Tomáš Berka
*16. února 1896, Praha – †15. října 1943
Narodil se v rodině vlakového průvodčího Františka Berky v Praze. Zde absolvoval střední školu a v roce 1915 byl odveden ke službě v rakousko-uherské armádě. Jako velitel družstva mysliveckého praporu byl 1. listopadu 1915 odeslán na ruskou frontu. Po krátké anabázi padl poblíž Lucku v červnu 1916 do ruského zajetí. Jeho bratrem byl Miloslav Berka.
V červnu 1916 se dostal do ruského zajetí a po roce v zajateckém táboře se mu konečně podařilo 2. srpna 1917 vstoupit do čs. legií. Po absolvování důstojnického kursu v Borispolu se stal příslušníkem 7. čs. střeleckého pluku „Tatranského“, se kterým se v březnu 1918 zúčastnil bitvy u Bachmače a později četných bojů s bolševiky na Sibiři (u Novonikolajevska, Irkutska, Čeljabinska, Krasnojarska a při ochraně sibiřské magistrály).
Do vlasti se vrátil až v červenci 1920 jako legionářský nadporučík plavbou přes Pacifik do Kanady a po jejím přejezdu vlaky přes Atlantik do Evropy. V armádě již zůstal natrvalo, sloužil na Slovensku, v Praze i Brně a v roce 1930 absolvoval i Válečnou školu v Praze. Osudné září 1938 jej zastihlo v hodnosti podplukovníka generálního štábu jako styčného důstojníka 3. oddělení Hlavního štábu u velitelství IV. armády v Brně. Po příchodu nacistů do Prahy v březnu 1939 se Tomáš Berka záhy zapojil do odboje v rámci celostátní ilegální vojenské organizace Obrana národa. Organizoval odchody vojáků do zahraničí a ve funkci velitele budoval ilegální rámcový pluk v jihovýchodní části Prahy (Nusle – Vyšehrad – Braník).
V noci z 21. na 22. prosince 1939 jej však přijelo do jeho bytu zatknout gestapo. Podplukovníkovi se však podařilo uniknout a odejít do ilegality, kde prožil na útěku před nacisty nekonečně dlouhých 905 dnů! Odešel do západních Čech, kde se opět zapojil do odboje. Za zmínku stojí, že v lednu 1941 odmítl nabídku dnes již legendárního škpt. Václava Morávka, že se jej pokusí dostat do zahraničí. Své místo Tomáš Berka viděl v domácím odboji. V ilegalitě vydržel ještě více než půldruhého roku. Osudnou se mu stala 7. července 1942 rozsáhlá německá razie v Plzni v souvislosti s nacistickými akcemi po atentátu na Reinharda Heydricha.
Poté čekalo Tomáše Berku martyrium při výsleších v Plzni, Praze, Budyšíně a Drážďanech, kde jej nakonec tamní Volksgericht za „zločin přípravy velezrady“ odsoudil k smrti. Život tohoto legionářského důstojníka a vlastence ukončila 15. října 1943 gilotina drážďanské věznice…
Po skončení války byl Tomáš Berka vyznamenán za svou činnost v odboji Československým válečným křížem 1939 a posmrtně povýšen na plukovníka generálního štábu. Nebyl jediným z rodiny, kdo v boji s nacistickými okupanty přinesl oběť nejvyšší. Jeho o čtyři roky starší bratr Miloslav byl jako plukovník pěchoty a odbojový příslušník Obrany národa v září 1942 umučen v káznici Hohenasperg u Ludwigsburgu. (někdy uváděny Drážďany,kde měl být popraven gilotinou)
Zdroj: VHA, AVOS