Antonín Hron
17. září 1891, Prachatice – 12. dubna 1945, KT Flossenbürg, Německo
plukovník generálního štábu
Československý voják, odbojový pracovník
prošel několika bojišti první světové války. Mezi světovými válkami byl prvorepublikovým důstojníkem československé armády. Na sklonku své vojenské kariéry dosáhl hodnosti plukovníka generálního štábu. V letech 1937 až 1939 zastával funkci československého vojenského atašé v Berlíně. Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do ilegální činnosti v Obraně národa (ON). Jako příslušník domácího protinacistického odboje spolupracoval s divizním generálem Ing. Aloisem Eliášem a s Ústředním vedením Obrany národa). Byl zatčen gestapem (stejně jako Václav Kropáček a Josef Pták) dne 14. prosince 1939. Na rozdíl od Václava Kropáčka, který byl odsouzen k trestu smrti, byl Antonín Hron odsouzen (27. října 1943) spolu s Josefem Ptákem u drážďanského soudu pouze k pěti letům káznice a ke ztrátě čestných práv občanských na dalších pět let.
Po 15. březnu 1939 a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava byla v letních měsících roku 1939 československá branná moc rozpuštěna. Antonín Hron (v hodnosti bývalého plukovníka generálního štábu) byl dnem 1. srpna 1939 převeden do odboru Předsednictva ministerské rady v Praze, kde zastával funkci vrchního sekčního rady. V součinnosti s generály Josefem Bílým a Bedřichem Neumannem se Antonín Hron aktivně zapojil do budování protinacistické vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON). V Praze navázal kontakty s vysokými představiteli ON a to nejen s výše jmenovaným armádním generálem Josefem Bílým, ale především s divizním generálem Ing. Aloisem Eliášem a s podplukovníkem generálního štábu Václavem Kropáčkem.Zapojení Antonína Hrona do struktur ON bylo problematické (Němci jej znali z doby, kdy vykonával v Berlíně funkci československého vojenského atašé, viz výše). A tak byl pověřen zajišťováním intervencí (ve prospěch zatčených a jejich rodinných příslušníků) u protektorátní vlády.
Antonín Hron byl zatčen gestapem 14. prosince 1939 v Praze.Byl vězněn v pražské pankrácké věznici, pak v Terezíně, Budyšíně (Bautzen), Berlíně a Drážďanech. Vzhledem k tomu, že se vyšetřovatelům nedařilo proti němu shromáždit důkazy, dostal se Antonín Hron před soud až na podzim roku 1943. Před senátem Volksgerichtu byl Antonín Hron dne 27. října 1943 odsouzen k pěti letům káznice a ke ztrátě čestných práv občanských na dalších pět let. Společně s ním byli obžalování i plukovník generálního štábu Josef Pták (ten byl odsouzen v týž den k identickému trestu) a podplukovník generálního štábu Václav Kropáček (ten byl odsouzen ve stejný den za velezradu a zemězradu k trestu smrti).
Téměř čtyři roky strávené ve vazbě se Antonínu Hronovi započítaly do pětiletého trestu, takže si jeho zbytek odpykal v káznici v Ebrachu.Po vypršení trestu nebyl propuštěn na svobodu, ale byl převezen do trestního tábora Langenzen u Norimberka. Před postupem spojeneckých armád byl tento tábor dne 5. dubna 1945 vyklizen. Plukovník Antonín Hron byl začleněn do buchenwaldského transportu, ve kterém prodělal pochod smrti do koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Zde dne 12. dubna 1945 podle oficiální zprávy zemřel (spolu s plukovníkem generálního štábu Josefem Ptákem). Jako příčina smrti Antonína Hrona je uváděna všeobecná vyčerpanost následkem věznění a útrap týdenního pochodu smrti. Prakticky ihned byla jejich těla zpopelněna v táborovém krematoriu. Jiná verze příčiny úmrtí uvádí, že si na hrdinech odboje vybili svou zlost příslušníci SS a oba dva byli zastřeleni.
Antonín Hron zemřel 12. dubna 1945 v KT Flossenbürg na následky všeobecné vyčerpanosti po věznění a v důsledku prodělaných útrap na týdenním pochodu smrti. Po druhé světové válce byl (in memoriam) povýšen do hodnosti brigádního generála.