Otakar Sviták: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ <nowiki>*</nowiki>3. března 1894 Kopřivnice - †26. srpna 1942 Berlín, Plötzensee náhled|Otakar Sviták Českoslove…“) Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| − | |||
| − | + | Narodil se v Kopřivnici na Moravě. Odveden 20. 6. 1915, přidělen k 100. pěšímu pluku a stal se jednoročním dobrovolníkem. 7. října téhož roku byl povýšen do hodnosti svobodníka, od 1. března 1916 převelen k 56. pěšímu pluku na východní frontu. | |
| + | |||
| + | 12. července 1916 byl Sviták v bitvě o Piotrkow zajat ruskými vojsky, která ho předala do důstojnického zajateckého tábora v Bolchově, protože v té době měl již hodnost podporučíka. V zajateckém táboře byl členem zajateckého výboru. | ||
| + | |||
| + | V lednu 1919 byl Sviták jmenován velitelem šestého vlaku s kulometnou rotou a s plukovním skladem. 8. června 1920 se pluk probojoval až do Vladivostoku, ze kterého odjel Sviták a další legionáři do Britské Kolumbie v Kanadě. Poté jeli vlakem do Québecu a pak opět lodí do Evropy. | ||
| + | |||
| + | Dne 2. listopadu 1920 byl Sviták přidělen ke 2. leteckému pluku do Olomouce, kde pracoval jako přednosta v hlavních vzduchoplaveckých dílnách. Výnosem Ministerstva národní obrany č. j. 15263/III – I. odd. byl ustanoven k 30. září 1929 přednostou III. letecko-hospodářského oddělení III. odboru – leteckého - MNO, které se nacházelo v Praze, a byl povýšen na podplukovníka (s účinností od 18. prosince 1929). Do Prahy se přestěhoval i s rodinou a bydleli v bytě v Dejvicích, Velvarská 24. | ||
| + | |||
| + | 1. ledna roku 1937 byl povýšen na plukovníka technické zbrojní letecké služby. | ||
| + | |||
| + | S obsazením pohraničí německým Wehrmachtem čekalo Svitáka nové a důležitější poslání. Organizoval odsun pilotů a leteckých mechaniků z okleštěného a později okupovaného Československa. V tomto úsilí mu pomáhal i plk. [[František Sazima]]. Byla to rozsáhlá vojenská akce, která byla organizovaná ilegální vojenskou odbojovou skupinou „Obrana národa“, jež působila od podzimu 1938 do jara 1939 jako součást Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Velitelem této organizace byl gen. [[Josef Bílý]] a Sviták byl členem jeho „generálního štábu“. Také prováděl průmyslovou špionáž v různých průmyslových podnicích po celém území protektorátu. 27. července 1940 byl v Praze zatčen gestapem a počátkem r. 1941 převezen do vězení v Drážďanech a za rok do Berlína, do vězení Plötzensee, kde byl pak popraven | ||
| + | |||
| + | V roce 1946 byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 in memoriam a povýšen do hodnosti generála in memoriam. V roce 1947 Legionářská obec na Vinohradech uspořádala slavnost, při níž se přejmenovala na Jednotu generála Svitáka. Ta se ale musela po únoru 1948 přejmenovat zpátky a Sviták upadl na dlouhá léta v zapomnění. Tělo Otakara Svitáka nikdy nebylo řádně pohřbeno, ale je alespoň symbolicky pohřbeno na hukvaldském hřbitově. | ||
| − | |||
Zdroj: AVOS, Wikipedie | Zdroj: AVOS, Wikipedie | ||
Aktuální verze z 24. 11. 2022, 20:29
*3. března 1894 Kopřivnice - †26. srpna 1942 Berlín, Plötzensee
Narodil se v Kopřivnici na Moravě. Odveden 20. 6. 1915, přidělen k 100. pěšímu pluku a stal se jednoročním dobrovolníkem. 7. října téhož roku byl povýšen do hodnosti svobodníka, od 1. března 1916 převelen k 56. pěšímu pluku na východní frontu.
12. července 1916 byl Sviták v bitvě o Piotrkow zajat ruskými vojsky, která ho předala do důstojnického zajateckého tábora v Bolchově, protože v té době měl již hodnost podporučíka. V zajateckém táboře byl členem zajateckého výboru.
V lednu 1919 byl Sviták jmenován velitelem šestého vlaku s kulometnou rotou a s plukovním skladem. 8. června 1920 se pluk probojoval až do Vladivostoku, ze kterého odjel Sviták a další legionáři do Britské Kolumbie v Kanadě. Poté jeli vlakem do Québecu a pak opět lodí do Evropy.
Dne 2. listopadu 1920 byl Sviták přidělen ke 2. leteckému pluku do Olomouce, kde pracoval jako přednosta v hlavních vzduchoplaveckých dílnách. Výnosem Ministerstva národní obrany č. j. 15263/III – I. odd. byl ustanoven k 30. září 1929 přednostou III. letecko-hospodářského oddělení III. odboru – leteckého - MNO, které se nacházelo v Praze, a byl povýšen na podplukovníka (s účinností od 18. prosince 1929). Do Prahy se přestěhoval i s rodinou a bydleli v bytě v Dejvicích, Velvarská 24.
1. ledna roku 1937 byl povýšen na plukovníka technické zbrojní letecké služby.
S obsazením pohraničí německým Wehrmachtem čekalo Svitáka nové a důležitější poslání. Organizoval odsun pilotů a leteckých mechaniků z okleštěného a později okupovaného Československa. V tomto úsilí mu pomáhal i plk. František Sazima. Byla to rozsáhlá vojenská akce, která byla organizovaná ilegální vojenskou odbojovou skupinou „Obrana národa“, jež působila od podzimu 1938 do jara 1939 jako součást Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Velitelem této organizace byl gen. Josef Bílý a Sviták byl členem jeho „generálního štábu“. Také prováděl průmyslovou špionáž v různých průmyslových podnicích po celém území protektorátu. 27. července 1940 byl v Praze zatčen gestapem a počátkem r. 1941 převezen do vězení v Drážďanech a za rok do Berlína, do vězení Plötzensee, kde byl pak popraven
V roce 1946 byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 in memoriam a povýšen do hodnosti generála in memoriam. V roce 1947 Legionářská obec na Vinohradech uspořádala slavnost, při níž se přejmenovala na Jednotu generála Svitáka. Ta se ale musela po únoru 1948 přejmenovat zpátky a Sviták upadl na dlouhá léta v zapomnění. Tělo Otakara Svitáka nikdy nebylo řádně pohřbeno, ale je alespoň symbolicky pohřbeno na hukvaldském hřbitově.
Zdroj: AVOS, Wikipedie