Jaroslav Šimsa

* 12. 10. 1900 Praha - † 8. 2. 1945 Dachau

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (1919), studoval – ovlivněn T. G. Masarykem a E. Rádlem – filozofii a sociologii. Již jako student pracoval v knihovně ministerstva zahraničí, v redakci Masarykova naučného slovníku a v archivu T. G. Masaryka na vydávání Masarykových spisů a sborníků. Od r. 1926 pravidelně publikoval zprávy o kultuře, politice, etických problémech a junáctví v Národním osvobození, též pod šifrou -i-. Věnoval se rovněž otázkám filozofickým a náboženským. Spolu se svými učiteli E. Rádlem a J. L. Hromádkou organizoval studentské křesťanské hnutí v Akademické Ymce, zvláště studentské konference, retreaty a diskuzní skupiny. Od r. 1929 byl sekretářem YMCA, vedl její vydavatelské oddělení, redigoval KřR (1929–39), přednášel v místních sdruženích a na veřejnosti o aktuálních politických, kulturních, etických a náboženských tématech. Veřejně působil do konce druhé republiky jako přesvědčený zastánce Masarykova, Rádlova a Benešova pojetí demokracie. Redigoval časopisy Oheň (1921), Vatra (1922–26), Náš úkol (1929), Nová mládež (1929–32), Stopa, Služba, Zelené listy (1929–39). Po 15. 3. 1939 spoluzakládal demokratický odboj orientovaný na E. Beneše a později na čs. vládu v Londýně, spoluzaložil odbojovou organizaci PVVZ (Petiční výbor Věrni zůstaneme). Mezi jeho blízké odbojové kolegy patřili JUDr. Rudolf Mareš a JUDr. Jaroslav Valenta, rovněž sekretáři YMCA. Angažoval se i při vzniku ÚVOD. V r. 1940 byl zatčen a vězněn v Praze, Terezíně, Mnichově, souzen ve Stuttgartu (1943) se skupinou Odboráři a po krátkém pobytu v Terezíně eskortován do koncentračního tábora v Dachau, kde se při ošetřování židovského chlapce nakazil skvrnitým tyfem a zemřel. Byl mu udělen titul PhDr. h.c. UK, Československý válečný kříž 1939 (1946), Řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam (1992).

Zdroje: Wikipedie, AVOS, ABS