Kamil Krofta
*17. července 1876 Plzeň – 16. srpna 1945 Vráž
Byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik, diplomat a odbojový pracovník.
Kamil Krofta, český historik, politik a diplomat, se narodil 17. července 1876 v Plzni. Jeho životní dráha, která byla hluboce spjata s československým státem a jeho zahraniční politikou, se později rozvinula v hrdinskou kapitolu protinacistického odboje. Krofta, ačkoliv původně vynikl jako vědec a státní úředník, nechal silnou stopu i v bojích proti nacistické okupaci Československa. Jeho životní příběh se stal příkladem morální odvahy a neústupnosti.
Mládí a vědecká kariéra
Kamil Krofta pocházel z rodiny plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty. Po gymnáziu v Plzni se Krofta zaměřil na studium historie na Karlově univerzitě v Praze a na Institutu pro rakouské dějiny ve Vídni. Po dokončení studií a dvouletém pobytu ve Vatikánu, kde připravoval papežské listiny, se stal členem pražského Zemského archivu. Jeho odborná kariéra pokračovala na české univerzitě, kde se habilitoval a později byl jmenován profesorem rakouských dějin a později i československých dějin.
Politická a diplomatická dráha
Po vzniku Československa v roce 1918 byl Krofta aktivně zapojen do diplomacie. V roce 1920 se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce, kde sehrál klíčovou roli v uznání Československa Svatým stolcem. Poté působil jako vyslanec ve Vídni a Berlíně, kde budoval vztahy s těmi nejvyššími politickými kruhy. Po návratu do Československa se stal významnou osobností na ministerstvu zahraničních věcí a dlouho byl pravou rukou Edvarda Beneše a Milana Hodži.
Ministr zahraničních věcí a Mnichovská krize
V roce 1936, kdy se stal ministrem zahraničních věcí, čelil Krofta největší výzvě své politické kariéry – Mnichovské krizi. Jako zástupce prezidenta Beneše měl těžkou roli při jednáních o osudu Československa. Po podpisu Mnichovské dohody, která znamenala ztrátu značné části území republiky, se Krofta stáhl z veřejného života a vrátil se k vědecké práci.
Protinacistický odboj
Po německé okupaci Československa v roce 1939 se Kamil Krofta angažoval v protinacistickém odboji. V roce 1943 se stal spoluzakladatelem Přípravného revolučního národního výboru, organizace, která usilovala o obnovu Československa po porážce nacistů. Výbor, do kterého patřili i další významné osobnosti jako básník Jaroslav Kvapil nebo právník Emil Lány, měl v plánu organizovat odpor proti okupantům.
Bohužel, v roce 1944 byla celá odbojová skupina zadržena. Krofta byl zatčen a vězněn nejprve na Pankráci, poté v terezínské Malé pevnosti, a nakonec na zámečku Jenerálka. Po osvobození Prahy na začátku května 1945 byl Krofta propuštěn, ale jeho tělo bylo vyčerpáno roky věznění. Krátce poté, co uvítal návrat prezidenta Beneše do vlasti, zemřel 16. srpna 1945 ve Vráži na následky svého věznění.