WAFFEN SS

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Schutzstaffel Abzeichen.svg
SS Hausflagge.svg

WAFFEN-SS — ozbrojené složky SS, které vznikaly od podzimu 1939 z pohotovost­ních oddílů SS (SS-Verfugungstruppe) a svazů umrlčí lebky SS (SS-Totenkopfverbände). Od počátku byly chápány jako policejní útvary s určením jednak pro strážní službu v -»> koncentračních tábo­rech, jednak pro jiné úkoly policejní pova­hy. Po této dvojí linii se záhy po uchopení moci nacisty v r. 1933 začala realizovat koncepce H. Himmlera (plně podpořená A. Hitlerem), která sledovala vybudování elit­ních, ideologicky a organizačně jednotných a kvalitně vycvičených jednotek v rámci SS {-*Ochranné oddíly NSDA P). SS-Verfu­gungstruppe vznikly koncem r. 1934 slouče­ním různých ozbrojených útvarů SS. Jejich systematické budování a výcvik začaly po jmenování SS-Brigadeführera P. Haussera inspektorem pohotovostních oddílů SS (I. října 1936; v té době měly na 8500 mužů). V létě 1939 již existovaly jejich 4 pluky (Standarten) — „Leibstandarte Adolf Hitler", „Deutschland", „Germa­nia", „Der Führer". Rozvoj strážních jednotek SS (SS-Wachverbände) nastal po převzetí koncentračních táborů do kompe­tence SS v létě 1934 a jmenování SS-Gruppenführera T. Eickeho inspektorem k. t. a velitelem strážních svazků SS (7. července 1934). Tyto oddíly, soustředěné během r. 1935 do 5 praporů (Sturmbanne), vázaných na k. t„ byly 29. března 1936 Přejmenovány na SS-Totenkopfverbände (tvořilo je tehdy na 3500 osob). Do podzimu 1938 se strážní jednotky SS rozrostly a byly zformovány do 4 standart, opět spojených se základními k. t. Obě ozbrojené složky SS podléhaly od 30. ledna 1935 nově zřízenému Hlavnímu "řadu SS (SS-Hauptamt) a od 1. dubna '936 byly jako útvary NSDAP „ve službách říše" financovány z říšského rozpočtu. Funkci a poslání SS-Verfugungstruppe i SS-Totenkopfverände vymezilo Hitle­rovo tajné nařízení ze 17. srpna 1938. Podle něho měly sloužit k plnění zvláštních vnitropolitických úkolů říšského vůdce SS a šéfa německé policie H. Himmlera a k mobilnímu použití v rámci válečného vojska. Po vypuknutí války byly do konce listopadu 1939 z obou složek a z policejních posil zformovány 3 divize („SS-Verfugungsdivision", „SS-Totenkopfdivision", ,,SS-Polizeidivision") a kromě toho jako zárodek pozdějších divizí 14 dalších Totenkopfstandarten (2 s určením pro Prahu a Brno). Názvu Waffen-SS se začalo oficiálně používat až po dohodě vedení SS s vrchním velením wehrmachtu o postavení ozbrojených složek SS vůči armádě (2. března 1940). Poté došlo k jejich rychlému rozvoji (hlavním organizátorem šéf SS-Hauptamtu SS-Gruppenführer G. Berger) a 1. června 1940 k zformování jednotného štábu, velitelství Waffen-SS (Kommando der Waffen-SS). Toto velitelství se 15. srpna 1940 stalo základem nově zřízeného Hlav­ního řídícího úřadu SS (SS-Fëhrungshauptamt: šéfem štábu SS-Brigadeführer H. Jüttner), jemuž byly podřízeny všechny ozbrojené složky SS. K obratu ve vývoji Waffen-SS došlo zvláště po vyhlášení totál­ní války v lednu 1943. S utvářením nových divizí (8 jen během r. 1943) začaly vznikat také štáby vyšších svazků SS, uvolňoval se i původní princip výběrovosti. Do jednotek SS, chápaných v zásadě jako početně omezená elitní garda nacistické strany, nastal příliv etnických Němců (-Volksdeutsche) ze satelitních států i příslušníků neněmeckých, kolaborantských a kriminál­ních elementů. Během války se Waffen-SS rozrostly ze 3 divizí (v r. 1939) na 38 divizí (v r. 1945) a jejich nejvyšší známý stav (včetně asi 40 000 osob ve strážních jednot­kách k. t.) byl necelých 595 000 mužů (k 30. červnu 1944). Také při nasazení v rámci válečných vojsk plnily Waffen-SS především úkoly policejního charakteru v bojových podmínkách, v nichž se měly mj. „zakalit" i pro své budoucí poslání na „vnitřní frontě". Jejich útvary, působící při velitelství jednotlivých skupin armád, tvoři­ly jádro tzv. Einsatzgruppen bezpečnostní policie, fungujících při provádění různých „pacifikačních" operací na okupovaném území jako nástroj masového teroru proti civilnímu obyvatelstvu (zvláště v Sovětském svazu a Jugoslávii). V Československu se tato jejich funkce uplatnila zvláště při potlačování SNP, v boji proti partyzán­skému hnutí v českých zemích a při represivních akcích v závěru války. Spo­lečně s celou organizací SS byly i Waffen-SS označeny -*Mezinárodním vojenským tri­bunálem v Norimberku za zločinnou organi­zaci.

WEHRMACHT — ozbrojené síly nacistic­kého Německa, jež se skládaly hlavně z pozemní armády (Heer, v r. 1938 velitelem gen. W. von Brauchitsch), válečného námořnictva (Kriegsmarine, velitel admirál E. Raeder) a vojenského letectva (-Luftwaffe); zvláštní postavení měly -*Waffen-SS. Ačkoliv tato mocnost ne­směla na základě mírové smlouvy z 28. června 1919 (- Versailleský systém) zřizo­vat novou armádu, obcházela tvrdé kapitulační podmínky již od 20. let. Po r. 1933 nacisté z povolených útvarů reichswehru (100 000 mužů, z toho 4000 důstojníků) systematicky budovali moderní armádu (zákon o obnovení sil národní obrany z 16. března 1935 aj.) s perspektivou vedení agresivní války. Výstavba německých ozbrojených sil byla provázena řadou orga­nizačních a personálních změn. Po zrušení ministerstva války 4. února 1938 převzal pravomoci dosavadního ministra války generála polního maršála W. von Blomberga A. Hitler, který se stal nejvyšším velitelem wehrmachtu. Do čela vrchního velitelství ozbrojených sil (Oberkommando der Wehrmacht — OKW) byl postaven genplk. W. Keitel; náčelníkem štábu ope­račního oddělení byl jmenován gen. A. Jodl. Početní stav ozbrojených sil říše se prudce zvyšoval; na podzim 1933 zahrnoval 240 000 mužů, v r. 1939 dosáhl 1 000.000 vojáků a během - druhé světové války se soustředilo v základních složkách wehr­machtu 10 000. 000 mužů i žen. Wehrmacht se podílel na plánování, přípravě a realizaci agresí proti mnoha státům, zúčastnil se rovněž správy porobených zemí a různých represivních opatření a akcí proti jejich obyvatelstvu; po vojenské porážce hitlerovského Německa v r. 1945 byl rozpuštěn. -*• Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku označil vůdce a nacistickou generalitu za hlavní strůjce likvidace Rakouska, Československa a rozpoutání druhé světové války, jeho rozhodnutím proto byli nejvyšší představitelé ozbrojených sil říše potrestáni.

Částí SS se po atentátu na Adolfa Hitlera staly tzv. SS Jagdverbande, kterých působení se přímo dotýká naší oblasti zájmu.


ZDROJ: ,Český antifašismus a odboj