Obrana národa
Obrana národa, byla největší nekomunistickou, převážně vojenskou odbojovou organizací, zasahující nejen území protektorátu Čechy a Morava. Jejím úkolem, bylo zřídit a vést odbojové hnutí proti nacismu.
Podnět k založení ON, vzešel z aktivit tzv. Rady starších, tvořené generály Josefem Bílým, Sergejem Vojcechovským[1] a Aloisem Eliášem. Dalším důležitým prvkem vzniku ON, bylo budování četných důstojnických skupin, spotánně vytvořených tzv.zdola, následně sloučených do tělesa podzemní armády. Téměr v každé vojenské posádce, se totiž vytvořily skupinky odhodlaných jednotlivců, kteří začali budobat vlastní rezistenční seskupení. Ke vzniku a stabilizaci ON, výrazně přispělo Ministerstvo národní obrany v likvidaci, zejména jeho rozmisťovací komise, která systematicky dosazovala spolehlivé důstojníky, na místa využitelná k práci v odboji.[2] Organizační struktura ON, byla budována podle územního uspořádání země z doby před okupací, v kombinaci se schématem čs.armády.
Struktura velení
V čele ON, bylo ústřední velení se štábem a podřízená zemská velitelství ZVV. Zprvu byla vytvořena zemská velitelství pouze pro Čechy a Moravu, později bylo zřízeno i samostatné velitelství Velká Praha. V rámci Zemských velitelství se konstituovala krajská velitelství KVV , členící se dále na okresní velitelství OVV. Okresy se pak dělily na
Struktura vycházela ze správního územního rozdělení z let 1938—1939. Velitelem ON byl nejprve generál Ingr, který však záhy odešel do exilu a na jeho místo nastoupil arm. gen. J. Bílý se zástupcem gen. Bedřich Neumann. (Po zatčení gen. J. Bílého se stal velitelem gen. Bedřich Homola). Náčelníkem štábu byl plk. gšt. Čeněk Kudláček, jeho zástupcem pplk. gšt. Václav Kropáček.
plukovník Čeněk Kudláček
V čele zemského velitelství v Čechách stál v době jeho vytvoření gen. Hugo Vojta (od září 1939 plk. gšt. Josef Kohoutek), na Moravě gen. S. Ingr (od července 1939 gen. Bohuslav Všetička a od začátku léta 1940 pplk. Josef Ejem). V čele Zemského vojenského velitelství Praha byl gen. Bedřich Homola.
Základními pilíři celé stavby byly kraje, které odpovídaly pěším divizím o 3-4 plucích. Podkraje byly v místech politických okresů. A tyto se dělily na soudní okresy. V organizaci existovalo však dost výjimek podle místních podmínek. Poslední články ON sahaly až do obcí, kde vznikala družstva nebo buňky. Hnutí se vytvářelo z malých skupinek a postupně vytvářelo větší celky zasahujících do větších měst. Členy hnutí byly nejen aktivní důstojníci, ale i záložní důstojníci, poddůstojníci a vojáci, kteří bývali často aktivními činovníky branných a tělovýchovných spolků. (Sokol, Orel, DTJ, Branný svaz čs.motoristů, Svaz záložníků, Národní střelecká garda aj.)
Hlavní štáb
Náčelník štábu ústředního velení: plk. Čeněk Kudláček
Zástupce Náčelníka ústředního velení: pplk. Václav Kropáček
I. oddělení (organizační): pplk. František Coufal, mjr. Bohumír Černohorský
II. oddělení (zpravodajské): mjr. Jaroslav Hájíček, plk. Jaroslav Vedral
skupina sběru zpráv
skupina radiospojení - plk. Štěpán Adler
skupina pro přechody do zahraničí (tzv. exportní)
skupina pro propagandu
skupina pro sabotáže (tzv. cukráři)
III. oddělení (finanční): gen. Viktor Spěváček, mjr. František Raška
IV. oddělení (materiální a zásobovací): plk. Bruno Sklenovský
V. oddělení (operační): plk. Josef Pták
Skupina pro vnitřní radiospojení a zvláštní komise: pplk. Kropáček, pplk. Coufal, mjr. Černohorský
Štáb se členil na oddělení organizační, řízené pplk. gšt. Františkem Coufalem a mjr. gšt. B. Černohorským, zpravodajské, v čele s mjr. gšt. Jaroslavem Hájíčkem, finanční, řízené gen. Viktorem Spěváčkem a mjr. Františkem Raškou, a zásobovací, vedené plk. gšt. Bruno Sklenovským. Postupně přibývala i oddělení další —jako vnitřního radiospojení v čele s plk. gšt. Štěpánem Adlerem.
Generál Bohuslav Všetička
Hlavní pozornost byla věnována, přípravě ozbrojeného vystoupení proti okupantům. Vedoucí činitelé ON věřili v brzké propuknutí války a vítězství západních velmocí. V takovém případě, a za předpokládaného podpůrného zásahu ze zahraničí, měla proti nacistickým okupantům zasáhnout i Obrana národa. Měla zabezpečit obnovu politickomocenského systému předmnichovské republiky, prostřednictvím přechodné vojensko-prezidentské diktatury, která se měla ustavit bezprostředně po porážce nacistů. Členskou základnu (podle hlášení krajských velitelství z června 1939 ) tvořilo 90 000 mužů ve 200 rámcových praporech.
Velmi intenzívní bylo též organizování ilegálních odchodů důstojníků a vojáků bývalé čs. armády do zahraničí. Zde se angažoval hlavně plk.Jaroslav Vedral.
Velmi intenzívní bylo též organizování ilegálních odchodů důstojníků a vojáků bývalé čs. armády do zahraničí. Mezi hlavní úkoly patřilo zpravodajství. U jednotlivých velitelství ON byly ustavovány tajné zpravodajské orgány, k získávání informací. Údaje byly shromažďovány v ústředí a předávány buď kurýrní cestou, či prostřednictvím rádiového spojení (-»Spojení odboje domácího se zahraničním) představitelům čs. politické a vojenské emigrace na Západě. ON spolupracovala s dalšími nekomunistickými odbojovými organizacemi, určité kontakty především na úrovni nižších orgánů existovaly též mezi ní a ilegální KSČ. Nedostatek konspirace mezi jednotlivými složkami ON a budování ilegální organizace podle tradičního vojenského schématu umožnily však gestapu brzké rozbití první garnitury.
Obecné instrukce pro celou organizaci by se daly shrnout do těchto bodů:
- z bývalých příslušníků čsl. armády zorganizovat vojenské jednotky,
- organizovat výcvik důstojníků, poddůstojníků a mužstva pro činnost v podzemní hnutí
- pro jednotky opatřit všemi dostupnými prostředky zbraně a střelivo,
- připravovat výrobu zápalných lahví a cvičit jednotky s jejich použitím,
- opatřovat a pečlivě ukrývat střelný prach a dynamit
- zhotovovat vysílací radiové stanice a navázat jejich prostřednictvím styk se zahraničním vedením,
- narušovat a zabránit očekávanou mobilizaci Čechů pro Wehrmacht ( německou brannou moc) ,
- zřídit v lesích vhodné skrýše a zabezpečit řádné zásobování ilegálních oddílů a pečovat o jejich rodiny,
- organizovat peněžní sbírky pro výše uvedené úkoly a vytvářet skupiny spolehlivých českých občanů pro použití těchto finančních prostředků,
- vytvářet pětičlenných zpravodajských skupin,
- vytvořit radiotelegrafickou službu,
- v čas potřeby odzbrojit četnické stanice a zbraně dát k dispozici Obraně národa,
- získávat spolehlivé spolupracovníky ve veřejných úřadech.
ON na jihovýchodní Moravě
V našem regionu vznikla řada aktivních středisek odboje ve Zlíně, Val. Kloboukách, Vizovicích, Vsetíně, Val. Meziříčí, Rožnově p. Radhoštěm a mnoha dalších místech.
Zlínská ON, vznikla, tak jako většina skupin ON, krátce po okupaci Čech a Moravy, německou Třetí říší. Na konci března se sešli zástupce Civilní protiletecké obrany npor.v.z František Bendl, bývalý velitel Branné brigády města Zlína², velitel městské policie JUC. mjr. Jaroslav Durdík, škpt. v.z Antonín Kvasnička ředitel městských úřadú a velitel Národní střelecké gardy 99, a také npor.v.z Vlastimila Filip – vrchchní tajemník městského úřadu a správce městských vodáren.(uváděna i hodnost kpt.)
Pro spolupráci získali stavitele Aloise Gebauera, který měl velmi dobré kontakty s firmou Baťa – stavebním oddělením. Dalšími zakladateli zlínské ON byli ing. Arch. Miroslav Lorenc a osobní tajemník starosty Dominika Čipery, Josef Spáčil. Ze zlínské ON se vytvořila i vizovická větev prostřednictvím ing. Emila Ženatého a stavitele Rostislava Fojtíka. Švagrem ing. Ženatého, byl pplk. Gustav Dufka, zástupce velitele KVV Uh. Hradiště plk. Vladimíra Štěrby. Právě pod KVV Uh. Hraniště spadalo Okresní velitelství ON ve Zlíně. Ve zlínském okrese vznikly do konce června 1939, tři rámcové prapory.
První zatýkání ochromilo zlínskou organizaci již v srpnu, při odhalení Schmoranzovy skupiny a také jako důsledek akce Albrecht der Erste. Další zatýkání proběhlo na přelomu roku 1939-40, při rozbití KVV Uh.Hradiště.
Ve Vsetínském okrese se Obrana národa vytvořila též krátce po 15. březnu 1939. Ovšem výraznou aktivitu na zachování státnosti, vyvíjeli zdejší vlastenci již od května 1938 a během X. všesokolského sletu. Hlavní postavou byl Josef Sousedík, který ve svých projevech stvrzoval přísahu republice za Valašský lid. Obrana národa se ve Vsetíně konstituovala ze tří skupin. Ze sociálně demokratické, komunistické a vojenské. Sociálně demokratickou zastupovali František Hrňa, František Suldovský a Alois Šimurda, komunistickou Julius Donáth a Bohumi(Bohuslav?) Klícha. Vojenskou složku a zároveň velitelskou pozici v nově vzniklé ON, reprezentoval řídící učitel kapitán v.z Vladislav Drápala. Nejprve byla ON Vsetín podřízena KVV Moravská Ostrava v čele s plk.Edmundem Klimkem, ale pravděpodobně vhodnější personální, administrativní a logistické vazby, vedly v srpnu k přenosu kompetencí ke KVV Uh. Hradiště plukovníka Vladimíra Štěrby. V květnu a červnu byla díky MUC. Karlu Esteřákovi a Vl.Drápalovi, rozvinuta spolupráce se ZVV v Brně. Spojovacím článkem, ke škpt. Čestmíru Jelínkovi do štábu ZVV ON Morava, byl pplk. Gustav Dufka.
První schůzky probíhaly v hospodě „U Sušilů“ na Ohradě, později i v „Americe – U Šťastných“ v Rokytnici. Na druhém jmenovaném místě proběhla v srpnu větší schůze zástupců ON Vsetín, Zlín a Uherské Hradiště, kde byly vytýčeny hlavní cíle – příprava podzemní armády a rozhodlo se i o výše zmíněném podřízení ON Vsetín pod KVV Uh.Hradiště.
Vizovickou skupinu, jejíž jádro tvořili členové Sokola, vedl ing. Jan Němec kapitán v záloze - učitel ovocnářské školy a jeho zástupcem byl Rostislav Fojtík, stavební technik, který byl rovněž spojkou k ON Zlín.
Valašské Meziříčí
Rožnov
Druhá garnitura
Nejprve se vůdci druhé iterace ON snažili obnovit ji jako podzemní armádu, ale když se ukázalo, že válka bude trvat déle, než se očekávalo, opustili myšlenku mít velkou, pevně strukturovanou organizaci. Místo toho byla tato druhá iterace skupiny ve své organizaci více rozptýlená. Do čela organizace se postavil generál Bedřich Homola.
Třetí garnitura
Ještě před zatčením generál Homola vydal rozkaz generálu Novákovi, aby utlumil činnost a nenavazoval žádné další kontakty. Činnost se více aktivizovala až na sklonku roku 1943.
Tehdy se zbylé skupiny, například ON Vsetín zaktivizovat svou činnost a dosáhnout obnovy kompaktnější organizace což se podařilo až v roce 1943, ale v létě 1944 bylo velení opět rozbito, když připravovalo povstání. V r. 1940 se stala ON součástí Ústředního vedení odboje domácího, po zmíněných úderech nacistů však nedosáhla již svého významu z r. 1939.
Čtvrtá garnitura
Generál Slunéčko.
Tento článek není komplentí, probíhá výstavba webu.