Dajan Bajanovič Murzin: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Není zobrazeno 11 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | [[Soubor:Dajan Bajanovič Murzin.jpg|náhled|major RA D.B.Murzin]] | + | PROZATÍMNÍ VERZE[[Soubor:Dajan Bajanovič Murzin.jpg|náhled|major RA D.B.Murzin]] |
− | <nowiki>*</nowiki>20. | + | <nowiki>*</nowiki>20.leden 1921, Starye Balykly - † 9.únor 2012 Ufa |
− | + | Sovětský voják a partyzán, tatarské národnosti, působící i protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakamyzském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič auta. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav. V roce 1939, krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov, ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR, v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu. | |
− | + | Během bojů v Rižském zálivu byl zraněn a po rozprášení divize se ocitl společně s dalšími padesáti spolubojovníky za frontou. Po uzdravení se za pomoci řady antifašistů dostal na Ukrajinu a v Sumské oblasti narazil na partyzány oddílu Čapajev, kteří ho přijali mezi sebe. Velel družstvu, později četě rozvědčíků. V dubnu 1942 byl během boje zraněn místními policisty, kteří sloužili Němcům. Zachránili ho rozvědčíci partyzánského oddílu Za rodinu (Za vlast). Po vyléčení se opět zapojil do partyzánských bojů. | |
− | + | Mezi jinými úkoly, byl pověřen úkolem zorganizovat přechod příslušníků tzv. Turkestánského praporu SS k partyzánům. Do praporu, který se nacházel pod německým velením, byli zařazeni bývalí zajatci Rudé armády a dobrovolníci sympatizující s Němci. Murzin působil rozkladně a získával jednotlivce i skupiny ke změně pozic. Při plnění tohoto delikátního poslání se dostal do styku s kontrarozvědkou 4. ukrajinského frontu, která jej dále úkolovala. Opakovaně byl pověřován plněním složitých a nebezpečných úkolů v týlu nepřítele. Nejednou přecházel přes linii fronty. Posledním Murzinovým působištěm na území SSSR bylo Moldavsko. V listopadu 1943 spolu se skupinou rozvědčíků zorganizoval v Moldávii partyzánský oddíl V. M. Molotova. Z pověření partyzánského štábu 4. ukrajinského frontu zorganizoval na jejím území partyzánský oddíl v prostoru Rybnického okresu. V době spojení s Rudou armádou v dubnu 1944 dosáhla jednotka počtu pěti set bojovníků. Při plnění úkolů se v oddíle setkal i s pozdějším spolubojovníkem z [[1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky|PBJŽ]], [[Pavel Kudelja|Pavlem Kudeljou]]. Na základě bohatých zkušeností, které D. B. Murzin získal v průběhu působení za linií fronty, byl pozván [[Ukrajinský štáb partyzánského hnutí|UŠPH]] do Kyjeva. Výsledkem pohovoru bylo zařazení do výsadkové skupiny, která měla vyvíjet činnost mimo SSSR. Poté absolvoval další partyzánský výcvik, ve Svjatošinu u Kyjeva - už v rámci příprav na výsadek na území Slovenska. | |
− | Zdroje: AVOS, M.Hrošová - NKKB | + | Na území Slovenska byl vysazen v noci z 30. na 31. srpna 1944, pravděpodobně s druhou částí výsadku Jána Ušiaka. V jeho skupině pravděpodobně seskakovali [[Pavel Kudelja]], [[Martin Valaštiak]], [[František Tkáč]], [[Michal Masaryk]], [[Ján Kolodžej]], [[Ondrej Melek|Ondřej Melek]] a další , celkem jedenáct osob. V oddílu zastával funkci poradce a náčelníka štábu. Primární úkol výsadkové skupiny spočíval v organizátorské a bojové pomoci Slovenskému národnímu povstání. Operační prostor byl však 5. či 6. září 1944 změněn, a skupina Jána Ušiaka byla převelena na Moravu. Nesmírně náročný přesun vyvrcholil 29. září 1944, přechodem Murzinovy šedesátičlenné skupiny partyzánů u Velkých Karlovic. Jeho skupina byla vybrána ze zkušených bojovníků, poté co dva pokusy o přechod nevyšly. Oddíl se rozhodl přesouvat po částech aby aby organizoval partyzánské hnutí na Moravě. Dočasné útočiště našli v tábořišti Trojačka, kde načas sídlili spolu s oddílem Wolfram. Z dočasného tábořiště na Trojačce, vyslal 2. října 1944, dva patnáctičlenné organizátorské oddíly na Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. Spolu s Jánem Ušiakem, začali podchycovat menší i větší odbojové skupiny a s nimi připravovali povstání na Valašsku. Velmi dobrá spolupráce probíhala mezi oddílem Jana Žižky a [[Obrana národa Vsetín|Sousedíkovou organizací]]. |
+ | |||
+ | 2.listopadu 1944 byl zraněn u Čertova mlýna a delší dobu se léčil bez kontaktu se zbytky oddílu, rozbitém nacistickými akcemi. Po uzdravení se přesunul do okolí Hošťálkové a Ratiboře, kde velel nově zformovanému oddílu nazvaném po našem slavném vojevůdci Janu Žižkovi. Oddíl se postupně rozrostl na brigádu, skládající se ze čtyř praporů. | ||
+ | |||
+ | 11.ledna 1945 byl znovu zraněn, když se přesouval na Ploštinu, kde plánoval provést větší akce na Slavičínsku a Bojkovicku. Přes Prlov byl přesunut do Seninky a později byl léčen v "Juříčkově mlýně" v Leskovci. Při osvobozovacích bojích byl pověřen osvobozením Zlína, spolu s Rumunskou královskou armádou. Dokonce měl dostat do své kompetence i vlastní rumunské jednotky, což však zatím nelze prokázat. Po válce byl vyšetřován sovětskými zpravodajskými orgány a podezříván ze špionáže a zrady, díky kontaktům s kpt. Otiskem a Bartošem ze západních výsadků Wolfram a Clay. Aby se obhájil a získal výhodnější pozici, nadhodnocoval své válečné úspěchy, za pomoci svých československých přátel. | ||
+ | |||
+ | Ihned po vyřešení problémů s NKVD, Murzin pracoval jako školský inspektor v Bakalinském rajónu Baškirské republiky. V letech 1946–1948 vystudoval Kazaňskou právní školu a poté i Všesvazový dálkový právnický institut. S právnickým vzděláním roku 1948 nastoupil na baškirskou prokuraturu, nejdříve jako pomocník prokurátora Bakalického rajónu, poté pomocník prokurátora města Sterlimatak. Poté působil jako starší vyšetřovatel a pak náčelník oddělení pro dozor nad dodržováním zákonů v místech výkonu trestu (věznicích). | ||
+ | |||
+ | V letech 1961–1962 byl náměstkem baškirského ministra vnitra (pro kádry), poté se vrátil na stejné místo na prokuratuře. V letech 1969–1987 vedl Baškirskou advokátní komoru, poté byl ředitelem Muzea mezinárodního přátelství. | ||
+ | |||
+ | Zdroje: AVOS, M.Hrošová - NKKB, Ruská Wikipedie, D.B Murzin-V tyle vraga, J.Přikryl-1.čs.partyzánská brigáda Jana Žižky |
Aktuální verze z 14. 2. 2023, 20:24
PROZATÍMNÍ VERZE
*20.leden 1921, Starye Balykly - † 9.únor 2012 Ufa
Sovětský voják a partyzán, tatarské národnosti, působící i protektorátu Čechy a Morava. Narodil se v rodině vesnického učitele v Bakamyzském okresu v Baškirsku. Před válkou pracoval jako soustružník a řidič auta. Současně se věnoval studiu pedagogiky a absolvoval učitelský ústav. V roce 1939, krátce působil jako ředitel školy. Jeho uplatnění bylo dle jeho vlastních slov, ztíženo bělogvardějskou minulostí jeho otce. V říjnu 1940 byl odveden do Rudé armády. Do války se zapojil ihned po napadení SSSR, v květnu 1941 absolvoval Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu.
Během bojů v Rižském zálivu byl zraněn a po rozprášení divize se ocitl společně s dalšími padesáti spolubojovníky za frontou. Po uzdravení se za pomoci řady antifašistů dostal na Ukrajinu a v Sumské oblasti narazil na partyzány oddílu Čapajev, kteří ho přijali mezi sebe. Velel družstvu, později četě rozvědčíků. V dubnu 1942 byl během boje zraněn místními policisty, kteří sloužili Němcům. Zachránili ho rozvědčíci partyzánského oddílu Za rodinu (Za vlast). Po vyléčení se opět zapojil do partyzánských bojů.
Mezi jinými úkoly, byl pověřen úkolem zorganizovat přechod příslušníků tzv. Turkestánského praporu SS k partyzánům. Do praporu, který se nacházel pod německým velením, byli zařazeni bývalí zajatci Rudé armády a dobrovolníci sympatizující s Němci. Murzin působil rozkladně a získával jednotlivce i skupiny ke změně pozic. Při plnění tohoto delikátního poslání se dostal do styku s kontrarozvědkou 4. ukrajinského frontu, která jej dále úkolovala. Opakovaně byl pověřován plněním složitých a nebezpečných úkolů v týlu nepřítele. Nejednou přecházel přes linii fronty. Posledním Murzinovým působištěm na území SSSR bylo Moldavsko. V listopadu 1943 spolu se skupinou rozvědčíků zorganizoval v Moldávii partyzánský oddíl V. M. Molotova. Z pověření partyzánského štábu 4. ukrajinského frontu zorganizoval na jejím území partyzánský oddíl v prostoru Rybnického okresu. V době spojení s Rudou armádou v dubnu 1944 dosáhla jednotka počtu pěti set bojovníků. Při plnění úkolů se v oddíle setkal i s pozdějším spolubojovníkem z PBJŽ, Pavlem Kudeljou. Na základě bohatých zkušeností, které D. B. Murzin získal v průběhu působení za linií fronty, byl pozván UŠPH do Kyjeva. Výsledkem pohovoru bylo zařazení do výsadkové skupiny, která měla vyvíjet činnost mimo SSSR. Poté absolvoval další partyzánský výcvik, ve Svjatošinu u Kyjeva - už v rámci příprav na výsadek na území Slovenska.
Na území Slovenska byl vysazen v noci z 30. na 31. srpna 1944, pravděpodobně s druhou částí výsadku Jána Ušiaka. V jeho skupině pravděpodobně seskakovali Pavel Kudelja, Martin Valaštiak, František Tkáč, Michal Masaryk, Ján Kolodžej, Ondřej Melek a další , celkem jedenáct osob. V oddílu zastával funkci poradce a náčelníka štábu. Primární úkol výsadkové skupiny spočíval v organizátorské a bojové pomoci Slovenskému národnímu povstání. Operační prostor byl však 5. či 6. září 1944 změněn, a skupina Jána Ušiaka byla převelena na Moravu. Nesmírně náročný přesun vyvrcholil 29. září 1944, přechodem Murzinovy šedesátičlenné skupiny partyzánů u Velkých Karlovic. Jeho skupina byla vybrána ze zkušených bojovníků, poté co dva pokusy o přechod nevyšly. Oddíl se rozhodl přesouvat po částech aby aby organizoval partyzánské hnutí na Moravě. Dočasné útočiště našli v tábořišti Trojačka, kde načas sídlili spolu s oddílem Wolfram. Z dočasného tábořiště na Trojačce, vyslal 2. října 1944, dva patnáctičlenné organizátorské oddíly na Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. Spolu s Jánem Ušiakem, začali podchycovat menší i větší odbojové skupiny a s nimi připravovali povstání na Valašsku. Velmi dobrá spolupráce probíhala mezi oddílem Jana Žižky a Sousedíkovou organizací.
2.listopadu 1944 byl zraněn u Čertova mlýna a delší dobu se léčil bez kontaktu se zbytky oddílu, rozbitém nacistickými akcemi. Po uzdravení se přesunul do okolí Hošťálkové a Ratiboře, kde velel nově zformovanému oddílu nazvaném po našem slavném vojevůdci Janu Žižkovi. Oddíl se postupně rozrostl na brigádu, skládající se ze čtyř praporů.
11.ledna 1945 byl znovu zraněn, když se přesouval na Ploštinu, kde plánoval provést větší akce na Slavičínsku a Bojkovicku. Přes Prlov byl přesunut do Seninky a později byl léčen v "Juříčkově mlýně" v Leskovci. Při osvobozovacích bojích byl pověřen osvobozením Zlína, spolu s Rumunskou královskou armádou. Dokonce měl dostat do své kompetence i vlastní rumunské jednotky, což však zatím nelze prokázat. Po válce byl vyšetřován sovětskými zpravodajskými orgány a podezříván ze špionáže a zrady, díky kontaktům s kpt. Otiskem a Bartošem ze západních výsadků Wolfram a Clay. Aby se obhájil a získal výhodnější pozici, nadhodnocoval své válečné úspěchy, za pomoci svých československých přátel.
Ihned po vyřešení problémů s NKVD, Murzin pracoval jako školský inspektor v Bakalinském rajónu Baškirské republiky. V letech 1946–1948 vystudoval Kazaňskou právní školu a poté i Všesvazový dálkový právnický institut. S právnickým vzděláním roku 1948 nastoupil na baškirskou prokuraturu, nejdříve jako pomocník prokurátora Bakalického rajónu, poté pomocník prokurátora města Sterlimatak. Poté působil jako starší vyšetřovatel a pak náčelník oddělení pro dozor nad dodržováním zákonů v místech výkonu trestu (věznicích).
V letech 1961–1962 byl náměstkem baškirského ministra vnitra (pro kádry), poté se vrátil na stejné místo na prokuratuře. V letech 1969–1987 vedl Baškirskou advokátní komoru, poté byl ředitelem Muzea mezinárodního přátelství.
Zdroje: AVOS, M.Hrošová - NKKB, Ruská Wikipedie, D.B Murzin-V tyle vraga, J.Přikryl-1.čs.partyzánská brigáda Jana Žižky