Obrana národa

Nekomunistická odbojová organizace, která působila na území protektorátu. Vytvářet se začala ve 2. polovině března 1939 a dobudována byla v letních měsících téhož roku. Jádrem jejího politického programu bylo osvoboze­ní Československa od nacistických okupan­tů za pomoci západních velmocí a jeho obnova na buržoazně demokratickém zá­kladě a v předmnichovských hranicích.

Zakladatelem ON byla část generality a vyšších důstojníků bývalé čs. armády. Podnět k jejímu založení vzešel od tzv. Rady starších (tvořené generály J. Bílým, S. Vojcechovským, A. Eliášem a H. Vojtou) a z porad uskutečněných po 20. březnu 1939 mezi generály J. Bílým. S. Vojcechovským a S. Ingrem. V čele ON bylo ústřední velení se štábem a podřízená zemská velitelství. Zprvu byla vytvořena zemská velitelství pouze pro Čechy a Moravu, později bylo zřízeno i samostat­né velitelství Velká Praha'. Zemská velitel­ství vytvořila nižší řídící složky — krajská velitelství, ta pak okresní velitelství, jež organizovala místní jednotky. Struktura vycházela ze správního územního rozdělení z let 1938—1939. Velitelem ON byl arm. gen. J. Bílý a zástupcem gen. B. Neumann. (Po zatčení gen. J. Bílého se stal velitelem gen. B. Homola). Náčelníkem štábu byl plk. gšt. Č. Kudláček, jeho zástupcem pplk. gšt. V. Kropáček. Štáb se členil na oddělení organizační, řízené pplk. gšt. F. Coufalem a mjr. gšt. B. Černohorským, zpravodajské, v čele s mjr. gšt. J. Hájíčkem, finanční, řízené gen. V. Spěváčkem a mjr. F. Raškou, a zásobovací, vedené plk. gšt. B. Sklenovským. Postupně přibývala i oddělení další —jako vnitřního radiospojení v čele s plk. gšt. S. Adlerem. V čele zemského velitelství v Čechách stál v době jeho vytvoření gen. H.Vojta (od září 1939 plk. gšt. J. Kohoutek), na Moravě gen. S. Ingr (od července 1939 gen. B. Všecička a od začátku léta 1940 pplk. J. Ejem) a zemského velitelství v Praze gen. B. Homola. Zvláštní pozornost byla věnována přípravě ozbroje­ného vystoupení v závěru nacistické okupa­ce. Vedoucí činitelé ON věřili v brzké propuknutí války a vítězství západních velmocí. V takovém případě a za předpo­kládaného podpůrného zásahu ze zahraničí měla vystoupit proti nacistickým okupan­tům v českých zemích z ilegality podzemní armáda budovaná ON. Měla též zabezpečit obnovu politickomocenského systému předmnichovské republiky prostřednictvím přechodné vojensko-prezidentské diktatu­ry, která se měla ustavit bezprostředně po porážce nacistů. Členskou základnu (podle hlášení krajských velitelství z června 1939 se údajně počítalo s 90 000 osobami a dalšími 200 rámcovými prapory připravenými v pohotovosti) tvořili především vojáci a důstojníci bývalé čs. armády, příslušníci Stráže obrany státu a členové polovojenských organizací jako Národní střelecké gardy, Svazu brannosti. Významnou složku v ní tvořili členové Československé obce sokolské, rovněž členové dalších tělový­chovných jednot, legionáři a mnozí státní zaměstnanci, především pošt, telekomuni­kací a železnic. Nenávist proti okupantům a snaha podílet se na boji s nimi přispěla rovněž k tomu, že se do ON zapojilo i značné množství lidí z řad řemeslníků, obchodníků, učitelů a dělníků. Odbojová činnost řízená ON se zaměřovala především na shromažďování zbraní, střeliva a výbušnin, opatřování finančních prostředků pro ilegální práci a pro pomoc rodinám perzekvovaných, na sledování osob, o nichž bylo známo, že spolupracují s nacistickými okupanty, na přípravu a provádění sabotáží, na protinacistickou agitaci (rozšiřování letáků, ilegálních časo­pisů jako Republiky československé či -*V boj). Velmi intenzívní bylo též organi­zování ilegálních odchodů důstojníků a vojáků bývalé čs. armády do zahraničí (- Přechody hranic ilegální) a zvláště zpra­vodajská činnost. U jednotlivých velitelství ON byly ustavovány tajné zpravodajské orgány, k získávání informací byly budo­vány speciální pětičlenné buňky. Údaje byly shromažďovány v ústředí a předávány buď kurýrní cestou, či prostřednictvím rádio­vého spojení (-»Spojení odboje domácího se zahraničním) představitelům čs. politické a vojenské emigrace na Západě. ON spolupracovala s dalšími nekomunistickými odbojovými organizacemi, určité kontakty především na úrovni nižších orgánů existo­valy též mezi ní a ilegální KSČ. Nedostatek konspirace mezi jednotlivými složkami ON a budování ilegální organizace podle tra­dičního vojenského schématu umožnily však gestapu její brzké rozbití. Na sklonku ^r 1939 se podařilo gestapu proniknout k řídícímu centru v Praze a na přelomu let 1939 a 1940 vážně postihnout celou ilegální síť. V důsledku těchto úderů dosáhli nacisté v 1. polovině r. 1940 faktického rozbití ON jako připravované armády v podzemí. Zbylé skupiny se snažily v r. 1940 a v následujících letech zaktivizovat svou činnost a dosáhnout obnovy kompaktnější organizace, byly však decimovány novými zásahy gestapa. V r. 1940 se stala ON součástí - Ústředního vedení odboje do­mácího, po zmíněných úderech nacistů však nedosáhla již svého významu z r. 1939.

http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:a6f6b613-f137-4ea1-8e43-d328fbb1db45?article=uuid:514e772d-cef0-412d-bcb5-31ad8014ca58

Zdroj: Český antifašismus a odboj

Historie a vojenství