Jaroslava Eliášová

* 10. listopadu 1894 – † 9. srpna 1981

Československá spisovatelka a odbojářka.

Manželka Jaroslava byla sama členkou domácího odboje, který nepřestala podporovat ani po manželově smrti i přesto, že žila pod dohledem gestapa. Odboj nepodporovala jen finančně, ale i jako kurýr. Za tuto činnost byla po roce 1945 vyznamenána československým válečným křížem.

Zásluhou Jaroslavy byl vytvořen osobní archiv generála Eliáše. Tento archív posléze posloužil k rehabilitaci a uznání zásluh.

Jako naše rodačka s láskou vzpomínala na své dětství, její Vzpomínky na Žleby a obsáhlejší Vzpomínky na léta 1917 – 1942 jsou toho dokladem.

Přestože byl Eliáš popraven nacisty za velezradu, po únoru 1948 ho komunisté paradoxně obviňovali z kolaborace s okupanty. Historiky byl označen za exponenta české buržoazie a zrádce národní věci. Eliáš si byl vědom, že pokud národ jeho činy ocení, bude to později. Dobu trvání odhadl téměř přesně na 50 až 60 let.

Později při obnově rodinné hrobky rodičů manželky Jaroslavy na hřbitově v Markovicích, bylo předpokládáno uložení ostatků i generála Eliáše. Nasvědčuje tomu vytesaný nápis jména generála A. Eliáše s daty narození a úmrtí. Na hrobě byla též jeho bronzová bysta, která byla v devadesátých letech vandaly hrubě poničena a zcizena. O tom, že k uložení ostatků generála Eliáše na hřbitov v Markovicích již nedošlo se dlouhá léta nevědělo.

Podle nových informací byla urna generála Eliáše od roku 1945 uložena manželkou v rodinné vile. Před svou smrtí, v roce 1981, uschovala urnu s osobní pozůstalostí generála k historikovi Tomášovi Pasákovi. Urny obou manželů se podařilo získat v prosinci 2005 Vojenskému historickému ústavu Praha, který inicioval jejich pietní uložení.

V neděli 7. května 2006 se uskutečnilo pietní uložení ostatků armádního generála Aloise Eliáše a jeho manželky Jaroslavy v Národním památníku na Vítkově.