Jaroslav Fajkus

* 3.6.1894 Vsetín (okres Vsetín) – † 2.1.1942 Osvětim

Československý učitel, Sokol a odbojář, člen Obrany národa.

Jaroslav Fajkus byl odborný učitel na chlapecké měšťanské škole ve Vsetíně, se narodil 3. června 1894 ve Vsetíně. Velmi těžce nesl ztrátu československé samostatnosti a pociťoval hořkost ze zrady, kterou podle něj spáchali západní spojenci. Proto vítal jakoukoli formu odboje ze strany těch, kteří se nechtěli smířit s rozhodnutími mocných a pasivně je přijmout.

Po rozpuštění Komunistické strany Československa v roce 1938 byl získán Juliem Donáthem jako člen ilegální skupiny tzv. „pětky“. Skupinu tvořil právě Donáth a další odbojáři, s nimiž Fajkus spolupracoval až do svého zatčení v březnu 1939. V srpnu 1941 byli zatčeni zbývající členové skupiny – Engelbert Marek, Josef Gebauer, František Moudrý a Jaroslav Fajkus – a všichni byli deportováni do koncentračních táborů, kde zahynuli.

Od dubna 1939 byl Jaroslav Fajkus aktivní také v rámci odbojové organizace Obrana národa, kde jako člen Sokola zastával organizační i zpravodajskou funkci.

Ve své profesi pokračoval i během okupace – jako předseda újezdní školní rady ve Vsetíně důrazně hájil zájmy českého školství. Odmítal ustoupit tlakům na zřízení německé školy v budově Dolní školy během letních prázdnin roku 1939. Při hromadném zatýkání rukojmích 1. září 1939 byl zatčen gestapem a vězněn v Ostravě přibližně do 15. září téhož roku.

Po návratu pokračoval ve své odbojové činnosti v sokolské župě valašské Františka Palackého. Jeho spolupracovníky byli především učitelé a dělníci. V té době byli všichni vlastenci spojeni v odporu proti okupaci bez ohledu na politickou příslušnost nebo povolání. Klíčová byla vzájemná důvěra a společné odhodlání bojovat. Mezi časté návštěvníky jeho domácnosti tehdy patřili učitelé V. Drápala, A. Zeták, A. Šimurda, J. Frohlich a další.

V létě 1941 Jaroslav Fajkus zesílil svou odbojovou činnost. Často odjížděl na kole s batohem na zádech – šeptalo se, že došlo ke zmizení většího množství válečného materiálu z vagonu a začaly sabotáže, jako bylo ničení stožárů dálkového vedení. Gestapo reagovalo tvrdě, zatýkalo desítky lidí ze všech vrstev obyvatelstva. Někteří byli propuštěni, mnoho dalších ale již nikdy nevidělo své domovy – část byla popravena, jiní zahynuli v koncentračních táborech.

Jaroslav Fajkus byl zatčen 21. srpna 1941. Po důkladné domovní prohlídce jej gestapáci Koch a Kramrovski odvedli – a už nikdy se nevrátil. Několik dní byl vězněn ve Vsetíně, 15. září se již nacházel v Brně, v "Pod kaštany". Dne 24. října 1941 byl deportován do Osvětimi, kde byl internován jako „Schutzhäftling-Tscheche“ (ochranný vězeň – Čech) s číslem 22053. Zemřel tam 2. ledna 1942.

V květnu 1946 byl Jaroslav Fajkus vyznamenán in memoriam Válečným křížem 1939.

Dne 1. října 1946 jej Zemská školní rada v Brně jmenovala in memoriam ředitelem měšťanské školy, čímž vyjádřila uznání jeho oběti pro vlast. Jeho jméno je uvedeno mezi 434 jmény učitelů a profesorů, jimž byla dne 25. října 1947 odhalena pamětní deska ve vstupní síni Zemské školní rady v Brně.

Památku Jaroslava Fajkuse i dalších bratří, kteří zahynuli v boji proti německé okupaci, uctila také Tělocvičná jednota Sokol ve Vsetíně, když na budově sokolovny odhalila pamětní desku.

Zdroj: AVOS, https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1016, VHA