Stanislav Mikolášek

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

*10.3.1923 -†11.5.1944 Poličná

Československý student a odbojář.

Narodil se v Strahovicích, okr. Opava, posledně bytem Bukovany čp. 3, okr. Olomouc, studující, svobodný, člen odbojové skupiny z Velké Bystřice. Dne 5.5.1944 přijela do Valašského Meziříčí pětice mladíků, kteří se chtěli dostat na Bečvy a na Slovensko. Jednalo se o studenta Stanislava Mikoláška, jeho bratra Václava Mikoláška (*24.7.1921), studenta Bedřicha Šnajdra (*13.2.1920), studenta Waltra Knappeho (*23.1.1923) a Josefa Jedličku (*5.1.1923). První čtyři byli domovsky příslušní do Bukovan, Josef Jedlička byl z Velké Bystřice u Olomouce. Všichni byli ozbrojeni pistolemi. Na meziříčském nádraží si podezřelých mládenců všimli policejní strážníci František Tvarůžek a Albert Šedo, kteří zde prováděli obvyklou rutinní kontrolu cizinců. Vyzvali bratry Mikoláškovy a Josefa Jedličku, aby prokázali svou totožnost. Protože chlapci nedokázali dostatečně vysvětlit okolnosti, za nichž se Meziříčí ocitli, byli předváděni na policejní strážnici. Z povzdálí sledovali své kamarády W. Knappe a B. Šnajdr. Předvádění využili první příhodné chvíle, která se jim naskytla u mostu přes řeku Bečvu, kde vytáhli znenadání ukryté pistole a bez varování začali střílet na strážníka Šedu, jehož dvěma výstřely zasáhli do hrudníku a ruky. Šeda klesal k zemi, Tvarůžek vyndal ihned pistoli a v té chvíli někdo z předváděných na něho vystřelil a zásahem do srdce ho usmrtil. Pětice ve zmatku uprchla směrem k Novému Jičínu a neodebrala ani strážníkům své legitimace, takže po uprchlících bylo vyhlášeno ihned pátrání. U Polouvsí po uprchlících stříleli místní vesničané a jednou ranou byl těžce raněn B. Šnajdr. Protože měl velké bolesti, prosil Stanislava Mikoláška, aby ho raději zastřelil. Mikolášek jeho prosbě vyhověl a prostřelil mu hlavu.

Bratři Mikoláškové, Jedlička a Knappe pak prchali dál, v Hulíně se od nich Knappe odpojil. Zbylá trojice se dostala do Přestavlk u Přerova. Tam je poznal Karel Trchal, který jejich přítomnost oznámil obecnímu strážníkovi Teodoru Zdráhalovi, jenž přivolal četníky z Horních Moštěnic. Při pokusu četníků uprchlíky zatknout vytrhl Stanislav Mikolášek Setníkovi pušku, ale druhý z četníků jej střelil do boku. Četníci pak utekli, Stanislav a Václav Mikoláškovi odjeli na kolech četníků do Staré Vsi, Josef Jedlička odešel do Droždína. Ve Staré Vsi ošetřili zraněného Mikoláška farář Štěpán Vrána a porodní asistentka Františka Panicová. Stanislav Mikolášek pak pokračoval v útěku a 8.5.1944 se dostal do Věrovan, kde se ukryl ve stodole Františka Rozsypala čp. 47, který jej tam také 10.5.1944 kolem sedmé hodiny objevil. Rozsypal šel Mikoláška udat do Dvorců na četnickou stanici. Četníci pak úplně vyhladovělého a unaveného Mikoláška, který se dobrovolně vzdal, předali služebně německé kriminální policie v Tovačově.

Dne 11.5.1944 odpoledne byl Stanislav Mikolášek olomouckým gestapem dovezen do kanceláře německých četníků ve Valašském Meziříčí. Byl bos, otrhaný, bez pokrývky hlavy a neschopen chůze. Mezi 12 a 13 hodinou jej Němci odvezli autem k mostu přes řeku Bečvu do Poličné. Zde byl na lípě oběšen. Oprátku mu musel na krk dát neznámý židovský vězeň, kterého si gestapáci přivezli s sebou. Popravu řídil vsetínský gestapák Oswald Daubek. V okrese Valašské Meziříčí to byla první veřejná poprava. Stanislav Mikolášek ještě předtím, než mu byl podtrhnut žebřík, prohlásil: „Rád umírám za Československou republiku, řekněte to jiným!"

Zdroj:

Tomáš Baletka, Zdeněk Pomkla :Oběti II. světové války z řad občanů správního okresu Valašské Meziříčí