Vasil Fjodorovič Malyškin

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

29. prosince 1896 poblíž Doněcka – 1. srpna 1946, Moskva

Ruský generál, který během svého života prošel službou v carské armádě, Rudé armádě i Ruské osvobozenecké armádě (ROA). V závěru války byl vydán zpět do Sovětského svazu, odsouzen a popraven.

Mládí

Narodil se v rodině účetního nedaleko Doněcka. V roce 1916 absolvoval novočerkasské gymnázium a následující rok dokončil zrychlený kurz na Čugujevské vojenské škole. V carské armádě dosáhl hodnosti praporčíka a sloužil u 252. záložního pěšího pluku.

Služba v Dělnicko-rolnické Rudé armádě

Po vypuknutí revoluce vstoupil v dubnu 1918 dobrovolně do Rudé armády. Začínal jako velitel roty 2. doněckého sovětského pluku. Od roku 1919 byl členem VKS(b) a během občanské války zastával různé velitelské funkce, mj. jako velitel několika pěších pluků a později 7. kavkazského střeleckého pluku. Po válce studoval na Vojenské akademii Rudé armády, kterou ukončil roku 1927, a byl jmenován náčelníkem štábu 33. pěší divize.

V první polovině 30. let působil ve vojenském školství, např. jako vedoucí Kyjevské pěchotní školy. Nadšení z ideálů revoluce u něj vyprchalo kvůli zkušenostem s kolektivizací a politickými čistkami.

Od roku 1935 postupoval v hierarchii Rudé armády, až do srpna 1938, kdy byl zatčen NKVD během tzv. ježovštiny. U soudu se zřekl výpovědi vynucené mučením a v říjnu 1939 byl propuštěn. Následně působil jako odborný asistent na Vojenské akademii generálního štábu.

Na začátku druhé světové války zastával funkci náčelníka štábu 19. armády. Po obklíčení u Vjazmy byl 24. října 1941 zajat Němci. V Rudé armádě dosáhl hodnosti generálmajora.

Služba v ROA

Po zajetí začal spolupracovat s Němci. V roce 1942 podepsal Smolenské provolání a pracoval v oddělení propagandy OKW. Stal se blízkým spolupracovníkem generála Andreje Vlasova. Působil jako lektor politických kurzů v táboře Dabendorf a pomáhal připravovat kádry budoucí ROA.

Dne 24. července 1943 vystoupil na shromáždění ruských emigrantů v Paříži, kde prezentoval cíle ruského osvobozeneckého hnutí – zničení bolševismu, osvobození Ruska a vytvoření nové spravedlivé společnosti. Jeho projevy však vyvolaly nelibost německých úřadů, které některé části jeho výroků vypustily z oficiálních záznamů.

V roce 1944 vedl skupinu propagandistů působících ve Francii. V listopadu 1944 se zúčastnil ustavujícího zasedání KONR v Praze a stal se členem jeho prezídia. V dubnu 1945 byl určen jako zástupce pro jednání o kapitulaci s americkými jednotkami. Dne 7. května 1945 byl přijat jako parlamentář u 7. americké divize, ale žádost o azyl mu byla zamítnuta. Po německé kapitulaci se stal zajatcem a byl později předán Sovětům.

Soud a poprava

Po návratu do Sovětského svazu byl vězněn v Moskvě a stanul před Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR spolu s dalšími představiteli ROA a KONR. V procesu se přiznal ke spolupráci s nacisty. Byl odsouzen k trestu smrti a 1. srpna 1946 popraven.


https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij_Fjodorovi%C4%8D_Maly%C5%A1kin