Stanislav Adam
Stanislav Adam se narodil 22. května 1901 v Chylicích na Moravě, tehdy součásti Rakousko-Uherska. Jeho otec Ignác byl řídícím učitelem, a i Stanislavova cesta vedla přes vzdělání – nejprve navštěvoval obecnou školu v rodné obci, poté klasické gymnázium v Uherském Hradišti. Po maturitě nastoupil do státní správy jako úředník v Kyjově, kde se také oženil s Adélou Weizenbauerovou, učitelkou ručních prací.
Vojenskou službu absolvoval v Žamberku, kde prošel školou důstojníků v záloze. V roce 1925 byl povýšen na poručíka a v roce 1934 na nadporučíka. V rámci všeobecné mobilizace v září 1938 byl zařazen ke svému domovskému útvaru.
Po okupaci se v roce 1939 aktivně zapojil do činnosti ilegální organizace Obrana národa jako zástupce velitele a zpravodajský důstojník kyjovské skupiny. V prosinci 1939 jej přišlo zatknout Gestapo, avšak Stanislavovi se podařilo uprchnout skokem z okna. 12. prosince překročil u Štítné hranice na Slovensko a následně se přes Budapešť, Bělehrad a Bejrút dostal do Francie, kde se 26. ledna 1940 prezentoval u československého vojska v Agde.
Po pádu Francie byl evakuován do Velké Británie, kde působil u 2. praporu československé motorizované brigády. 11. července 1940 byl povýšen na kapitána a o něco později se stal velitelem velitelské roty 2. tankového praporu. V roce 1942–44, ač již věkově nejstarší účastník, absolvoval řadu speciálních kurzů – výsadkový výcvik, útočný kurz a taktickou školu RAC.
V roce 1944 byl převelen k Ministerstvu národní obrany v Londýně a o rok později se vrátil na osvobozené území Československa, kde pokračoval ve službě u MNO v Košicích. V dubnu 1945 byl povýšen na štábního kapitána, v říjnu téhož roku na majora a roku 1947 dosáhl hodnosti podplukovníka.
Po únorovém převratu v roce 1948 byl na Stanislava nasazen provokatér StB, který ho přiměl k pokusu o emigraci. Dne 2. června 1948 byl společně s několika dalšími zatčen nedaleko Strakonic. Byl odsouzen k 18 letům vězení za údajný úklad o republiku, vojenskou zradu a držení valut – při zatčení u něj totiž nalezli 60 amerických dolarů.
Následovala krutá léta věznění – nejprve v Plzni-Borech, poté v Opavě a nakonec v Leopoldově. Dne 27. prosince 1952 zde zemřel na následky nelidského zacházení. Jeho manželka Adéla strávila během války tři roky v internačním táboře ve Svatobořicích.
Stanislav Adam byl nejen důstojníkem a odbojářem, ale i symbolem odvahy a věrnosti demokratickým ideálům – člověk, který se stal obětí jak nacistické, tak později i komunistické totality.