Vysílačka Vít

Vysílačka Vít byla ilegální radiostanice používaná během druhé světové války na Slovensku pro spojení s československým exilovým vedením v Londýně. Svoji činnost zahájila na jaře 1944 a fungovala až do vypuknutí Slovenského národního povstání, kdy se stala jedním z hlavních spojovacích prostředků mezi domácím odbojem a zahraničím.

Na přelomu března a dubna 1944 se v Bratislavě uskutečnilo setkání, na kterém se rotmistr letectva Miroslav Zolvík za přítomnosti právníka Júlia Kirsteuera seznámil s kapitánem Františkem Krátkým. Tento okamžik znamenal začátek spolupráce, jež vedla k vytvoření nové radiové sítě.

První pokusy s vysílačkami, krycími jmény Eva a Leo, přinesly jen částečný úspěch. Spojení se sice podařilo navázat, ale kvůli poruchám a nebezpečí prozrazení musely být přístroje zničeny nebo vyřazeny z provozu.

Vznik vysílačky Vít

Na jaře 1944 předal kapitán Krátký Zolvíkovi novou vysílačku, která dostala jméno Vít – podle křestního jména Zolvíkova otce. Byla umístěna v domě stavitele Ladislava Stupky ve Sliači. Odtud se podařilo navázat oboustranné spojení s Londýnem.

Pro vysílání byla zřízena anténa napojená na velké rádio, vysílací čas byl stanoven na půlnoc. Depeše přijímal a odesílal Zolvík, ale jejich obsah znal pouze kapitán Krátký, který považoval Víta za svou nejspolehlivější vysílačku a žádal, aby všechny důležité zprávy chodily právě tímto kanálem.

Činnost a význam

Vysílačka Vít zajišťovala od jara 1944 pravidelné spojení s Londýnem. Zolvík předával kapitánu Krátkému zachycené depeše a přebíral nové k odeslání. V červnu 1944 požádal Krátký generála Ingra, aby všechny klíčové telegramy byly posílány výhradně přes Víta, protože jen tak mohl zaručit jejich bezpečnost.

Radiostanice fungovala ve Stupkově vile až do vypuknutí Slovenského národního povstání, kdy byla přemístěna do Banské Bystrice. Tam pokračovala v provozu v kasárnách, kde se uskutečnily i první Zolvíkovy pokusy o vysílání.

Zánik

V říjnu 1944 byla vysílačka spolu s Miroslavem Zolvíkem a vládní delegací přepravena do Lvova a následně do Chustu na Zakarpatské Ukrajině. Tam se její činnost definitivně ukončila. Plán kapitána Krátkého, aby Vít zajišťoval spojení mezi povstaleckým územím a exilovou vládou, se již nepodařilo realizovat.