Ladislav Komorád
23. června 1895 Lovětín – 8. února 1947 Písek
Československý legionář bojující za první světové války v Rusku, důstojník Čsl. armády po roce 1918, odbojář za druhé světové války, hrdina osvobození v květnu 1945, první předseda ONV v Písku a člen rady MNV v Písku. Podplukovník i.m.
Legie
V roce 1914 byl naverbován do rakouské armády a odvelen spolu s 75. pěším plukem. S ním se účastnil bitvy u Jaroslavle a ústupu ke Krakovu, kde se poté dne 24. listopadu 1914 nechal zajmout ruskou armádou a byl poslán do zajateckého tábora v Petropavlovsku na Kamčatce. Tam však nikdy nedorazil a následující tři roky strávil v okolí Kyjeva. 5. července 1917 se přihlásil do vznikajících Čsl. legií v Oděse a byl přiřazen ke 3. střeleckému pluku s hodností vojína. Následně prošel bitvou u Bachmače a celou tzv. Sibiřskou anabází, roku 1920 se navrátil 20. lodním transportem do vlasti (po cestě z Vladivostoku přes Ameriku) a 1. září 1920 opustil Čsl. legie v hodnosti nadporučíka. Za tuto svou činnost byl roku 1919 odměněn Čsl. válečným křížem a řádem Sokola s meči.
Činnost v odboji
Jakožto představitel jednotek Čsl. armády byl pensionován. Velmi záhy po vypuknutí 2. světové války se ovšem zapojil do odbojové činnosti pod vedením plk. Hubáčka v rámci „Obrany národa“. Ten si jej vyhlédl jako svého zástupce vzhledem k jeho organizačním schopnostem prokázaným v září 1938, kdy působil jako mobilizační důstojník.
Plukovník Hubáček byl ovšem v roce 1942 popraven a odbojová organizace se částečně rozpadla. O další činnosti Komoráda toho není příliš známo až do roku 1944, kdy byl prokazatelně členem odbojové organizace „Hnutí za svobodu“.
Květnové osvobození
V dubnu roku 1945 byl jakožto faktický vedoucí domácího odboje na Písecku pověřen Fierlingerovou vládou sestavením revolučních národních výborů v okresech Písek, Týn nad Vltavou a Strakonice. To se na několika ilegálních schůzkách v průběhu dubna a počátku května povedlo a on již jako předseda píseckého Okresního národního výboru spoluřídil povstání na Písecku, které vypuklo 5. května. To zde však mělo těžší podmínky, neboť ve městě sídlila početná posádka Wehrmachtu o síle cca 1500 mužů, nacházela se zde jednotka maďarské armády a do okolních lesů se počaly stahovat také ustupující jednotky SS z širokého okolí. Velitel německých jednotek prohlásil, že se nevzdá do rukou civilních orgánů, které nyní major Komorád zastupoval, ale pouze do rukou regulérní armády, a hrozil krveprolitím. Kapitulace do rukou armády ovšem byla v tehdejší situaci iluzorní. Město Písek se totiž nacházelo v sovětské zóně na východ od demarkační linie, avšak sovětské jednotky byly ještě daleko a nebyly schopny včas dorazit do Písku tak, aby mohly a zabránit případnému drancování a vraždění ze strany ustupujících nacistů.
Major Komorád se proto 6. května s tlumočníkem ing. Bůžkem, vyzbrojeni samopalem a ručními granáty, vypravili navzdory velkému riziku zajetí jednotkami SS do Strakonic, kde sídlila americká armáda. Díky dobrým diplomatickým a vyjednavačským schopnostem se jim podařilo dohodnout s plukovníkem Searsem, že ještě téhož dne vyslal menší americkou jednotku vedenou kapitánem Bernardem do Písku přes demarkační linii. Do rukou amerických vojáků následně německé jednotky složily svou kapitulaci, čímž bylo Písecko fakticky zachráněno od masakrů, které se v té době děly v jiných oblastech republiky. Sovětské jednotky nakonec Písku dosáhly až ráno 10. května.
Dne 8. května tak mohl major Komorád vyslat do Prahy dva autobusy se střelivem, materiálem a zdravotnickým personálem (včetně vlastní dcery Olgy), neboť díky včasnému zásahu byli jedinými raněnými v Písku němečtí vojáci v lazaretních vlacích, které byly na Písecko stahovány.
Nemoc a smrt
Jakožto voják se snažil zajistit korektní poměry v zajateckých táborech a zasadil se o jejich významné zlepšení. Pracoval téměř bez přestání a jeho organismus to nebyl schopen vydržet. 18. května 1945 jej při úřední schůzi ranila mrtvice, která jej na mnoho měsíců paralyzovala. Nebyl proto schopen vykonávat svou funkci předsedy ONV, kterou za něj dlouhodobě vykonával místopředseda Kotrč. 9. listopadu 1945 nekandidoval v nových volbách do ONV a funkce mu tím zanikla. Ze stejných důvodů také nebyl jako voják znovu povolán do aktivní služby.
Ihned po zotavení se ovšem vrhl navzdory radám lékařů opět do práce a dne 9. července 1946 byl za KSČ zvolen členem MNV Písek, kde se stal členem rady a předsedou tělovýchovné komise. Jeho podlomené zdraví se však znovu ozvalo a na schůzi dne 20. září jej ranil infarkt, který jej znovu upoutal na lůžko. Dne 23. září (s platností k 25. říjnu) se proto vzdal i svých funkcí v MNV a po delší nemoci dne 8. února 1947 zemřel ve věku 51 let v Písku. 12. února byl pohřben za hojné účasti veřejnosti, vojáků i píseckých spolků do rodinného hrobu na lesním hřbitově v Písku.
Roku 1947 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty se zpětnou platností od 1. května 1943.
Roku 2023 byl zapsán do seznamu významných nežijících osobností města Písku a jeho památka je pravidelně připomínána při květnových pietních aktech v Písku. Wikipedie