František Chládek

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Československý voják a odbojář.

František Chládek se narodil 20. srpna 1891 v Kobylníkách u Slaného v dělnické rodině Josefa Chládka a jeho manželky Marie, rozené Pácové. V letech 1903 -1911 byl studentem českého vyššího gymnázia ve Slaném. Po maturitě, kterou složil 12. 7. 1911, začal na podzim téhož roku studovat na filozofické fakultě české univerzity v Praze. Zde však stačil absolvovat pouhé čtyři semestry. Dne 28.4.1913 byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Praze na Smíchově a 1. 10. 1913 byl prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 28 v Innsbrucku. Zde absolvoval základní výcvik a 7. 4. 1914 ukončil školu na důstojníky pěchoty v záloze. K civilnímu studiu se však v důsledku vypuknutí světové války nevrátil a sloužil u svého kmenového pluku až do 26.9.1918. Postupně prošel funkcemi velitele čety, po absolvování kulometného kursu v Szegedínu (1915) funkcí velitele kulometného oddílu, dále velitele kulometné roty a pobočníka velitele skupiny. Na frontě byl poprvé od 1.3. až do 21.9.1915, kdy byl raněn. Období od 21. 9. do 20. 12. 1915 strávil v nemocničním ošetřování v Lublani a Varaždinu. Poté byl na frontě s menšími přestávkami od 20. 12. 1915 až do 20. 1918. Prošel Bosnou a Hercegovinou, Čemou Horou i Albánií. Dnem 1.11.1917 byl povýšen na nadporučíka pěchoty v záloze. Dne 5. 7.1918 se mu v době dovolené podařilo složit na filozofické fakultě předběžnou filozoficko-pedagogickou zkoušku. Od 26. 9. až do konce října 1918 působil jako přidělený důstojník ve Válečném archivu ve Vídni. Dne 9. 1 1918 se přihlásil k činné službě v československé armádě a byl zařazen k pěšímu pluku 28 v Praze (později Josefově). Zde konal službu až do 26. 5. 1923, a to postupně jako velitel čety, velitel náhradní roty, velitel kulometné roty, velitel poddůstojnické školy pluku, učitel ve škole pro výchovu důstojníků pěchoty v záloze, zbrojní důstojník pluku a učitel v jazykovém kursu pro rotmistry z povolání. Dnem 1.1.1920 byl aktivován v hodnosti nadporučíka pěchoty. Od 26. 5. 1923 se stal posluchačem I. ročníku pražské Válečné školy. Postupně absolvoval zkušené u dělostřelectva, jezdectva a letectva a poté pokračoval ve vlastním studiu, jež ukončil 1. 8. 1925. Týmž dnem byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu. Od 1.10.1925do29.9.1930 působil u velitelství 12. divize v Užhorodě jako přednosta 2. a 3. oddělení jejího štábu. V mezidobí absolvoval v roce 1925 kurs zpravodajských důstojníků u hlavního štábu v Praze, v roce 1926 armádní plynový kurs u VCHÚ v Olomouci a druhý zpravodajský kurs v Praze pro přednosty 2. oddělení štábu a v roce 1929 technický kurs důstojníků generálního štábu při vojenském telegrafním učilišti v Turnově. Dnem 1.5.1929 byl sice přemístěn k pěšímu pluku 7, avšak byl ponechán v dosavadním služebním přidělení. Od 30. 9. 1930 až do likvidace čs. branné moci působil u MNO - hlavního štábu v Praze, a to jako koncipient mobilizační skupiny 1. oddělení, od 30. 9. 1935 pak jako přednosta organizační skupiny 1. oddělení. Za branné pohotovosti státu vykonával od 25.9. do 11.10.1938 v rámci svého mobilizačního zařazení funkci přednosty skupiny organizační a početních stavů 1. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově.

Po okupaci zbytku Československé republiky a rozpuštění čs. armády v létě 1939 byl zřejmě převeden do oboru Ministerstva vnitra. Jeho služební zařazení, stejně jako to, zda do zaměstnání skutečně nastoupil, či již zůstal ve výslužbě, se nepodařilo zjistit. Od počátku okupace byl napojen na pražské ústředí Obrany národa, avšak v důsledku zatýkání na přelomu let 1939 - 1940 ztratil spojení, které se mu již nepodařilo obnovit. Zdrcujícím dojmem na něj zapůsobila 1. 10. 1941 poprava jeho blízkých přátel a spolužáků z Válečné školy plk.gšt. Josefa Dvořáka a plk.gšt. Františka Pohunka, stejně jako pozdější mučednická smrt dalších jeho kolegů brig.gen. Václava Volfa, plk.gšt. Josefa Kohoutka, pplk.gšt. Františka Maška a pplk.gšt. Rudolfa Feistmantla Byl několikrát vyslýchán gestapem a jeho odbojová činnost se proto v dalších letech okupace omezila z větší části jen na finanční pomoc rodinám perzekvovaných, šíření nepřátelské propagandy a poslech zahraničního rozhlasu. Zapojil se i do matení gestapa, jež pátralo po manželce a dceři jeho dlouholetého přítele pplk. pěch. Ludvíka Svobody. Po vypuknut! pražského povstání se již 5. 5. 1945 přihlásil u velitelství „Vašek" v Praze XIX. Jeho velitel pplk.gšt. Václav Kopačka v roce 1946 na podplukovníka Chládka vzpomínal: „...Ač nebyl úplně zdráv, zúčastnil se., stavění barikády s takovým zápalem, že jsem jej zastihl celého propoceného. Domluvil jsem mu, aby se šetřil. Když jsem přišel podruhé zjistit stav na barikádě v Koulové ulici, přesvědčil jsem se opět, že pplk.gšt. Chládek pilně a vytrvale pomáhal stavět barikádu dál a nedal se mnou přemluvit. Podotkl jen, že nechce, aby mu nikdo nemohl vytýkat, že sám nepracuje...". V úterý 8. 5. 1945 večer byl pověřen povstaleckým velitelstvím v Praze, aby doprovázel ustupující německé jednotky, jež kapitulovaly a opouštěly území hlavního města. Tento nesnadný úkol plnil až do ranních hodin 9. 5. 1945. Zpět domů se vrátil ve velice špatném zdravotním stavu a musel být se zápalem plic hospitalizován v městské nemocnici v Praze VIII - Libni. Zde se nešťastnou shodou okolností nakazil skvrnitým tyfem, což jeho oslabený organismus nevydržel. Podplukovník František Chládek zemřel v libeňské nemocnici 14. srpna 1945. O týden později -20. 8. 1945 - byl pochován na hřbitově v Praze - Bubenči. In memoriam byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a v roce 1947 byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu.

Zdroj: Vlast a čest byly jim dražší nežli život - E.Stehlík