Jaroslav Němec
*23. března 1910 Ořechov u Uherského Hradiště – †7. října 1992 Washington, D.C.
Československý důstojník, právník a odbojář.
Jaroš Němec se narodil v Ořechově č.p. 5 jako syn učitele Jaroslava Němce a jeho manželky Boženy, roz. Chrastinové. Po 5 ročnících obecné školy v Ořechově studoval 8 let na reálném gymnasiu v Uherském Hradišti a poté na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal v roce 1937 diplom doktora věd právních a státních.
Do právnické praxe nastoupil v roce 1938 a to u krajského soudu v Uherském Hradišti. Po březnové okupaci Československa 1939 se stal členem krajského velení odbojové organizace Obrana národa a po jejím prozrazení Gestapu unikl do ciziny. Přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie a tam vstoupil do tvořící se Československé exilové armády v Agde počátkem ledna 1940.
Jako záložní důstojník s kulometným výcvikem sloužil nejprve jako velitel 12. kulometné roty polního pluku 2 a poté byl jmenován vyšetřujícím soudcem u nově utvořeného čs. divizního soudu v Béziers.
Po pádu Francie se dostal s ostatními československými jednotkami po moři do Anglie, od prosince 1940 byl přidělen úřadu vrchního polního prokurátora v Londýně, tam složil vojenskou soudcovskou zkoušku. Následně jej exilový ministr národní obrany Sergěj Ingr jmenoval soudcem u polního soudu čs. obrněné brigády a brzy poté prokurátorem u téže jednotky.
V roce 1943 se oženil s úřednicí čs. ministerstva financí, Jarmilou Ježkovou.
Rozkazem generála Ingra byl počátkem roku 1944 jmenován vrchním polním prokurátorem u 1. čs. armádního sboru, který se tvořil v SSSR, a v srpnu 1944 odjel na východní frontu. Manželka Jarmila zůstala v Anglii.
Jako většina důstojníků, kteří přišli na východní frontu z Anglie, ani Jaroslav Němec nezískal důvěru generála Svobody, a navíc se s ním dostal do konfliktu v názoru na celistvost území československého státu. To a vědomí, že vedoucí osobnosti v československé východní armádě, zejména plukovník Reicin a generál Procházka, vedou subversivní činnost proti československé demokracii, které nemohl čelit, způsobilo odchod Jaroslava Němce z armády.
Odešel jako štábní kapitán justiční služby na vlastní žádost do zálohy a nastoupil na ministerstvu vnitra ve zpravodajském odboru generála Josefa Bartíka. Bartík byl v r. 1946 komunistickým ministrem Noskem propuštěn. Němec na ministerstvu zůstal jako přednosta oddělení reemigrace a repatriace až do února 1948, kdy byl akčním výborem ministerstva vnitra propuštěn. V zájmu vlastní bezpečnosti musel znovu do ciziny, po všemožných překážkách přešel i s manželkou do Německa až 1. října 1950. V Německu pracoval u generála Františka Moravce.
Počátkem roku 1952 emigroval do USA. Začínal jako pomocná síla u plnící linky ve firmě Coca-Cola a vedle všemožných dalších zaměstnání začal v roce 1954 studovat knihovnictví na Catholic University of America. Manželka Jarmila pracovala jako prodavačka. V roce 1956 se stal knihovníkem American Medical Association ve Washingtonu DC a v roce 1959 nastoupil u National Library of Medicine ve Washingtonu DC jako specialista v oboru historie a bibliografie soudního lékařství.
Slibný vývoj byl přerušen dlouhou nemocí manželky Jarmily a její smrtí v roce 1967. V roce 1969 se Jaroš znovu oženil, a to s Ludmilou Pavlíkovou, roz. Hrdovou, bývalou učitelkou a vdovou po jeho zemřelém příteli majoru Vladimíru Pavlíkovi.
Ve službě u National Library of Medicine ve Washingtonu DC zůstal až do roku 1976, kdy na vlastní žádost odešel do důchodu.
Společnost pro vědy a umění
Na základě podnětu Vlasty Vrázové, předsedkyně Československé národní rady americké (s ústředím v Chicagu), Jaroslav Němec založil v roce 1956 místní pobočku této krajanské organizace ve Washingtonu, D.C. Na jejím základě, s významnou podporou Vlasty Vrázové, pak v roce 1958 založil ve Washingtonu DC Společnost pro vědy a umění (SVU), jejíž vznik byl veřejně vyhlášen 24. října 1958.