Oto Koblovský
*16. březen 1918 v Kateřinkách u Opavy – †4. únor 1943 Valašské Meziříčí
Československý odbojář.
Jeho otec byl důstojníkem československé armády. Po mnichovské dohodě, kdy došlo k záboru československých pohraničních území, musel Oto Koblovský z Opavska odejít do vnitrozemí. Zpočátku byl zaměstnán v Buku v č. 1 v zemědělském hospodářství rolníka Františka Davídka. Po absolvování Vyšší hospodářské školy v Olomouci pracoval jako úředník v cukrovaru a poté v mlékárně v Malých Prosenicích. Po jejím zrušení v roce 1941 přešel do mlékárny v Radslavicích. Bydlel v Malých Prosenicích v domě č. 57 (dnes 175) v domě Eduarda Beníška v jednom pokoji. Spolu s ním v domě bydlela rodina Podivínova. Paní Anna Podivínová podporovala Koblovského v odboji proti nacistům. Oto Koblovský byl od počátku okupace zapojen do ilegální sítě, napojené na Ústřední vedení odboje domácího, která přepravovala přes hranice vlastence, prchající před gestapem nebo rozhodnuté vstoupit do československé zahraniční armády. Přerov byl důležitým uzlem této sítě. Místní odbojoví pracovníci zde vybavovali uprchlíky penězi, potravinami, šatstvem a falešnými doklady a poté je přemísťovali na Ostravsko, nebo později na Valašsko a Slovácko, odkud vedla jejich cesta přes státní hranice. Ota Koblovský opatřoval pro tyto uprchlíky potraviny. V průběhu roku 1940 začal budovat vlastní odbojovou síť, která zasahovala do řady obcí na Přerovsku a Olomoucku, do Beskyd, na Vyškovsko a na Opavsko. Časem byla tato organizace pojmenovaná jako LVICE. Řadu členů měla v Lipníku nad Bečvou, Radslavicích, Brodku u Přerova, Lazníkách, Výklekách, Veselíčku, Oseku nad Bečvou, Tršicích a v Prosenicích. Její význam stoupl zejména od konce roku 1941, kdy se gestapu podařilo rozbít většinu ostatních odbojových sítí na Přerovsku. Koblovského skupina se napojila na obdobné skupiny na Brněnsku a Ostravsku. Opatřovala úkryty pro hledané osoby, shromažďovala zbraně a zásobovala i jeden z prvních partyzánských oddílů, který pod názvem Zelený kádr působil v Hostýnských horách. V Prosenicích jej podporovali především Anna Podivínová, jeho dívka Jarmila Koláčková s maminkou Alžbětou Koláčkovou, František Vaněk, Karel Pazdera a Julie Kožuchová. Na konci května 1942 narazilo na odbojovou aktivitu Oty Koblovského gestapo. Pokusilo se ho v mlékárně v Radslavicích zatknout, ale Koblovskému se podařilo uprchnout. Od té doby žil s falešnými doklady život štvance, na kterého byla vypsána odměna deset tisíc marek. Pátrali po něm konfidenti gestapa. Přesto nepřerušil svoji odbojovou činnost a intenzivně pokračoval dál. Když mu odbojoví spolupracovníci nabídli možnost útěku na Slovensko, odmítl. Gestapo na přelomu let 1942 a 1943 ilegální organizaci Lvice odhalilo a provedlo rozsáhlé zatýkání na střední Moravě. Na popravištích a v koncentračních táborech později zahynulo přes třicet členů z této oblasti. Oto Koblovský se v té době ukrýval ve Valašském Meziříčí, v bytě vlakvedoucího Václava Krmely. Ve čtvrtek 4.2.1943 jej přijelo zatknout pětičlenné komando gestapáků z Přerova. Při vzniklé přestřelce byl Oto Koblovský usmrcen. A tak se v necelých pětadvaceti letech uzavřel život jedné z nejvýraznějších postav protinacistického odboje na střední Moravě.
Zdroj: OÚ Prosenice