Silvestr Bláha
* 31.12.1887 (Zvole) - † 6.11.1946 (Praha)
Silvestr Bláha (též Sylvestr Blaha) absolvoval stavební odbor na České vysoké škole technické. Po vojenské prezenční službě odejel jako stavební inženýr do Dalmácie, kde pracoval až do vypuknutí 1. světové války. V mobilizaci nastoupil službu u samostatného pevnostního dělostřeleckého praporu č. 3 v Přemyšlu. Zde byl 22.3.1915 zajat ruskou armádou. Následovala dvouletá anabáze po zajateckých táborech a poté vstoupil jako dobrovolník do Čs. vojska na Rusi. Jako vojín byl zařazen do Čs. střeleckého pluku 8 „Slezského“, ale krátce poté absolvoval důstojnický kurz v Borispoli. V říjnu 1917 odjel s prvním transportem dobrovolníků k čs. legiím do Francie. Jako velitel roty se zúčastnil bojů na západní frontě, zejména v oblasti Terronu, později byl ustanoven velitelem III. praporu 21. pluku.
Do ČSR se vrátil v hodnosti majora. V letech 1918–1919 se jako velitel zúčastnil bojů na Těšínsku (proti polské armádě) a na Slovensku (proti jednotkám Maďarské republiky rad). V roce 1919 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a byl přidělen zahraničnímu oddělení prezídia ministerstva národní obrany. V lednu 1920 byl ustanoven náčelníkem Čs. vojenské mise ve Francii a současně prvním vojenským atašé pro Francii, Belgii, Velkou Británii a Švýcarsko. V této funkci působil pět let, poté byl převelen zpět do vlasti. V letech 1925–1929 velel 33. „Doss Alto“ pěšímu pluku v Chebu. Dne 30.5.1927 plukovník Bláha úspěšně ukončil kurz pro vyšší velitele při Válečné škole v Praze.
Jeho další vojenská kariéra se začala vyvíjet jiným směrem – 28. února 1928 byl ustanoven přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky T. G. Masaryka. V roce 1929 byl povýšen na brigádního generála a 1.7.1934 následovalo povýšení do hodnosti divizního generála. Ve funkci přednosty vojenské kanceláře pokračoval i u prezidenta republiky dr. E. Beneše, teprve po jeho abdikaci byl odvolán.
Generál Bláha se nikdy nesmířil s nacistickou okupací. Přestože Němci sledovali jeho činnost, udržoval spojení s domácím odbojem a jen zázrakem nebyl zatčen. V květnu 1945 se zúčastnil bojů na barikádách v Praze.
Po válce se přihlásil do činné služby, byl přijat, ale vzápětí byl dán do výslužby kvůli zdravotním problémům. Zemřel před svými devětapadesátými narozeninami.