Zarevo
V prvních prosincových dnech roku 1944 se v okolí Račic krátce zdržovala skupina ruských partyzánů oddílu zvláštního určení Zarevo (Záře), která plnila na území okupovaného Československa řadu speciálních úkolů. Oddíl byl sestaven ze zkušených ruských partyzánů, kteří prošli pečlivým výběrem. Byl vycvičen jako jednotka Lidového komisariátu státní bezpečnosti a operačně podléhal partyzánskému oddělení štábu 2. ukrajinského frontu. Skupina byla počátkem října 1944 přepravena letecky ze Lvova přes Užhorod na území povstaleckého Slovenska, kde byla dne 7. října 1944 vysazena v blízkosti partyzánského letiště Tri duby. Jejím velitelem se stal kapitán P. V. Fedorov (krycí jméno Faustov), náčelníkem štábu byl jmenován V. J. Bukin. Dále ke skupině patřil ruský Čech V. F. Kadlec (krycí jméno Komov, či Ivan Hrozný), radisté I. V. Teterin a J. F. Uljev, velitelé diverzních skupin A. M. Bělov a B. J. Žižko. Zbytek oddílu tvořili D. B. Kuleš, N. V. Bolotin a A. I. Danilov. Výsadek byl tedy původně desetičlenný, avšak po seskoku byl přibrán ještě jedenáctý člen – Slovák František Samek, příslušník druhé paradesantní brigády, jako tlumočník ve styku s místním obyvatelstvem.
V polovině října 1944 skupina zahájila přesun na území protektorátu, kde měla upevnit své pozice na Českomoravské vysočině a zahájit aktivní výzvědnou činnost proti nepříteli. Jako jednotka zvláštního určení však nesměla vytvářet vlastní české partyzánské oddíly. Spojení se štábem 2. ukrajinského frontu zajišťovaly dvě radiostanice. Dne 15. listopadu1944 se skupina ocitla u Jablunkova.
Nedaleko zastávky Mosty na trati Čadca-Ostrava se jí podařilo zlikvidovat rychlík vezoucí na frontu německé vojáky. Poté příslušníci Zareva pokračovali přes Valašsko do Hostýnských vrchů. Několik dnů se zdrželi na Rusavě, kde přibrali do svých řad pět uprchlých ruských válečních zajatců, kteří se ukrývali v okolních lesích, a vojenského lékaře G. V. Pavlovského. Zároveň zde oddíl podnikl ve dnech 29. listopadu a 1. prosince dvě větší diverzní akce na železniční trati u Tlumačova. Poté skupina pokračovala v dalším pochodu na západ přes Lukoveček (4.12.), Rackovou, Mysločovice, Otrokovice, Žlutavu, Halenkovice, Jankovice, Salaš, Kožušice, Brankovice, Bohdalice a Luleč do Račic (6.12.), kde se v okolních lesích na dva dny utábořila. Její stopy zde jsou zachyceny v hlášení četnické stanice Křtiny ze dne 8. 12. 1944. Důvodem přerušení pochodu nebyl pouze odpočinek a načerpání nových sil, nýbrž především rozsáhlá výzvědná činnost pro ruské velení, k níž tu byly velmi vhodné podmínky. Při jedné z průzkumných akcí, pravděpodobně mezi obcemi Račice a Bukovinka, narazila skupina na ilegálně žijícího člověka, který jí byl překvapen právě v okamžiku, kdy si u ohýnku sušil mokré části oděvu. Informace, které Zarevu poskytl, byly sice cenné, avšak oddíl, jakožto jednotka zvláštního určení, nesměl brát do svých řad žádné neprověřené lidi, a proto bylo dlouho rozvažováno, co s ním. Značnou dobu převažovalo mínění, že by měl být zastřelen. Nakonec však bylo rozhodnuto, přijmout jej do skupiny. Oním neznámým byl František Procházka, který uprchl z tábora ve Svatobořicích a od uvedené chvíle prožíval se Zarevem všechny jeho akce a přesuny až do 9. května 1945, kdy padl při boji oddílu s nepřítelem ve Fryšavě.