Leopold Chmela

Z Valašský odbojový spolek
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

*29. října 1894 , Třebíč – †1962

Českoslovesnký voják a národohospodář.

Leopold Chmela se narodil 29. října 1894 v Třebíči do rodiny obuvníka Josefa Chmely a tovární dělnice. Měl osm sourozenců, kteří většinou vykonávali dělnické profese.  Leopold Chmela jako jediný z dětí Josefa Chmely studovala gymnázium.  Rodina se v roce 1911 přestěhovala do Brna, ale Leopold zůstal v Třebíči sám a ekonomicky byl odkázán jen na sebe: během školního roku za stravu vykonávanou různé manuální práce (např. drhnutí podlah), o prázdninách pracoval v cihelně, na stavbě telefonního a telegrafního spojení nebo na různých terénních úpravách.  Po vykonání maturitní zkoušky (1913) byl povolán do Hercegoviny, aby zde absolvoval svoji vojenskou službu. Během první světové války se zúčastnili bojů na Těšínsku a Slovensku.

Po skončení první světové války se v roce 1919 oženil s Ludmilou Benešovou.  V roce 1920 se jim narodila dcera Jarmila, o devět let později pak v roce 1929 syn Radovan. Leopold Chmela byl důstojníkem prvorepublikové československé armády.  V roce 1927 (po skončení vojenské školy) začal na Masarykově univerzitě v Brně studovat práva a studia zde úspěšně ukončil v roce 1932, kdy získal vysokoškolský diplom. Studiu, které bylo zaměřeno na národní hospodářství a na mezinárodní právo, se Leopold Chmela věnoval ještě dva následující roky. Mezi jeho další schopnosti nutno uvést i jazyky – mluví plynně německy, rusky a částečně anglicky.

Do hlavního štábu v Praze byl Leopold Chmela povolán v roce 1934, aby zde zpracoval referát stavu finanční mobilizace státu.  Během této práce se obeznámil s hospodářskou situací v Československu a možnostmi využití tohoto potenciálu z pohledu státu. Chmela byl v tomto období i dosti publikačně aktivní, a to jak v „Důstojnických listech“, tak i pražských denících či hospodářských časopisech. V blíže nespecifikovaném sborníku vyšla v roce 1936 Chmelova stať o ideové fašistické přípravě na válku až o rok později (1937) pak jeho kniha o válečném hospodářství Třetí říše.  V této knize Leopold Chmela rozebíral teoretické zásady a metody, jakož i jejich praktické aplikace na německé hospodářství a hospodářství celé Evropy hlavně ze zahraničního obchodu.

Po podepsání mnichovské dohody (30. září 1938) zažádal Leopold Chmela o místo v Národní bance.  Tam také počátkem roku 1939 nastoupil. Po 15. březnu 1939 se na popud plukovníka Jaroslava Vedrala (často uváděn i jako Jaroslav Vedral-Sázavský) účastní se ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa .  Úkolem Leopolda Chmely bylo zajistit finanční prostedky (převážně hodnoty) pro osoby, které byly (z důvodu vlastní bezpečnosti) nuceny opustit Protektorát Čechy a Morava a odejít do ciziny.  Leopold Chmela také spolupracoval s okruhem osob kolem generála Aloise Eliáše , se sokolskou ilegální organizací ( OSVO , „Jindra“) av roce 1940 začal spolupracovat s ilegálními skupinami Arnošta Heidricha („ZAMINI v odboji“, později Parsifal ).

Na počátku roku 1942 byl Leopold Chmela zasvěcen i do informací, které se týkaly chystaného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha .  Tehdy profesor Ladislav Vaněk (s nímž byl Chmela v kontaktu) vytušil, na koho je zacíleno tajné poslání paravýsadku Anthropoid , a obeznámil se s touto skutečností i některými členy ilegální skupiny Parsifal (Leoplda Chmelu a Jaroslava Kratochvíla).  A byl to právě Leopold Chmela, kdo zprostředkoval kontakt mezi Arnoštem Heidrichem a Ladislavem Vaňkem (Jindrou) . Následně Arnošt Heidrich a Ladislav Vaněk odeslali exilové vládě do Londýna depeši, v níž žádali odvolání této akce, neboť domýšleli její dalekosáhlé negativní dopady směřující do řady domácích odbojových pracovníků. Atentát byl přesto proveden a po skončení druhé světové války se Leopold Chmela od dr. Edvarda Beneše se dozvěděl, že takovouto depeši exilová vláda (údajně) nikdy neobdržela.

V roce 1942 navázal Chmela kontakt s moravským partyzánem Sedláčkem, odbojářem s krycími jmény Karla nebo Richarda, kterým ve skutečnosti byl Karel Štainer-Veselý (1903–1993), a profesorem Josefem Grňou a až do svého zatčení () fungovala jako spojka mezi nimi a Prahou. Během roku 1943 se Chmela pokoušel navázat spojení s komunistickou buňkou, ale toto spojení se nezdařilo.

Svou úlohu sehrál Leopold Chmela i při odhalení německé vojenské vývojové základny v Peenemünde v létě „roku 1943 (ač není přímo jmenován v detailním popisu aktivity odbojové skupiny Parsifal, jenž se tohotopeenemündského“ tématu přímo dotýká). Předsedou představenstva se stal JUDr. Leopold Chmela byl na začátku června 1944 zatčen gestapem, vyslýchán a vězněn německými represivními složkami. Dne 14. dubna byl 1945 odsouzen za velezradu k trestu smrti zastřelením. Trest měl být vykonán do 30 dnů, ale konec druhé světové války přišel ještě před jeho opravou. Ve vězení Chmela onemocněl a po skončení druhé světové války nebyl v dobrém zdravotním stavu.  Po druhé světové válce získal Leopold Chmela za svou odbojovou činnost válečný kříž 1939, medaili za statečnost a medaili za zásluhy.

V letech 1945 až 1951 působil ve vysokých funkcích ve státním finančním sektoru (Národní banka československá, Ústřední správa bank aj.). Ze zdravotních důvodů odešel koncem roku 1951 (ve věku 57 let) do invalidního důchodu. V roce 1955 byl důchodce Leopold Chmela ve vykonstruovaném procesu odsouzen za hospodářské delikty na 6 let do vězení.  Z věznice byl JUDr. Leopold Chmela propuštěn v roce 1960, kdy mu byla část zbylého trestu odpuštěna. Za dva roky nato (1962) zemřel.  V roce 1968 byl (in memoriam) rehabilitován.

Wikipedie,AVOS, Diplomová práce - Leopold Chmela