslanectví ve Varšavě. Koncem srpna 1939 byl zařazen k štábu Legie české a slovenské v Bronowicích, kde působil jako přednosta 2. a 3. oddělení. Později byl jmenován zástupcem velitele Východní skupiny čs. armády v zahraničí, zajat Rudou armádou a internován na sovětském území, odkud odjel s druhým transportem 12. 4. 1940 z Oděsy do fr. přístavu Marseille, kam se doplavil o měsíc později lodí Mariette Pacha a již 13. 5. 1940 byl odeslán k ČSVS do Paříže. Počátkem června 1940 byl ustanoven zástupcem velitele 3. praporu 1. pěšího pluku 1. československé divize ve Francii, s nímž se přesunul z Montigny sur Aube do prostoru Coulommiers a následně na předmostí řeky Grand Morin. Zde se účastnil bojů a později rovněž na severním břehu Seiny a u Gienu, kde čs. vojáci zadrželi postup něm. vojsk. Po pádu Francie se 12. 7. 1940 doplavil do Británie, kde byl okamžitě ustanoven nejdříve zástupcem, a pak velitelem 3. roty 1. pěšího praporu 1. smíšené brigády ve Velké Británii. Od srpna 1940 byl na měsíční zkušené u britského pluku, u něhož se osvědčil. V polovině března 1941 již v hodnosti mjr.gšt. byl ustanoven přednostou 2. oddělení velitelství brigády. Při této příležitosti mu byla udělena písemná pochvala, v níž k.j. byl vyzdvihnut zvlášť jeho „vyhraněný charakter a taktní jednání, kterým si získal přátelství důstojnického sboru.“ V obdobném duchu se nesli i následné pochvaly z pera ministra vnitra JUDr. Juraje Slávika a přednosty IV. odboru pplk. Josefa Bartíka, k němuž byl přidělen jako jeho zástupce 1. 2. 1942. Od 1. října se stal přednostou studijního oddělení odboru a oba nadřízení oceňovali zejména jeho „...elaboráty o nacistickém režimu v Československu, situační zprávy o poměrech ve vlasti, práce o Slovensku a Podkarpatské Rusi, elaboráty pro mezispojeneckou komisi pro stíhání válečných zločinců, [které] dosáhly nejvyššího uznání jak u ústředních míst československých, tak i spojeneckých úřadů a složek pro politické zpravodajství.“ Službu na MV ukončil v prosinci 1945, protože bylo proti němu na pokyn B. Reicina zahájeno soudní vyhledávací řízení ve věci valutových případů a spolupráce s Vlajkaři a fašisty. Řízení vojenský prokurátor pro nedostatek důkazů zastavil s konečnou platností 14. 6. 1946.
Dne 1. 1. 1946 byl již jako plukovník gšt. na osm měsíců ustanoven přednostou odbočky pro politické zpravodajství s propůjčením titulu legačního rady I. třídy. Vzápětí byl určen náčelníkem štábu 1. divize se sídlem v Praze. Po roce byl odvelen k velitelství II. sboru do Hradce Králové jako zástupce náčelníka štábu a po šesti týdnech služby se stal velitelem p. pl. 74 v Mostě. I když vůči jeho velitelským schopnostem a profesionálnímu vykonávání služby nebylo žádných námitek, v září 1948 byly vysloveny pochybnosti o jeho kladném „postoji k lidově demokratickému zřízení a k vymoženostem národní a demokratické revoluce“, což vedlo v rozmezí roku 1947-1948 k snížení stupně jeho kvalifikace z výtečné na dobrá. V září 1949 byl povolán do VVA (do tzv. generálského kursu), 27. 5. 1950 byl však vyloučen a 1. června orgány 5. odděl. hl. št. MNO zatčen pro údajnou protistátní činnost. Tato však nebyla prokázána, ale i tak jej odsoudili k trestu vězení na 9 měsíců. Vězněn byl v „Domečku“ na Hradčanech, v Praze-Ruzyni a Mladé Boleslavi. 1. 3. 1951 byl přepraven do TNP do Pardubic a později do Všebořic, odkud byl na žádost manželky propuštěn 18. 4. 1952. Pracoval potom ve funkci fakturisty u národního podniku Řemeslnické potřeby, později Technomatu. Zemřel v naprostém zapomenutí.
Vojenské osobnosti odboje 1939-45