Valentin Gába
*30.července 1923 Šumperk - ?
Československý vlastenec a odbojář. Vyrůstal ve vojenském prostředí, jeho otec byl aktivním praporčíkem čsl. armády. Vystudoval obchodní akademii. Po maturitě v roce 1942, po maturitě, byl poslán do Berlína, odkud uprchl. Za pomoci přátel se podařilo získat místo ve Vsetíně, v železářském obchodě fy.Zimermann. Tam pracoval jako účetní. Na témže místě se seznámil s budoucími spolubojovníky Karlem Dosoudilem a Jaroslavem Palou. Spolu s nimi se zapojil do formování odbojové skupiny ve Vsetíně. Po válce vstoupil do KSČ, od r. 1945 do r. 1947 absolvoval presenční vojenskou službu. Pak pracoval jako úředník ve firmách Textilia a Lodena (1948-55). Poté působil u ONV v Jičíně. Od roku 1956 u SNB. V roce 1960 byl vyslán do ciziny, zřejmě jako nelegál. Tam byl zatčen a uvězněn.
Zdroj:VHA, ABS
Vlastní životopis:
Narodil jsem se dne 30. 7. 1923 v Šumperku jako syn českých rodičů.
Otec byl praporčíkem v československé armádě a byl to on, který mi dal vlasteneckou výchovu. Již od útlého dětství mě vedl k lásce k našemu národu a vlasti. Do 16 let jsem bydlel se svými rodiči v kasárnách, kde jsem se setkal s mnoha aspekty vojenského života.
Prodělal jsem předvojenskou brannou výchovu, v níž jsem se naučil vojenské teorii, zacházení s pěchotními zbraněmi, střelbě a jízdě na koni. Jako skaut jsem byl rádcem družiny a v Sokole jedním z nejlepších cvičenců a atletů v okrese šumperském.
Po absolvování 4. ročníku gymnázia v Šumperku jsme museli opustit město, neboť německé vojsko obsazovalo naše pohraničí. Přestěhovali jsme se do Olomouce, kde jsem pokračoval ve studiu na obchodní akademii. Zde jsem vytvořil kolem sebe skupinu asi 10 kamarádů, se kterými jsem sdílel myšlenky vlastenectví, brannosti a skautingu.
V roce 1942 jsem absolvoval českou obchodní akademii a složil zkoušku dospělosti. Hned po jejím dokončení jsem byl totálně nasazen na práci v Německu do firmy Siemens-Schuckert. Tam jsem se seznámil s francouzskými zajatci a společně jsme se dohodli na provádění sabotáží.
V našem skladu byly součástky pro letecké přístroje, palubní desky a vypínače pro ponorky, které jsme systematicky poškozovali, takže výrobky nebyly vůbec použitelné. Téměř měsíc se nám dařilo úspěšně sabotovat výrobu, dokud nebyl jeden z Francouzů přistižen a ihned odvlečen gestapem. Rovněž i druhý zmizel. Mě vyslýchalo gestapo celý den, ale nemohli mi nic dokázat. Nakonec mi řekli, že budu stále pod dozorem, a pohrozili mi kárným táborem. Poté jsem byl přeřazen na horší práci. Po měsíci se mi podařilo dostat zpět do Olomouce, předstíráním nemoci.
V říjnu 1942 jsem přijal místo účetního na Vsetíně, abych se vyhnul dalšímu nasazení do Německa. V červenci 1944 jsem vytvořil osmičlennou skupinu, která měla za úkol provádět sabotáže ve zbrojovce. Učil jsem členy skupiny zacházet se zbraněmi. Během měsíce se skupina rozrostla na 20 členů.
Na podzim 1944 jsem navázal kontakt s Jaroslavem Palou (krycí jméno Jarda) a jeho partyzánskou rotou, neboť on měl spojení s partyzány v horách. Rozkazy jsme přijímali od ppor. Petra Budka. Postupně jsme získávali zbraně a začali přepadávat vojenské hlídky v okolí, vojenská auta a menší transporty.