Jiří Jaroš
*16. ledna 1896, Velkém Meziříčí - †6. duben 1943
Československý legionář a odbojář.
Narodil se jako osmé dítě v rodině stolařského mistra Karla Jaroše. Po absolvování tamní české reálky studoval na průmyslové škole v Brně. Jeho životní plány, stejně jako tisícům mužů této generace, drasticky přerušila první světová válka.
Necelý měsíc poté, co v březnu 1915 odmaturoval, byl odveden a vzápětí narukoval jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku č. 81 do Jihlavy. V zázemí prožil ještě vánoční svátky a přivítal Nový rok, ale hned 3. ledna odešel s plukem jako velitel čety na východní frontu. Zde byl 14. června 1916 na Zlaté Lípě lehce raněn a u Hajvaronky na Strypě padl do ruského zajetí.
Po vyléčení se o šest týdnů později přihlásil do srbské dobrovolnické divize, s níž bojoval v Dobrudži. Na jaře následujícího roku přešel do čs. legií v Rusku, kde krátce prováděl nábor dobrovolníků do čs. vojska na Rusi. V předvečer bitvy u Zborova byl zařazen k 7. čs. střeleckému pluku, s nímž se zúčastnil ústupových bojů na Ukrajině, svedl četné boje s bolševiky a podílel se na ochraně magistrály. Do vlasti se vrátil až v červnu 1920 v hodnosti majora ruských legií.
Na počátku 20. let sloužil krátce u 2. divize v Brně a 7. divize v Olomouci. V letech 1922 až 1923 absolvoval II. ročník Válečné školy v Praze. Na sklonku 1923 jej zařadili k Zemskému vojenskému velitelství Brno. Po čtyřech letech služby byl náčelníkem štábu 12. divize v Užhorodě. Na počátku 30. let byl krátce přidělen k Ministerstvu národní obrany. V hodnosti plukovníka (od července 1933) velel hraničářskému praporu a od září 1936 velel pěšímu pluku 24 ve Znojmě.
Svůj pluk pečlivě připravoval na tvrdý boj v pohraničních opevněních. V zářijových dnech 1938 držel se svým plukem široké pásmo na Dyji pod Znojmem a připravoval svůj pluk na tvrdé boje na hranicích. Již od poloviny měsíce zde docházelo k prudkým srážkám s příslušníky Freikorpsu. Velitelem pluku zůstal až do jeho zrušení v červenci 1939. Poté pracoval v brněnské pobočce Nejvyššího cenového úřadu.
Po likvidaci čs. branné moci byl plukovník Jiří Jaroš 10. srpna 1939 převeden k ministerstvu vnitra a nastoupil v zemské pobočce Nejvyššího úřadu cenového v Brně. Tou dobou však již několik měsíců pracoval v odboji. Od prvních dnů okupace totiž začal společně s podplukovníkem pěchoty Josefem Kynclem a nadporučíkem v záloze JUDr. Františkem Novákem budovat vlastní ilegální organizaci. S ní se mu v dubnu 1939 podařilo získat spojení na brigádního generála Bohuslava Všetičku, jenž právě tehdy stanul v čele Zemského velitelství vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) na Moravě. V jeho organizaci následně zaujal místo velitele Kraje ON - Velké Meziříčí (v dobových dokumentech někdy též označovaného jako kraj Třebíč). Byl napojen na nadřízené Oblastní velitelství ON - Morava západ, v jehož čele stál brigádní generál František Slunečko a funkci náčelníka štábu v něm vykonával plukovník generálního štábu Václav Lysák. Rozsáhlá odbojová činnost plukovníka Jaroše však nezůstala nacistům utajena, takže byl 1. prosince 1939 zatčen brněnským gestapem. V této souvislosti je třeba uvést, že v dané situaci projevila velkou statečnost a duchapřítomnost jeho manželka Helena, v jejíž přítomnosti zatčení proběhlo. Ihned po odchodu gestapa se jí totiž podařilo varovat generála Slunečka před hrozícím zatčením, čímž ho bezpochyby zachránila před jistou smrtí.
Plukovník Jiří Jaroš byl po svém zatčení vězněn na gestapu v Brně, na Špilberku, v Sušilových i Kounicových kolejích, odkud byl transportován do Vratislavi, avšak poté byl ještě jednou přivezen k doplňujícím výslechům do Brna. Při několik týdnů trvajících krutých výsleších nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. U soudu ve Vratislavi, kde byla souzena část jeho přátel a kde byl 1. září 1942 vyslýchán jako svědek, bral všechnu vinu na sebe a mnoha lidem tak zachránil život. Stejně tak se choval i později při svém vlastním soudním jednání před Volksgerichtem ve Stuttgartu, které se konalo 14. prosince 1942. Zde, ač sám těžce nemocen, žádal soud, aby pět současně s ním souzených spolupracovníků posuzoval mírně. Jeho chování bylo tak statečné a hrdé, že to soud dokonce v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl. On sám byl sice za přípravu velezrady a nadržování nepříteli odsouzen k trestu smrti, avšak zbývající obvinění vyvázli s pěti až deseti let káznice,
Lidový soud ve Stuttgartu za přípravu velezrady a nadržování nepříteli odsoudil k trestu smrti, který byl vykonán 6. dubna 1943.
Plk. Jaroš byl v roce 1946 povýšen do hodnosti brigádního generála in memoriam
Zdroje: Archiv VOS, http://www.vhu.cz/brigadni-general-in-memoriam-jiri-jaros/ Legionáři s lipovou ratolestí II