Theodor Lang

* 5. 10. 1887 Moravský Krumlov t 28. 5. 1945 Praha

Čs. voják a odbojář, podplukovník gšt. (plukovník gšt. in memoriam), jedna z vedoucích osobností odboje v řadách Vládního vojska, spolupracovník Obrany národa a Rady tří

Narodil se v rodině bankovního úředníka Viktora Langa (později ředitele spořitelny v Hrotovicích na Moravě) a jeho manželky Aloisie, rozené Škodové. Po studiu na českém nižším gymnáziu v Třebíči (v letech 1899-1903), se stal na podzim roku 1903 chovancem kadetní školy ve Vídni. Po jejím úspěšném absolvování byl dne 18. 8. 1908 odveden, současně slavnostně jmenován ppor.pěch. a vtělen k c. k. mysliveckému praporu č. 5 v Tarvisu. U tohoto útvaru pak konal službu jako vel. čety až do 31. 3. 1910. Dnem 1. 4. 1910 byl přemístěn k plzeňskému zeměbraneckému pluku č. 7, u kterého působil jako vel. čety a velitel technického oddílu až do vypuknutí první světové války. V Plzni se také dočkal 1. 5. 1910 povýšení na por. a postupně absolvoval v roce 1911 zákopnický kurs, o rok později kurs lyžařský a v roce 1914 kurs ekvitační.

Již 1. 8. 1914 odešel v hodnosti npor. se svým útvarem na frontu a v poli byl s malými přestávkami po celou dobu války. Nejdříve vykonával funkci vel. roty, později se stal vel. praporu, plukovním pobočníkem a nakonec pobočníkem vel. brigády. Již 28. 10. 1918 se v hodnosti kpt. (povýšen 1. 8. 1917) přihlásil u p. pl. 18 v Rumburku do činné služby v čs. armádě. U tohoto útvaru konal službu i po jeho přesídlení do Plzně, a to jako pobočník velitele náhr. praporu, mobilizační referent pluku, pobočník vel. pluku a konečně I. plukovní pobočník. V době od 29. 6. 1919 do 31. 12. 1920 působil dočasně u II. praporu pluku ve Filakovu na Slovensku. Dne 5. 4. 1924 byl na základě úspěšně vykonaných zkoušek přijat do I. ročníku Válečné školy v Praze. Na ní studoval v době od 3. 11. 1924 do 30. 9. 1926 a po jejím ukončení byl dnem 1. 8. 1926 přeložen v hodnosti škpt. (povýšen již 1. 9. 1922) do skupiny důstojníků gšt. Dnem 1. 10. 1926 nastoupil k velitelství 2. div. v Plzni, kde během následujících čtyř let postupně vykonával funkce přednosty 1. až 4. odděl. štábu divize (od 29. 12. 1928 v hodnosti mjr.). V mezidobí absolvoval v roce 1929 technický kurs pro důstojníky gšt. u VTU v Turnově a zprav. kurs pro přednosty 2. odděl. štábu vyšších velitelství u MNO - hl. št. v Praze. Od 30. 9. 1930 do 29. 9. 1935 byl zařazen jako náčelník štábu u 1. jezd. brig. v Praze (10. 2. 1933 byl povýšen na pplk.). Dnem 30. 9. 1935 se stal na necelý rok velitelem praporu u p. pl. 11 v Písku. Dnem 15. 9. 1936 se stal náčelníkem štábu velitelství 12. div. v Užhorodě (do funkce byl definitivně ustanoven 31. 12. 1936). Zde působil až do konce osudného roku 1938. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával funkci náčelníka štábu velitelství Hraniční oblasti 42 v Užhorodě. Spolu s velitelstvím absolvoval po Vídeňské arbitráži přesun do Michalovců a nakonec do Svalavy. Tou dobou se však již jeho působení na Podkarpatské Rusi chýlilo ke svému závěru. Od 31. 12. 1938 se totiž stal důstojníkem branné výchovy u velitelství II. sboru v Hradci Králové. Na tomto místě prožil okupaci zbytku Československa a konal zde službu až do zániku čs. armády počátkem léta 1939.

Dnem 30. 6. 1939 byl propuštěn ze svazku čs. branné moci a následujícího dne přijat do Vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava. Od 1. 7. 1939 do 31. 3. 1942 působil u Generálního inspektorátu Vládního vojska v Praze, a to jako přednosta skupiny „B“ 3. oddělení. Zde se také 13. 8. 1940 dočkal povýšení hodnosti plk. Dnem 1.4. 1942 byl přeložen k Inspektorátu I. Vládního vojska v Praze, kde poté konal službu jako přednosta jeho štábu až do 6. 7. 1944, kdy byl v souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností zatčen gestapem a zároveň „zproštěn služby na dobu války.“ V době uvěznění měl za sebou plk. Lang minimálně dva roky nesnadné odbojové práce. Byl napojen na div.gen. Vojtěcha Borise Lužu, ale zejména na brig.gen. Zdeňka Nováka. Podílel se na organizování ozbrojených ileg. složek Novákovy organizace, na ukrývání zbraní, trhavin a na přípravě celonárodního protiněm. povstání. Velice významná byla i jeho zpravodajská činnost. Společně s plk.gšt. Karlem Štěpánským odesílal do Londýna zprávy jak o Vládním vojsku v protektorátě, tak i o jeho působení v sev. Itálii, včetně informací o dislokaci jednotek Wehrmachtu a SS v tomto prostoru. Ty byly před odesláním do Británie podrobně vyhodnocovány pplk.gšt. Františkem Búrgrem-Bartošem a náčelníkem Novákova štábu pplk.gšt. Stanislavem Suledrem. Po zatčení byl plk. Lang nejdříve vězněn v Praze na Pankráci, odkud byl odvážen k výslechům do Petschkova paláce. Po skončeném vyšetřování byl převezen do terezínské Malé pevnosti, kde jej věznili až do konce války. Mezitím byl dnem 20. 1. 1945 propuštěn z Vládního vojska protože „zaujal vedoucí místo v ilegální organizaci.“ Plk. Lang se sice v Terezíně ještě dožil osvobození, avšak zpět do Prahy se vrátil ve velice vážném zdravotním stavu. Byl hospitalizován v Městské nemocnici v Praze-Libni, kde 28. května 1945 přes veškerou snahu lékařů podlehl tyfové nákaze. Jeho odbojové zásluhy byly po osvobození oceněny přiznáním hodnosti plukovníka gšt. in memoriam.