Stanislav Miňovský

17. 2. 1887, Praha – 21. 3. 1953, Praha

Absolvoval vyšší průmyslovou školu (maturita 1906), pak tzv. inženýrskou školu (techniku) v Kostnici, v l. 1908-13 pracoval jako úředník u soukromé firmy. Od r. 1913 působil v Srbsku, kde se také oženil; v srpnu 1914 se zde přihlásil jako dobrovolník do srbské armády, prodělal její ústupové boje, a později přestoupil do čs. 23. pluku ve Francii. V čs. armádě sloužil až do dubna 1920 (dosáhl hodnosti kapitán), pak přešel do čs. diplomacie, kde působil až do r. 1948. Nedlouho po nástupu do služby byl v květnu 1920 vyslán jako správce nově zřízeného konzulátu ve Skopji v tehdejším Království S.H.S, od ledna 1921 byl pak přidělen více než tři roky jako vicekonzul konzulátu v Drážďanech a poté, od dubna 1924, další tři roky jako vicekonzul v Lipsku, od ledna 1928 sloužil jako konzul II. třídy znovu v Drážďanech. Po návratu do Prahy v listopadu t. r. působil nejprve v kabinetu ministra E. Beneše (viz), od ledna 1931 pak jako odborový rada v tzv. odd. „B“ (tj. šifrovém). Od 1. září 1935 vedl konzulát v Lublani a v Jugoslávii zůstal i po německé okupaci českých zemí, i když úřad musel vydat Němcům. Později se mu podařilo dostat se do Francie a odtud do Velké Británie, kde vstoupil znovu do služeb MZV čs. exilové vlády. Po obnovení čs.-čínských diplomatických vztahů v srpnu 1941 byl jmenován novým čs. vyslancem v Číně a od dubna 1942 vedl nový zastupitelský úřad v Čchung-čchingu u vlády generála Čankajška (v říjnu 1944 povýšený na velvyslanectví). V Číně zůstal i jako první zástupce poválečné ČSR až do dubna 1946, poté působil jako ministerský rada v národohospodářské sekci ministerstva, kde vedl 6. oddělení pro Blízký východ. R. 1947 byl zástupcem vedoucího čs. delegace na Mezinárodní konferenci pro obchod a zaměstnanost, již 30. června 1948 byl ale dán do výslužby, i když na MZV posléze zůstal až do konce r. 1948.