Karl Wildner
17. prosinec 1897 Králův Dvůr( Köenigshof) - ?
Absolvoval dvě třídy na obchodní akademii v Praze. Během první světové války dobrovolně absolvoval školu pro důstojníky rezervní pěchoty v Budapešti a později bojoval jako zástavní důstojník na ruské a italské frontě. Po válce v roce 1919 ukončil studium. v srpnu 1921 se stal řádným důstojníkem čs armády. Během služby v československé armádě byl četař a později velitel roty. V září 1936 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána u pěchoty. Hodnost ve slovenské armádě zastával do 16.05.1939 byl připojen k 5. pěšímu pluku. Bojoval v tažení proti Polsku, později jako velitel III. pěšího praporu. Od 15.02.1940 velel II. praporu 3. pěšího pluku v Banské Štiavnici a od října 1940 byl velitelem spojovacího praporu č.j. 2 v Prešově. Jako důstojník německé národnosti byl velkým obdivovatelem ozbrojených sil Třetí říše, faktorem, který přispíval k jeho kariérnímu rozvoji. Od 1. 1. 1942 se stal podplukovníkem pěchoty. Od 27.6.1941 do 8.9.1942 působil na východní frontě jako velitel signálního praporu rychlé divize. Po reorganizaci této jednotky na 1. pěší divizi od 5.4.1943 do 10.11.1943 zastával post velitele náhradního spojovacího praporu č.11 a velitele posádky v Turčianském Svatém Martinu. Později přestoupil 21. srpna 1944 do Waffen SS a obdržel hodnost SS-Obersturmbannfuhrer v rámci [14. Waffen-Grenadier-Division der SS (galizische Nr. 1) Rozkaz na přesun 14. haličské divize SS z vojenského výcvikového prostoru Neuhammer ve Slezsku do Schutzzone na západním Slovensku v důsledku vypuknutí Povstání vydal samotný velitel SS2 Heinrich Himm. velitelství divize nařízené urychleně sestavit jednu bojovou skupinu (Kampfgruppe) Do této bojové skupiny divizní velitelství vyčlenilo jeden z praporů 29. pluku, dvě roty vyzbrojené protitankovou zbraní, dvě roty ženistů, četu průzkumnou, spojovací a četu bojového zabezpečení. Skupinu tvořilo 900 vojáků a důstojníků a byla pojmenována podle svého velitele SS-Obersturmbannführera Karla Wildnera, který předtím jako slovenský Němec sloužil v hodnosti vyššího důstojníka ve slovenské armádě (a byl i jistý čas velitelem martinské posádky 4). do této bojové skupiny přihlásila dobrovolně i proto, že věděli, že těsně před vypuknutím Povstání na středním Slovensku bratislavská vláda přijala na území země a udělila azyl velké skupině haličských uprchlíků. Dne 29. září 1944 se Wildnerova bojová skupina vyložila ze tří transport v Zemianských Kostoľanech, kde se na rozkaz velitele německých okupačních vojsk na Slovensku měla zapojit do vyčištění jižního pásma (v prostorách Žarnovica - Banská Štiavnica - Krupina - Zvolen) od povstaleckých jednotek. Následujícího dne (30. září 1944) se Wildnerova skupina přesunula z Oslian přes Pilu směrem na Žarnovicu do blízkosti bojové skupiny SS „Schill“ (SS-Kampfgruppe Schill). Krátce po rozmístění se velitelství 14. divize SS posílilo skupinu „Wildner“. rotou 14. protitankového oddílu se šesti útočnými díly a ta 18. října 1944 - v den zahájení generální ofenzívy společně se "Schillem" dobyla Krupinu a obrátili se na sever - na Senohrad a Babinu, Pliešovce, Sásu a Zvolen.V dalších dnech 26. – 27. října 1944) skupina pplk. Wildnera pokračovala se Schillem v těžkých bojích o Zvolen a Banskou Bystrici. Ukrajinští vojáci bojovali se zvláštním nasazením, zejména když se doslechli, že „bolševičtí partyzáni“ zajali mnoho rodin ukrajinských uprchlíků, které bylo třeba zachraňovat. Válku přežil a zemřel 19. října 1960 v německém Untersteinu. a vysadil dva ukrajinské vojáky, kteří se spolu s civilisty opili v jednom domě. Při této příležitosti zůstali asi kilometr od pochodující kolony, ale Wildner nařídil, aby proti nim nebylo vzneseno žádné obvinění ani polní soud. “ NA SLOVENSKU (1944–1945): BOJOVÁ PROTIPARTIZÁNSKÁ ČINNOST A REPRESÁLIE Michal Šmigel, History of Galician Division of Waffen-SS, Volume Two Michael James Melnyk.