Karel Staller: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>*</nowiki>11.3.1896 Velká Bíteš – † 23.9.1975 Cheam [Surrey] (Anglie) Československý inženýr, podnikatel a odbojář. Inženýr Stalle…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | [[Soubor:Karel Staller (2).jpeg|náhled|Karel Staller]] | ||
<nowiki>*</nowiki>11.3.1896 Velká Bíteš – † 23.9.1975 Cheam [Surrey] (Anglie) | <nowiki>*</nowiki>11.3.1896 Velká Bíteš – † 23.9.1975 Cheam [Surrey] (Anglie) | ||
| Řádek 9: | Řádek 10: | ||
V roce 1939 postoupil na místo generálního ředitele, ale brzy byl služebně přeložen do Prahy, kam se i s rodinou z Brna přestěhoval. Měl dlouholeté kontakty s čs. zpravodajskou službou; v květnu 1939 během své služební cesty do Bukurešti navázal spojení se zástupcem čs. zahraniční odbojové akce a přivezl do protektorátu pokyny dr. Edvarda Beneše. Na Západ se mu podařilo vyvézt několik beden tovární technické dokumentace a prostřednictvím sítě zahraničních poboček Zbrojovky převést nemalé peněžní částky na financování našeho zahraničního odboje a vznikající čs. exilové vlády. Během okupace zůstal pod maskou loajality ve vedoucích pozicích protektorátního zbrojního průmyslu a současně byl významně zapojen do domácí rezistence. | V roce 1939 postoupil na místo generálního ředitele, ale brzy byl služebně přeložen do Prahy, kam se i s rodinou z Brna přestěhoval. Měl dlouholeté kontakty s čs. zpravodajskou službou; v květnu 1939 během své služební cesty do Bukurešti navázal spojení se zástupcem čs. zahraniční odbojové akce a přivezl do protektorátu pokyny dr. Edvarda Beneše. Na Západ se mu podařilo vyvézt několik beden tovární technické dokumentace a prostřednictvím sítě zahraničních poboček Zbrojovky převést nemalé peněžní částky na financování našeho zahraničního odboje a vznikající čs. exilové vlády. Během okupace zůstal pod maskou loajality ve vedoucích pozicích protektorátního zbrojního průmyslu a současně byl významně zapojen do domácí rezistence. | ||
| − | Od počátku okupace byl ve spojení s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem, své služební cesty do zahraničí a své vysoké postavení využíval ve prospěch odboje (ON, ÚVOD, Parsifal, PRNV, R3, slovenská Flora), fungoval jako sponzor, spojka, kurýr a ceněný informátor. V závěru války byl už sledován gestapem, podařilo se mu však vyváznout. | + | Od počátku okupace byl ve spojení s předsedou protektorátní vlády generálem [[Alois Eliáš|Aloisem Eliášem]], své služební cesty do zahraničí a své vysoké postavení využíval ve prospěch odboje ([[Obrana národa|ON]], [[ÚVOD]], Parsifal, [[Přípravný revoluční národní výbor|PRNV]], [[Rada Tří|R3]], slovenská Flora), fungoval jako sponzor, spojka, kurýr a ceněný informátor. V závěru války byl už sledován gestapem, podařilo se mu však vyváznout. |
V roce 1945 byl navzdory svým zásluhám z vedení Zbrojovky odstraněn a byl vyšetřován pro podezření z kolaborace s okupanty. V letech 1946–1947 byl členem Spojenecké kontrolní komise v Německu a v letech 1947–1949 ředitelem kovoprůmyslu v Bratislavě. | V roce 1945 byl navzdory svým zásluhám z vedení Zbrojovky odstraněn a byl vyšetřován pro podezření z kolaborace s okupanty. V letech 1946–1947 byl členem Spojenecké kontrolní komise v Německu a v letech 1947–1949 ředitelem kovoprůmyslu v Bratislavě. | ||
Aktuální verze z 22. 5. 2023, 18:08
.jpeg)
*11.3.1896 Velká Bíteš – † 23.9.1975 Cheam [Surrey] (Anglie)
Československý inženýr, podnikatel a odbojář.
Inženýr Staller pocházel z významné pivovarnické rodiny, jeho dědeček Karel (1825–1891) a otec Karel byli sládkové a nájemci měšťanského pivovaru ve Velké Bíteši. Maturoval na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí v roce 1914. Studium strojního inženýrství a elektroinženýrství na České vysoké škole technické v Brně ukončil v prosinci 1921.
Po krátkém působení na místě asistenta (Ústav teoretické a obecné nauky o strojích) nastoupil v roce 1923 do brněnské Zbrojovky jako konstruktér. Brzy postoupil na funkci šéfa konstrukční kanceláře, potom náměstka ředitele a v roce 1930 se stal technickým ředitelem továrny. Zasloužil se mj. o zdokonalení kulometu Bren a o vývoj a výrobu dalších zbraní a zbraňových systémů.
V roce 1939 postoupil na místo generálního ředitele, ale brzy byl služebně přeložen do Prahy, kam se i s rodinou z Brna přestěhoval. Měl dlouholeté kontakty s čs. zpravodajskou službou; v květnu 1939 během své služební cesty do Bukurešti navázal spojení se zástupcem čs. zahraniční odbojové akce a přivezl do protektorátu pokyny dr. Edvarda Beneše. Na Západ se mu podařilo vyvézt několik beden tovární technické dokumentace a prostřednictvím sítě zahraničních poboček Zbrojovky převést nemalé peněžní částky na financování našeho zahraničního odboje a vznikající čs. exilové vlády. Během okupace zůstal pod maskou loajality ve vedoucích pozicích protektorátního zbrojního průmyslu a současně byl významně zapojen do domácí rezistence.
Od počátku okupace byl ve spojení s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem, své služební cesty do zahraničí a své vysoké postavení využíval ve prospěch odboje (ON, ÚVOD, Parsifal, PRNV, R3, slovenská Flora), fungoval jako sponzor, spojka, kurýr a ceněný informátor. V závěru války byl už sledován gestapem, podařilo se mu však vyváznout.
V roce 1945 byl navzdory svým zásluhám z vedení Zbrojovky odstraněn a byl vyšetřován pro podezření z kolaborace s okupanty. V letech 1946–1947 byl členem Spojenecké kontrolní komise v Německu a v letech 1947–1949 ředitelem kovoprůmyslu v Bratislavě.
Zdroj:
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=15544