Josef Veselý

*23.2.1908-?

Československý voják a odbojář. Od roku 1940 se podílel na organizování odboje mezi dělníky gumáren a internátů ve Zlíně společně s Janem Šumberou, který se později stal členem národního výboru. Politickým vedoucím skupiny byl Šumbera („Tomáš“), vojenským velitelem on sám („Černý“). Výcvik odbojových členů vedl pozdější poručík Národní bezpečnostní stráže Jan Měštánek.

Organizace prováděla sabotážní činnost – mezi dělníky prosazovali heslo „pracujte pomalu“, úmyslně vyráběli zmetky, šířili ilegální letáky, zasílali řetězové dopisy, telefonicky a písemně terorizovali německé exponenty a kolaboranty, šířili dezinformace, vyzvídali informace od německých a kolaborantských vedoucích, ignorovali důležité příkazy ve výrobě a simulovali nemoci. Současně se podíleli na krádežích důležitých součástek a náhradních dílů s cílem narušit válečnou výrobu.

V oblasti vojenské přípravy vypracoval plán na obsazení města Zlína. Členové odboje byli cvičeni ve střelbě na střelnicích v zábavním parku, organizovány byly i nenápadné bojové výcviky v rámci turistických výprav. Členové skupiny se seznamovali s klíčovými strategickými objekty ve městě a plánovali jejich případnou neutralizaci.

Skupina měla rozsáhlé ilegální kontakty, včetně spojení se Slovenskem již od roku 1939. Šumbera vedl „Slovenský kroužek Bradlo“, který sdružoval Slováky pracující ve Zlíně. Někteří členové byli pověřeni kurýrní službou do Trenčína, kde spolupracovali s komunistickým a partyzánským hnutím. Odbojová skupina pomáhala ohroženým osobám získat falešné doklady a prchajícím odbojářům zajišťovala bezpečné přechody na Slovensko.

Navázal kontakt s krajským komunistickým vedením v Hodoníně a se zpravodajskou sítí generála Luži, zejména s Karlem Paprskářem a Vladimírem Kupčíkem. Prostřednictvím těchto kontaktů se spojil s krajským vedoucím této organizace, generálem štábu Matouškem, s nímž koordinoval odbojovou činnost.

Po zatčení odbojové skupiny Asmuse-Mečla byl povolán na Hodonínsko, kde navázal kontakt s parašutistou kapitánem Bartošem. Ten jej pověřil funkcí okresního velitele odboje ve Zlíně, kde měl koordinovat ozbrojený odpor a připravit převzetí dodávky zbraní z Anglie. Zároveň měl jmenovat vojenského velitele okresu Vsetín.

Uprostřed těchto aktivit byl zatčen gestapem. Po celou dobu udržoval spojení se slovenskými, pohraničními i moravskými partyzány, s nimiž spolupracoval a v klíčových momentech se podílel na bojových operacích. Šumbera se stal nadporučíkem partyzánských jednotek a důležitým funkcionářem partyzánské brigády. Někteří členové skupiny se později stali důstojníky Národní bezpečnostní stráže.

V roce 1944 byl pověřen funkcí okresního velitele odboje ve Zlíně. Spolupracoval s partyzánskými skupinami na Moravě i Slovensku. Uprostřed příprav na převzetí zásilky zbraní z Anglie byl zatčen gestapem.

V roce 1944 byl zatčen gestapem v důsledku protokolu Vladimíra Kupčíka. Vězněn byl v Uherském Hradišti, kde byl nelidsky bit gestapákem Kraigrem. Ten se ho snažil donutit k přiznání, ale i přes brutální výslechy odmítl podepsat protokol k případu kpr. Asmuse, s nímž nikdy nenavázal žádný kontakt. Ani při dalších výsleších neprozradil žádného člena své vojensko-politické organizace.

Později byl převezen do Brna, do nechvalně proslulých Kaunicových kolejí, kde byl držen v rámci rekapitulačního výslechu. Kupčík, který vypovídal proti němu, nebyl v Hradišti uznán jako korunní svědek. Proto byl bez soudu a výslechu deportován do koncentračního tábora v Mirošově u Rokycan.

Zde navázal spojení s Františkem Foukalem, který se po válce stal kapitánem partyzánské brigády Zlín. Společně získávali informace o německé vojenské posádce – včetně počtu vojáků, ozbrojených stráží, gestapáků, SS-mannů a vlasovců, skladových zásob zbraní, rozmístění hlídek a strážních psů. Foukalovi se podařilo předat tyto informace partyzánům, čímž významně přispěl k odbojové činnosti.

V táboře se také seznámil s generálem Josefem Koutňákem, s nímž začal organizovat podzemní buňky pro případ vzpoury, pokud by se naskytla možnost přispění zvenčí. Koutňáka také představil Foukalovi. Jejich činnost však byla odhalena a na rozkaz velitele tábora měli být převezeni do Prahy a popraveni gilotinou. Jen dva dny před popravou však tábor osvobodila americká armáda.

Po celou dobu války se svou činností vystavoval smrtelnému nebezpečí nejen sebe, ale i svou rodinu. Celá rodina jeho manželky byla obětí rasové perzekuce – byla odvlečena do Polska, kde byli všichni (celkem sedm osob) zavražděni německými nacisty. Po celou dobu války tajil její židovský původ, protože odhalení by znamenalo smrt nejen pro něj, ale i pro jeho nejbližší. Přesto se svou ženou podporovali svou pronásledovanou rodinu v Polsku, jak jen to bylo možné, a to i přes riziko odhalení.

Osvědčení a potvrzení o ilegální činnosti

Podle rozkazu parašutistické skupiny CLAY byl Josef Veselý od března 1945 do osvobození zařazen jako zpravodaj a vojenský organizační důstojník v ilegální organizaci na východní Moravě.

Dne 7. května 1945 byl Josef Veselý propuštěn jako politický vězeň z koncentračního tábora v Mirošově u Rokycan, kam byl převezen při evakuaci policejního vězení gestapa v Kaunicových kolejích v Brně.

Osvědčení o propuštění podepsal starosta Mirošova a generál JUDr. Josef Koutňák. Razítkem je opatřeno také potvrzení generála Josefa Brauna.

Zdroj: SOkA Vsetín - fond Antonína Macháně